Hlavní obsah
Klára Dostálová Foto: ČTK

Dostálová: Nový stavební zákon pomůže uzdravit ekonomiku

Až pomine aktuální zdravotní nebezpečí, bude třeba ozdravit ekonomiku a stavebnictví bude jedním z nejdůležitějších nástrojů. Právu to řekla ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (za ANO). Práce na novém stavebním zákoně, který má zjednodušit a zrychlit povolovací řízení, proto podle ní i v době epidemie pokračují tak, aby mohl začít platit už příští rok.

Klára Dostálová Foto: ČTK
Dostálová: Nový stavební zákon pomůže uzdravit ekonomiku

O stavebním zákonu se delší dobu nehovořilo. Jak jeho přípravy ovlivnila pandemie?

Zákon rozhodně neposlala na druhou kolej. Naopak na něm intenzivně pracujeme. Zůstává prioritou ministerstva a vlády. Vzhledem k tomu, že do finále vypořádání připomínek zasáhl nouzový stav, a protože legislativní rada vlády aktuálně nezasedá, dostali jsme ještě víc než jeden měsíc navíc na to, abychom s připomínkovými místy jednali a vyladili poslední problémy. Myslím, že u takto komplikované komplexní rekodifikace, ve které se střetávají často protichůdné zájmy a dohoda či kompromis se hledá velmi obtížně, to bude ku prospěchu věci.

Ministerstvo na začátku dubna odeslalo upravený návrh stavebního zákona k vyjádření všem připomínkovým místům. Ta měla na reakci čas do 21. dubna. Během minulých měsíců jsme vedli desítky jednání s těmi, kterých se zákon dotkne. Ještě před tímto posledním kolem se nám podařilo vypořádat tři čtvrtiny z téměř pěti tisíc připomínek.

Kdy tedy zákon půjde na vládu? 

Aktuálně probíhá jednání na úrovni náměstků se zástupci jednotlivých resortů, abychom odstranili pokud možno všechny doposud přetrvávající rozpory. Aby prostě zákon v praxi fungoval. Jednání s resorty probíhají každý týden, nyní budou pokračovat jednání s dalšími připomínkovými místy. Do legislativní rady vlády bude odcházet v průběhu května a vláda by ho mohla projednat začátkem prázdnin.

Spory se vedly v celé řadě bodů…

Já často říkám, že zákon šel před koncem minulého roku do připomínkového řízení v maximalistické variantě. Také jsme k němu dostali pět tisíc připomínek. Bylo jasné, že dozná změn. Například pro Svaz měst a obcí bylo nepřijatelné, aby přešly stavební úřady v obcích do čistě státní stavební správy. Proti se postavilo i ministerstvo vnitra.

Na úrovni premiéra došlo zkraje ledna k dohodě, že stavební úřady v první linii zůstanou v přenesené působnosti a budou rozhodovat o stavbách místního významu. Na vnitru budou určovat, které úřady zůstanou zachovány. My máme například podmínku dostupnosti pro občany, zastupitelnosti úředníků, dostatečné vytíženosti úřadu nebo podmínku dostatečné kapacity internetového připojení tak, aby úřady mohly pracovat na digitální bázi.

Byť u zachování úřadů v obcích nemusí jít o nejlepší řešení, je to politická dohoda, kterou ctím. I tak zákon bude funkční a přinese to potřebné zrychlení a zjednodušení povolování staveb. Na druhou stranu tato dohoda zasáhla do struktury zákona, změny se propsaly do mnoha jeho částí. I proto je potřeba jednat s připomínkovými místy opakovaně.

Ombudsman požadoval nové připomínkové řízení. To nechcete? 

Pan ombudsman chtěl, abychom prodloužili lhůtu na vyjádření k návrhu zákona, který jsme odeslali 3. dubna. My jsme mu vyhověli a termín jsme posunuli o jedenáct pracovních dní. Je potřeba si říci, že byť došlo k některým změnám, zákon pořád vychází z věcného záměru schváleného vládou a nejde o nějaký zcela nový text.

Vláda také měla v programovém prohlášení, že přijme nový reformní zákon v tomto volebním období. Pokud by se to nepodařilo, máme před sebou dalších pět šest let stavební paralýzy. To si prostě nemůžeme dovolit i vzhledem k tomu, že nás čeká ozdravování ekonomiky, a velmi dobrým nástrojem mohou být investice do výstavby veřejné infrastruktury. A jednou také přece musí vyjednávání skončit. My se nemůžeme utopit v detailu a zákon donekonečna vylepšovat, musíme se na něj podívat jako na celek. Jinak bychom se mohli neustále motat v kruhu. Když ustoupíme jednomu, vyvoláme rozpor jinde.

Je potřeba si na rovinu říci, že současný stav řadě míst vlastně vyhovuje. Mají svoje razítka a těch se nechtějí vzdát. Nebo se bojí změn. To je lidská přirozenost. Kdo se dobrovolně vzdá nějaké své pravomoci? Jenomže těch míst, která nekoordinovaně do povolování staveb mluví, hájí jen ten svůj jeden zájem a mají přitom právo veta, je prostě moc.

Jak bude zajištěna ochrana veřejných zájmů v novém systému?

V současné chvíli funguje jakási kolektivní neodpovědnost, se kterou se musí poprat stavebník. Pro to, aby se to změnilo, se prostě musí někdo vzdát v zájmu celku zavedených pořádků nebo svých razítek a snažit se chránit ten svůj zájem v diskusi s kolegy, kteří mají na starosti zase jiný pohled. Tak například památkáři, kteří se pro budoucnost snaží uchovat historický odkaz, se musí umět dohodnout s těmi, jejichž úkolem je bránit vzniku tepelných ostrovů ve městech třeba prostřednictvím zelených střech. A někdo musí celou tu úřednickou mašinu řídit a koordinovat. Tím má být dozajista stavební úřad a v minulosti tomu tak i bylo. Ve výsledku půjde vždy o kompromis.

Stejně tak stavební zákon bude kompromis, kdy nikdo nebude beze zbytku spokojený. Jen pro představu: s veřejným stavebním právem souvisí minimálně 80 dalších zákonů, které jsou v gesci řady různých ústředních správních orgánů. Dnes máme téměř 20 typů stavebních úřadů, které spadají pod různá ministerstva. Ty vedou nejméně 10 typů různých povolovacích procesů jen v souvislosti s umísťováním a povolováním staveb. K záměru dává stanoviska i více než 40 dotčených orgánů spadajících pod různé resorty.

Nejdéle se utvářela dohoda s velkými městy ohledně územního plánování. V čem byl problém?

Vidíte, třeba tady se ukázalo, že různé postoje k tomu, jak má stavební zákon vypadat, mohou být i v rámci jednoho svazu. Menší obce jsou přesvědčeny, že svůj zájem v území nejlépe ochrání tak, že budou mít i nadále na obecním úřadu nebo radnici „svůj“ stavební úřad. Velká města vidí tuto svou úlohu především v tvorbě územního plánu. Velmi zjednodušeně jim jde o to, aby samospráva mohla ovlivňovat to, co se bude stavět v jejím území a jak bude vypadat budoucí rozvoj, právě na poli územního plánování.

Tento vliv nemá, a podle zákona ani nemůže, vypadat tak, že starosta rozrazí dveře stavebního úřadu a řekne úředníkovi, který vykonává na stavebním úřadu přenesenou státní správu: Tak tohle se tu postaví jen přes mou mrtvolu a ty to, úředníku, nějak zařiď. Tohle si velká města velmi dobře uvědomují a v tom jsme zajedno. Na druhou stranu my musíme velmi pečlivě vážit, jak zachovat vliv státu na to, aby byly dostatečně chráněny jeho zájmy. Aby byl stát schopen stavět strategické stavby typu dálnic nebo energetických vedení. Když budu konkrétní – my nemůžeme například dopustit, aby obce svými územními plány nařídily vést veškeré sítě pod zemí nebo třeba daly stavební uzávěry tam, kde má vést vysokorychlostní koridor. A na tomto poli si své zájmy důkladně hlídají i jednotlivé resorty.

Zároveň musíme najít takové znění zákona, abychom pořád nekončili u přetížených soudů, čímž by se všechno ještě zdrželo. Zákon nemůže být postaven na filozofických myšlenkách, musí se v něm potkat reálný svět s tím paragrafovým. Zákon prostě musí mít oporu v legislativě, musí být aplikačně jednoznačný. Také nesmíme zapomenout na to, že stavební zákon musí platit pro malé obce s několika stovkami obyvatel a zároveň pro města se stovkami tisíc lidí. Je třeba pokud možno najít variantu přijatelnou pro všechny strany a to není vůbec jednoduché.

Jaký očekáváte průběh projednávání ve Sněmovně? Strany mají na zákon dál poměrně rozporuplné pohledy…

Víte, já jsem při těch mnoha a mnoha debatách o stavebním zákonu dospěla k závěru, že nejvíc kategorických odsuzujících soudů pramenilo vlastně z nedorozumění nebo z neznalosti praxe. Nebo i ze snahy vyjádřit postoj ve zkratce, která by byla jednoduše srozumitelná a uchopitelná pro novináře. Když zase sáhnu k příkladu – někteří politici tvrdí, že by stačilo stavební řízení digitalizovat. No nestačilo. Jen bychom elektronicky zafixovali lhůty, které by nás ve složitosti stavebního řízení poslaly na úroveň afrických států.

Stavebník by dál obíhal nebo obesílal úřady, aby získal více než 40 potřebných razítek, a pokud by úřady stejně jako dosud neplnily lhůty, blikalo by jim na monitoru červené světýlko, ale nic by s tím nešlo dělat. Digitalizovat musíme, to je bez pochyby, ale musíme mít k tomu moderní zákon. Takže my se budeme snažit tuhle složitou materii trpělivě vysvětlovat a budeme doufat, že se ze stavebního zákona nestane politikum. Na to je to příliš vážná věc.

Co tedy zákon skutečně změní a kdy začne platit?

Zákon především zjednoduší a zrychlí povolovací řízení a zajistí dodržování lhůt. Musíme odstranit příšernou byrokracii a nekonečné projednávání a přezkoumávání jednoho záměru, které dnes trvá i několik let. Zákon také integruje maximum dotčených orgánů, takže eliminuje desítky razítek, která si musel investor opatřovat sám. Zaveden bude apelační princip, kdy odvolací orgán rozhodne, místo aby řízení opakovaně vracel na první instanci. Změny přijdou i u soudních přezkumů. Zkrátka každý se bude moci odvolat, ale jen jednou.

Současný stav už dál přetrvávat nemůže. Nemůžeme povolovat dálnici v průměru třináct let a bytový dům déle než pět let. Vláda si to uvědomuje.

Až pomine aktuální zdravotní nebezpečí, bude třeba ozdravit ekonomiku a stavebnictví bude jedním z nejdůležitějších nástrojů. Nyní se snažíme dělat všechno pro to, aby nastartování hospodářství v budoucnu nekomplikovaly přeregulované a zdlouhavé povolovací procesy. Z dopisů, které v posledních týdnech zaslaly ministerstvu profesní svazy a komory, zaznívá apel, aby se práce na novém zákoně nezastavily, protože jej budeme potřebovat pro obnovu ekonomiky. My si to uvědomujeme. Proto napínáme všechny síly, abychom stihli připravit a schválit nový stavební zákon v původních termínech tak, aby mohl platit v roce 2021 a nabýval postupně účinnosti do poloviny roku 2023.

Hovoříte o zrychlování stavebního řízení, fenoménem doby jsou ale i černé stavby, proti nimž se řada dotčených lidí jen marně brání. Jak toto bude nový zákon řešit?

Máte pravdu, v současnosti vzniká načerno každá desátá stavba a to je skutečně neudržitelný stav. Podle nového zákona proto budou úřady postupovat nekompromisně. Pokud začne někdo stavět načerno, bude mu jeho stavba zkrátka odstraněna. Až úřady zbourají několik prvních, další stavebníci si načerno stavět rozmyslí.

Na druhou stranu může se stát i případ, kdy někdo začne stavět bez povolení tzv. v dobré víře, a pokud se ukáže, že je stavba v souladu s předpisy a úřad by ji standardně bez obtíží povolil, bylo by asi příliš přísné bourat. Stavebník ale v takovém případě musí počítat s pokutou, a ta bude citelná, ne jen formální, jak to bývá nyní. Bude se přitom odvíjet od hodnoty stavby.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků