Hlavní obsah

Češi v NATO: Od nováčka ke společné krizi

Právo, Jiří Rokošt

Úsilí Česka najít po listopadu 1989 západní bezpečnostní ukotvení se naplnilo 12. března před dvaceti lety. Stalo se členem NATO společně s Polskem a Maďarskem v první vlně rozšiřování Aliance po skončení studené války.

Foto: Ints Kalnins, Reuters

Kanadští vojáci při únorovém cvičení NATO v Lotyšsku

Článek

„Rozšiřování NATO je součástí naší strategie vybudovat poprvé v dějinách celistvou, demokratickou a mírovou Evropu,“ napsal tehdy prezident USA Bill Clinton v odpovědi na dopis skeptických senátorů. Politická garnitura v Praze byla spokojená. Česko se schovalo před Ruskem za alianční plot.

Trio bývalých členů Varšavské smlouvy pak odstartovalo přijímání dalších východoevropských uchazečů. Je jich už celkem 13, počet členů NATO tím vzrostl na 29, přičemž přijetí Severní Makedonie je na cestě.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Členství ČR v NATO má i své kritiky. Na snímku akce KSČM z roku 2015 proti průjezdu vojsk Americké armády přes území ČR. V popředí europoslanec Miloslav Ransdorf.

„Jsme odhodláni nebýt pro NATO břemenem, nýbrž právě naopak. Jsme připraveni splnit naši část odpovědnosti a závazku členských států a dostát všem povinnostem, které z členství vyplývají,“ ujišťoval ministr zahraničí Jan Kavan, když v missourském Independente předával ratifikační listiny k členství.

Sliby a ledová sprcha

Patnáct let poté, v roce 2014, však přivezl do Prahy šéf NATO Anders Fogh Rasmussen skličující analýzu. „Jestli se situace nezmění, Česká republika bude mít vážné problémy poskytnout svůj přiměřený příspěvek do aliančních operací,“ tvrdil dokument.

Touha vybrat si mírovou dividendu po studené válce a pohodlné spoléhání na kolektivní obranu, hlavně na kapacity USA, nastartovaly už v 90. letech negativní tendence v ozbrojených silách jak dřívějších, tak nových členů.

Přestože Česko se zhostilo své účasti v misích NATO a přes vysoké známky, které si vysloužili zejména čeští průzkumníci, chemici a lékaři, stáhly armádu postupně do celkově neutěšeného stavu neustálé rozpočtové škrty.

Nejsou peníze na nutné dovybavení a Česko neplní všechny závazky vůči spojencům, byl nucen před pěti lety přiznat premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). To už nespokojenost ve Washingtonu dávno vřela.

Mezi americkými politiky slábne chuť vyplňovat výpadky spojenců a USA už nemusí při vlastních problémech považovat Alianci za hodnou podpory, varoval už v roce 2011 při odchodu z funkce šéf Pentagonu Robert Gates. Prezident Barack Obama spojence důrazně upozornil, že nelze být černým pasažérem. K obratu zatroubil alianční summit ve Walesu 2014. Česko, jemuž chybí asi čtyři tisíce vojáků, se chce dostat na vytčená dvě procenta HDP výdajů na obranu za pět let.

Demoliční Trump

Do loňska dosáhlo této mety už osm zemí a dohromady se od jednání ve Walesu navýšily obranné výdaje spojenců (mimo USA) o 87 miliard dolarů (1,97 bilionu Kč). V demoličním stylu do tohoto trendu vpadl nový americký prezident USA Donald Trump.

Bez znalosti, jak se NATO financuje, a s tradičním odporem ke všem aliancím své země ve světě začal obchodnicky prát „špinavé prádlo“ na veřejnosti a domáhá se skokového navýšení peněz armádám.

Foto: Kevin Lamarque, Reuters

Donald Trump při setkání s generálním tejamníkem NATO Jensem Stoltenberge v Bílém domě

Dlouho váhal potvrdit bezpečnostní záruky USA, veřejně napadal zejména Německo a rozbíjel i jednání loňského summitu v Bruselu. Otřásl principy, na nichž Aliance funguje už 70 let. Podle listu The New York Times loni několikrát v soukromí nadhodil možnost odchodu z NATO.

Česko se po dvaceti letech změnilo z nováčka v součást nynějších problémů NATO. Alianční diplomaté se netají, že bez jasného amerického vedení je pakt v krizi, a velmi se obávají, že druhé Trumpovo funkční období by mohlo NATO odsunout na vedlejší kolej.

Výběr článků

Načítám