Článek
Vzpomínal jsem na to začátkem 90. let při nesnadném odstraňování zákonné ochrany prezidenta republiky, státních orgánů i veřejných činitelů. Má výchova vyšla přece z tradiční rakousko-uherské ochrany majestátu, kterou se sice Haškovu dobrému vojáku Švejkovi podařilo zesměšnit, ale spíše v kontextu mocnářství, méně už jako princip. Také prvorepublikové zákony trestaly útoky na zájmy republiky podobně jako režim poúnorový, který ještě zpřísnil tresty a pro účely třídního boje rozvolnil skutkové podstaty verbálních, tedy slovem páchaných činů.
Z polistopadového sváru tradiční ochrany mocných a zásad liberální demokracie vzešel kompromis: bylo zrušeno hanobení státu, činitelů a orgánů a trestá se jen násilí či pohrůžka násilím jako odplata veřejnému činiteli nebo snaha ovlivnit jeho rozhodování. Trestá se i pohrdání soudem a jeho ovlivňování, i nenásilné. Zvláštní ochrany, tak jako dříve, požívá však dosud státní orgán jako celek (policie, soud, ministerstvo, ale i prezident republiky) vůči hrubé urážce nebo pomluvě při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon. Už od roku 1961 je za to až rok vězení.
Pro tehdejší Bezpečnost to bylo i málo, nebo chtěla odpůrce poměrů zdiskreditovat, a proto stíhala protestující - účastníky lidových bouří v srpnu 1969 a návštěvníky pozdějších koncertů a různých demonstrací - pro podporu a propagaci fašismu, se sazbou do pěti, případně do osmi let. Činila tak tehdy, když při střetu skandovali gestapo, gestapo!, čímž reagovali na policejní brutalitu. (Onen trestný čin se dnes jmenuje podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka.) A soudy, i když tehdy už ne vždy, to jako propagaci fašismu odsuzovaly! Bylo to absurdní, demonstranti přece chtěli Bezpečnosti sdělit, jak její počínání hodnotí. Případně ji urazit, podobně jako ti, kdo dnes označují Policii ČR za "grosstapo". Fašismus nepropagovali.
Je také jasné, že karikaturista Štěpán Mareš svou kresbou Usámy bin Ládina nepropagoval jeho teroristické hnutí. Nápisem I já to myslím upřímně zesměšňuje Mareš předsedu ČSSD Stanislava Grosse, který před krajskými volbami nechal velkoplošnými poutači se svou podobiznou a slovy Myslím to upřímně polepit zemi. I Marešův plakát je součástí volební kampaně, a na rozdíl od toho Grossova (který je podle mého názoru jen pošetilý) je značně odpuzující, a to záměrně. Ne vše odporné je však trestné.
Starosta Třebíče, kde karikatura visela, má plné právo označit karikaturu za nehoráznost. Také dobře vychovaným lidem, jako jsem byl já, připadá srovnání demokratického politika s teroristou neslušné. Ale stíhat někoho za urážku předsedy strany dnes už nelze, tím méně za posměch. Policejní orgán asi marně listoval v trestním zákoně, a z nedostatku jiné skutkové podstaty zahájil pak úkony řízení (a tím i trestní řízení samo, zatím bez obvinění konkrétní osoby) pro trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Zahájil je bez podnětu, bez trestního oznámení, na základě novinového článku. To je vzácné a v zásadě chvályhodné. V tomto případě ale, kdy řízení má vést ke stíhání kreslíře za něco, co trestné není, ukazuje policistova iniciativa na jeho tradiční pojetí svobody, či spíše na pojetí nesvobody slova.
Je to jako před rokem 1990, bez ohledu na logiku. A státní zástupce řízení nejen nezrušil, ale dokonce reklamní firmu "požádal" (co to je za mimoprávní postup?) o odstranění karikatury. Oba, policista i státní zástupce, nezákonným způsobem porušili svobodu slova. Je to paradoxní, ne Štěpán Mareš svým odpuzujícím plakátem, ale ti dva podporují hnutí směřující k potlačení práv člověka, neboť znovu zavádějí totalitární represivní praktiky, které jsou takového hnutí součástí.
PRÁVO 1. listopadu