„Během cvičení jsme projeli celé Lotyšsko. Za ty tři týdny jsem tam najezdil dva a půl tisíce kilometrů,“ řekl četař Lukáš, řidič obrněnce Pandur z žatecké mechanizované brigády.

Už skoro půl roku ve třech pobaltských státech a v Polsku probíhá mise NATO, která je reakcí na anexi Krymu a obavy Estonců, Lotyšů a Litevců, aby je nepotkal stejný osud.

Minometná jednotka českých vojáků na cvičení NATO v Lotyšsku

Minometná jednotka českých vojáků na cvičení NATO v Lotyšsku

FOTO: Oldřich Danda, Právo

V Lotyšsku slouží od července i 55 českých vojáků z minometné roty z Hranic a Bučovic. Jsou na největší lotyšské základně Adaži asi 50 kilometrů severně od Rigy. Spolu s nimi je tam 1200 vojáků z osmi států, všem velí Kanaďané.

V sousední Litvě na základně Rukla je podobně velká mezinárodní posádka, kterou vedou Němci a v níž je okolo dvou set českých vojáků z žatecké brigády. Velí jim podplukovník Jiří Líbal. Ten řekl, že velkého cvičení se v Lotyšsku v září účastnilo přes 10 tisíc aliančních vojáků, stovky obrněnců, letectvo i námořnictvo.

Narazili jsme na Slováky, stříleli jsme proti sobě z deseti metrů a smáli jsme se, že rozhodčí dlouho nikoho nevyřadil z bojevoják české jednotky

„Hráli jsme nepřítele. Měli jsme útočit na vesnice a v lesích na postavení místních záloh i regulérních jednotek. Získali jsme spoustu zkušeností v boji v zastavěném nebo civilním prostoru, protože cvičení probíhalo po celém Lotyšsku,“ dodal podplukovník.

Do fiktivních bojů se zapojily obě české jednotky, každá ale na jiné straně. „V boji jsme se nepotkali. Ale narazili jsme na Slováky, stříleli jsme proti sobě z deseti metrů a smáli jsme se, že rozhodčí dlouho nikoho nevyřadil z boje,“ řekl jeden z vojáků.

Jinak české jednotky cvičí v každé zemi samostatně: v lotyšské Adaži hlavně střelbu z minometů, v Litvě zase boj s pandury. Většina vojáků, která už prošla misemi v Afghánistánu či Iráku, kvituje, že v Pobaltí nezažívají takový stres.

Nadchl ovar i tatry

„V Afghánistánu jsme byli pod velkým napětím. Tady jsou sice náročná cvičení, ale po kaž­dém máme 14 dní čas, kdy se staráme o techniku a můžeme si psychicky odpočinout,“ řekl četař Lukáš, který půl roku sloužil ve strážní rotě na afghánské základně Bagram, kde česká armáda ztratila už osm vojáků.

Soužití s vojáky z jiných národů je podle českých vojáků zajímavé nejen kvůli vojenským zkušenostem. „Pořádáme tu i národní dny, kdy děláme různé soutěže a vaříme národní jídlo. My jsme udělali ovar a chleba se sádlem. Třeba Němci byli z ovaru nadšení,“ řekl Právu jeden z vojáků na základně v Rokle.

Podobný zájem vyvolávají armádní tatrovky. „Všichni se chtějí s námi svézt a považují za zážitek, že tatrovka i v největším terénu vůbec nedrncá,“ poznamenal jeden z vojáků.

Vojáci odvážejí raněného

Vojáci odvážejí raněného

FOTO: Oldřich Danda, Právo

V Pobaltí a v Polsku slouží celkově okolo pěti tisíc aliančních vojáků, za úkol mají „odstrašovat případného protivníka“, tedy Rusko. Mise bude v Pobaltí pokračovat zřejmě několik let, např. česká armáda má mandát na dva roky.

Když NATO misi připravovalo, očekávala se ostrá reakce ruské strany. Ta se ale zatím nekoná. „Čekali jsme provokace a snahy o diskreditaci našich jednotek. Naštěstí k ničemu nedošlo. Naše působení bylo zatím klidné,“ řekl velitel české jednotky v Adaži kapitán Michal Bogdan. Ruské jednotky sice u hranic pobaltských republik cvičí, ale podle něj to není nic, co by vybočovalo z normálu.

Náčelník generálního štábu Aleš Opata s českou posádkou Panduru v Litvě

Náčelník generálního štábu Aleš Opata s českou posádkou Panduru v Litvě

FOTO: Oldřich Danda, Právo

Vojáky navštívil náčelník generálního štábu Aleš Opata. Podle něj je mise prospěšná, protože se čeští vojáci naučí bojovat v mezinárodní jednotce, ale také proto, že pobaltským státům pomáhá cítit se bezpečněji. „Ruská aktivita tady je, ale je nižší, než jsme předpokládali. Důležité je, že pomoc státům, které se cítí ohroženy, je jasná a ukazuje na to, že táhneme za jeden provaz,“ řekl Opata.

Český velvyslanec v Litvě Vít Korselt řekl, že místní lidé přijali alianční vojáky bezvýhradně. „Kamkoli přijdu, všichni děkují, že jsme jim přijeli na pomoc. Od anexe Krymu tu všichni vnímají Rusko jako ohrožení,“ dodal.