Klaus: Vláda musí umět v EU říkat ne

Já jsem den měnové reformy zažil, bylo mi dvanáct let. Reforma se vyhlásila, myslím, tehdy v sobotu, v době, kdy už byly zavřené obchody, aby lidé nestihli nic koupit. Otevřená byla jen cukrárna blízko našeho domu.  Utvořila se tam strašná fronta. Lidé ze zoufalství, že přijdou o peníze, kupovali vše, co bylo, a co nesnědli, to rozdávali, aby si alespoň naposled užili svých vlastních peněz. Lidé se většinou umějí poučit z velké události, ale nejsou schopni dohlédnout, jak se malými krůčky k takové situaci dochází, podceňují či nedocení drobné signály, že se chystá něco nedobrého.

Jedním hlasem ve svých projevech a textech na tyto krůčky, které vedou k dalekosáhlým a zásadním událostem, upozorňuji. Tyto drobné kroky byly typické pro komunistickou éru, ale jsou typické i pro éru Evropské unie. To jsou ta různá nařízení, regulace, omezení. Podobnost dnešní doby s dobou minulou vidím velmi silně. Abych předešel laciné kritice, porovnávám dnešní měkký socialismus Evropské unie s pozdním komunismem. Nikoli s gulagy a komunismem 50. let.

Skutečné ohrožení demokracie je naprostá vyčpělost jiných stran, než je ANO. Naši demokracii ohrozil totální propad dvou dlouhá léta dominantních stran nalevo a napravo, tedy ČSSD a ODS. Jejich výpadek ohrozil demokracii a produktem tohoto výpadku je ANO. Doufám, že si to lídři politických stran uvědomí.

Udělali jsme si v našem institutu takový přehled součtu hlasů ČSSD a ODS. Ve volbách 2006 to bylo 70 procent, v roce 2010 už jen 40 procent, r. 2013 necelých 30 procent a v roce 2017 měly obě strany kolem 18 procent hlasů voličů.

Zmizení těchto politických stran je ohrožení. Nezmizely kouzlem, genialitou, silou či šarmem pana Babiše, zmizely svou vlastní beznadějí. Proč se tak stalo, je na širší debatu, hrála tam roli řada vnitřních faktů, spousta vnějších faktorů, které bych spojoval s atakem na politiky a politické strany. Že tam byly osobní chyby, je rovněž evidentní.

Všude v zahraničí dostávám otázku, kdy už vznikne vláda. Nevím, a je mi to jedno. Vláda v rozložení politických sil, jaké máme, bude totiž horší než současná vláda-nevláda. Přeji si proto maximální prodlužování období faktického nevládnutí. Jedině se obávám momentu, že mimo nás vznikne nějaký vážný problém, který by vyžadoval rozhodnutí nejen formální mocí nadané vlády, nýbrž vlády naplněné nějakým obsahem. Může se stát, že nám toto velké téma v EU rychle připraví.

Tím tématem bude schvalování dohody známé pod názvem Dublin IV neboli vyjmutí azylového řízení z jednotlivých členských států.

Na rozhodnutí, jak s tím naložíme, nepotřebujeme nevládu, ale silnou vládu se schopností bouchnout do stolu a se všemi důsledky říci ne.

Populismus je nálepka, etiketa, která se dá použít kdykoli. Když budu parafrázovat větu bývalého německého kancléře Ludwiga Erharda, populismus je etiketa, která se dá nalepit na láhev s jakýmkoli obsahem. Její hlavní význam je apriorní odsouzení, kaňka, nálepka na jakéhokoli člověka, který se vzpírá dominantnímu uspořádání věcí, v daném případě modelu Evropské unie a její antidemokracie. Je to zlá nadávka. Protestuji proti jejímu využívání. U nás je to laciná nadávka umožňující odsoudit člověka bez jakýchkoli argumentů.

Náš domácí svět byl Václavem Havlem založen na disidentském konceptu nepřetržitého zápasu s politiky a politickým systémem. Oni chtěli nepolitickou politiku, proto potřebovali nepolitiky. Je to jejich vina za situaci, ve které se nacházíme – politiku zrušit a umožnit vládnutí nezvolených elit, nejrůznějších nevládních, odborných organizací, které by nepodléhaly demokratické kontrole. To nám dala do vínku tato disidentská skupina, dodnes neseme následky. Já jsem se snažil s tím pohledem utkávat.

To je domácí aspekt. Podobný proces existoval i v západním světě. Produktem je pokrokářská, tzv. liberální demokracie, která zneužívá slova demokracie, aby zakryla svou nedemokratickou podstatu. Tento systém tzv. liberální demokracie nepotřebuje skutečné politiky, ten potřebuje vyvolenou elitu, která bude o nás všech rozhodovat. Prototypem je Evropská unie. Tedy, u nás se střetávají dva vlivy.

Ano, lidé si tuto situaci začínají stále více uvědomovat. Je nesporný fakt, že to cítí lidé v řadě zemí. Posiluje to strany, kterým bruselské elity říkají pohrdlivě populisté. Signály změn existují, ale Rubikon se ještě nepřekročil, nedosáhlo se úrovně, kdy by mohlo dojít k nějaké kvalitativní změně. Ukazuje se, že musí být ještě hůře, aby se něco stalo.