Podpoří KSČM vládu Andreje Babiše?

V tuto chvíli máme nedořešené věci. Hlavní slovo bude mít ale ústřední výbor na konci března, a ten posoudí jednak programovou shodu, jednak důvěryhodnost partnera, tedy hnutí ANO.

Problém je v tom, že na začátku tohoto týdne se zkomplikovala situace právě ve věci důvěryhodnosti ANO. V KSČM to má velkou odezvu, nebudu raději ani počítat maily, které jsem dostal od našich členů.

A co si o tom členové myslí?

Převaha je těch, co si myslí, že bychom jednat neměli. Ještě v minulém týdnu to bylo naopak.

Tedy jde jen o situaci okolo poslance Zdeňka Ondráčka?

Nejde jen o pana Ondráčka, je to celkově otázka důvěryhodnosti hnutí ANO, které do úterý změnilo názor o sto osmdesát stupňů.

Takže před tím, než se Andrej Babiš postavil proti tomu, aby Ondráček zůstal v čele komise pro kontrolu GIBS, se ANO k věci stavělo jinak?

Šlo o demokratickou volbu. Zrovna v Právu jsem četl článek Jana Kellera, jestli jsou vůbec ještě potřeba volby, nebo jestli budeme jen poslouchat ty, co svůj názor vyjadřují na demonstraci.

Nezpochybňuji právo demonstrovat, ačkoliv někteří moje vyjádření pochopili jinak. Ale musíme si říct, že existují volby, že existuje volební výsledek, a parlamentních voleb se účastní okolo šedesáti procent obyvatel. V parlamentu též proběhla volba, nějak dopadla, nelze ji nazvat nedemokratickou. Zpochybnit takovou volbu pomocí hrubého nátlaku na toho, kdo byl zvolen, mi připadá za hranou demokratické politiky.

Nemyslím, že šlo o zpochybňování. Protestujícím šlo podle mě o to, že se jim nelíbí, že dohlížet na GIBS má člověk, který v roce 1989 mlátil na demonstracích lidi.

Lidé mají právo si to myslet. Ale ten člověk má stejné právo jako každý jiný poslanec, který byl zvolen. U nás jsou trestné činy, včetně největších zločinů, promlčeny po dvaceti letech.

Při jiné příležitosti jsem připomínal film Svatý rok s Jeanem Gabinem, kde se jednou za dvacet let otevřou dveře kaple, a lidé jsou očištěni od toho, aby se na ně nahlíželo tímto prizmatem. A tady máme 28 let poté, žádný Svatý rok tu není, není ani žádná promlčecí lhůta. Mně to nepřipadá normální.

Přesto jste neuvažovali o jiném zástupci do čela komise?

Jsme ve složité situaci. Máme patnáct poslanců a vyznáváme odbornost. Když někoho někam prosazujeme, musí splňovat minimální požadavky. Takže jsme samozřejmě do kontrolní komise GIBS dali někoho, kdo s bezpečnostními sbory má něco společného. A v našem poslaneckém klubu je to jen Zdeněk Ondráček.
On byl policistou od roku 1990, a byl povyšován, velmi pozitivně hodnocen. Ti ministři, kteří ho chválili a umožnili mu další odborný růst, přece nebyli za nás.

Zdeněk Ondráček řekl, že proti němu demonstrovalo „pár křiklounů“ a označil pravicové strany za „demokratickou žumpu“. Souhlasíte s jeho slovy?

Takhle bych to neřekl, mám svůj slovník. Souhlasím, že to, co říkali někteří politici z pravé části spektra, nemělo s demokracií nic společného. Demokracie znamená mimo jiné to, že respektuji názor toho druhého a jsem schopen proti němu argumentovat. Tady byla argumentace mimo realitu.

Sám jste mluvil v tom smyslu, že zásahy v roce 1989 nevnímáte jako něco špatného, zásah v centru Prahy nebyl podle vás tak dramatický. Takže to bylo v pořádku a šlo o intenzitu?

Intenzita zásahu byla posuzována orgány činnými v trestním řízení. Miroslav Štěpán, který o něm rozhodl, byl odsouzen. Intenzita nebyla v pořádku, ale jistě to nebylo svobodné rozhodnutí těch, kteří zasahovali. Ti tam šli na rozkaz. I v současnosti jsou pochybnosti o různých zásazích, například vůči protestujícím proti Mezinárodnímu měnového fondu v roce 2000 či o různých technoparty. Bavme se, jak se říká, o kultuře zásahu, to ale posuzuje kontrolní orgán policie.

V týdnu byly zamítnuty dvě mimořádné schůze Sněmovny, a to i hlasy KSČM. Jedna měla probírat odvolání šéfa SPD Tomia Okamury z funkce místopředsedy Sněmovny kvůli výrokům o koncentračním táboru v Letech, druhá o personálních čistkách vlády v demisi. Proč jste hlasovali proti těmto schůzím? Mluvilo se o tom, že aspoň tu kvůli Okamurovi KSČM umožní.

To není pravda, neříkali jsme, že ji umožníme. Já respektuji volby, jednám s vítězem voleb. Nemohu zpochybňovat výsledek demokratické volby, ať je to přímá volba do parlamentu, či nepřímá volba funkcionářů Sněmovny.

Co se týče vlády v demisi, tak se držím vyjádření předsedy Ústavního soudu, že taková vláda musí fungovat jako plnohodnotná vláda. Stát může existovat nějakou dobu bez Poslanecké sněmovny, ale ani den nemůže být bez vlády.

Neříkám, že se všemi rozhodnutími ministrů souhlasím, byl jsem proti odvolání ředitelky nemocnice na Bulovce. Souhlasil jsem naopak s odvoláním ředitele České pošty Elkána. Byla chyba minulé vlády, že neskončil už dřív. Jako ředitel dělal fatální chyby.

Hlasováním jste ale opět nahráli kritikům, kteří říkají, že existuje nepřiznaná koalice ANO, SPD a KSČM.

Taková koalice není dojednaná. My přece nemůžeme mít zablokovanou Sněmovnu. Dnes některé strany, které nevyhrály ve volbách, nasadily politiku obstrukce od samého začátku.

ODSTOP 09, které prohrály ve volbách 2013 a nebyly se schopné z opozice vrátit do vládních funkcí, si řekly, že budou od samého začátku obstruovat. Nechtěly ani ustavení Sněmovny. KDU-ČSL, která také propadla, teď brečí. Já nebudu brečet nad volebním výsledkem, já musím jednat. Lidé nám nedali hlas proto, abychom obstruovali.

Pokud byste Babišovu vládu podpořili, tak by to znamenalo, že komunistická strana dá důvěru vládě jednoho z největších českých kapitalistů. Nebyl by to paradox?

Možná to někdo může vnímat jako paradox. A to má KSČM stát na stejné straně barikády s Miroslavem Kalouskem?

Tohle přece nemá co dělat s Kalouskem. V minulém období jste také byli v opozici společně s ODS a TOP 09.

Dnes máme možnost vyjednávat o programu a nechceme se jí vzdát. Vyjednáváme s hnutím ANO, protože je to vítěz voleb. Předseda vlády ani není v pracovních týmech, jednáme s těmi, kteří jsou pověřeni. Vyjednáváme velmi zodpovědně.

Jsme rádi, že do jednání vstoupila ČSSD, s nimi máme větší programovou shodu a jsme schopni vyjednat věci, které zlepší život občanům ČR. Měli bychom být schopni náš volební výsledek promítnout do programu, který se bude ve Sněmovně realizovat.

Jeden z největších motorů je výsledek minulého volebního období: sto neprojednaných návrhů zákonů, a to nejen opozičních, ale i vládních. Tady přestala fungovat klasická parlamentní demokracie, že ten, kdo předloží návrh zákona, má šanci ho projednat, byť bude vládní většinou zamítnut. Nedošlo na zásadní témata, která jsme předkládali, proto chceme, aby teď byla součástí programového prohlášení. Bývalá vládní koalice pod vedením Bohuslava Sobotky nebyla schopná a ochotná tyto návrhy projednat.

Váš volební výsledek nebyl nijak slavný, získali jste 7,76 procenta, nejméně v historii. Nemůže vám mesaliance s Babišem u vašich voličů ještě víc uškodit? Podívejte na ČSSD, jak dopadla.

Tuto otázku, jestli nám to pomůže, nebo uškodí, si samozřejmě klademe. To tak v politice je. Ale to, že jsme v minulém volební období stáli v opozici vedle ODS a Kalouska, nám také nepomohlo. Teď zkoušíme tu druhou variantu.

Často říkáte, že se KSČM už odstřihla od své minulosti, ale nedávno jste slavili výročí Vítězného února.

A vy si myslíte, že těch tři sta tisíc lidí na Staroměstském náměstí a lidé v ulicích v roce 1948 to neoslavili jako vítězství? Máme i my komunisté přepisovat historii?

Každopádně ten den odstartoval čtyřicet let totality.

V každém případě ano, po únoru 1948 se odehrály věci, které nebyly v souladu s tím, co si dnes klademe jako základní míru společenské shody, to je pravda. Ale to se děje v každém režimu. Copak všechny věci, které se staly po listopadu 1989, opravdu lidé přijímají jako pozitivní? Rozkradení republiky při privatizaci, korupční kauzy?

To asi ne, ale justiční vraždy se tu už nedějí.

Já ale říkám, že politické procesy probíhají.

Vyjmenoval byste nějaké?

Dovolte mi jako advokátovi, abych dodržel advokátní tajemství. Musel bych mluvit o tom, jak jsem v pracovněprávním sporu obhajoval člověka, který byl vyhozen z práce za článek v jednom časopise. To je jen začátek. Věřte mi, že tak skvělé to u nás zase není.

Za minulého režimu by člověku, který by napsal „protistátní“ článek do časopisu, hrozil asi tvrdší trest, než jen vyhození z práce.

Od té doby se přece společnost někam posunula. Jsme v 21. století, měli bychom mít vyšší míru uvědomění si reality. Myslíte si, že v té době neprobíhaly podobné procesy v jiných zemích? Přečtěte si knihu Výbušnina od Stewarta Stevena, jaký byl vliv například CIA na to, co se v padesátých letech odehrávalo v Evropě. Kdo vlastně stál za tím, že se konal ten či onen politický proces. Všem vřele doporučuji, aby si to přečetli.

Celý rozhovor si přečtěte ve víkendovém vydání deníku Právo.