Článek
Soudy musí podle nové úpravy nejméně jednou za tři roky každý případ přezkoumat a zjistit, jak to u konkrétních lidí s jejich zbavením způsobilosti k právním úkonům vlastně je.
Někteří soudci však nesvéprávné šmahem „vyléčili”, takže se jejich případy nemuseli dál zabývat. Takovou praxi smetl Ústavní soud (ÚS) ze stolu.
Senát ÚS se soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou se zabýval případem čtyřiašedesátileté ženy. Ta je už téměř čtyřicet let zcela zbavena svéprávnosti, jenže náhle Okresní soud v Kladně rozhodl, že žena nebude ve svéprávnosti omezena, a ponechal jí pouze opatrovníka, který by ji hájil v právních jednáních. Tím opatrovníkem mělo být město Smečno, kde sídlí zdravotnické zařízení.
Město se proti takovému postupu ohradilo, načež Krajský soud v Praze rozhodl o ustanovení kolizního opatrovníka, který vzal odvolání hned zpět, a případ tím pádem skončil.
ÚS: Je třeba okolnosti citlivě zkoumat
„Není možné vycházet z premisy, že primárním zájmem dotčené osoby je vždy omezení svéprávnosti v co možná nejmenší míře. Obecné soudy jsou povinny citlivě zkoumat okolnosti každé konkrétní věci a přistoupit k takovému omezení svéprávnosti, které je v nejlepším zájmu daného člověka,“ upozornil soudce Jirsa.
Podle verdiktu ÚS nelze spoléhat například jen na to, že dotyčný pacient je v ústavu a tudíž nemůže podniknout žádnou nepředloženost, neboť i takový člověk může být z ústavu propuštěn, může mít ze zařízení vycházky, a nikdo nedokáže zabránit tomu, aby se na něj „nepověsil“ podvodník.
„Mohlo by se snadno stát, že mu někdo podstrčí smlouvu nebo z něj vyláká finanční prostředky. A opatrovník nedokáže takovému jednání zabránit,“ dodal Jirsa.