Následovala ostrá mediální přestřelka, kdy byl obviňován, že si údajný Peroutkův výrok účelově vymyslel, což Zeman vehementně popírá a článek s tímto titulkem od té doby bez úspěchu hledá jeho mluvčí Jiří Ovčáček a záležitostí se už měsíce zabývají soudy. Zeman dokonce vypsal za nalezení článku odměnu sto tisíc korun.

Zeman trvá na existenci článku Hitler je gentleman od Peroutky. Ovčáček bude hledat dál

Jak se nyní ukázalo, článek s takovým titulkem v té době skutečně vyšel, ale ne v Peroutkově Přítomnosti, ale v Rudém právu, a nejenže neoceňoval Hitlera, ale naopak odsuzoval útok pravicového agrárního deníku Venkov proti národním socialistům, k nimž měl Peroutka blízko.

Titulní strana deníku Rudé právo z 24. února 1937. Článek Hitler - gentleman je umístěn vlevo dole.

Titulní strana deníku Rudé právo z 24. února 1937. Článek Hitler - gentleman je umístěn vlevo dole.

FOTO: Archiv, Právo

„Na text jsem náhodou narazil už před mnoha měsíci v Národním archívu, když jsem bádal v pozůstalosti československého legionáře pana Vodičky,“ řekl Právu přední český historik docent Jan Galandauer (80).

Odměna ho zaujala

„A jak jsem prověřoval zdroje, dostalo se mi do rukou Rudé právo z 24. února 1937. Nafotil jsem si text, jen pro zajímavost. Jenže s technikou moc neumím a snímek si kamsi založil,“ dodal.

Historik docent Jan Galandauer

Historik docent Jan Galandauer

FOTO: vhu.cz

Přiznává, že Peroutkovu kauzu vnímá spíš okrajově. Ovšem představa, že by mohl od prezidenta dostat vypsanou odměnu, ho zaujala. „Řekl jsem si: ha, konečně mi k něčemu vysedávání v archívech bude. Sto tisíc! Osud mě odměnil,“ řekl Galandauer.

„Pak mi ale došlo, že článek Hitler – gentleman nenapsal Peroutka, uklidnil jsem se a přestal vše řešit.“

V Národní knihovně ČR v pražském Klementinu jsem v Rudém právu z 24. února 1937 skutečně text s titulkem Hitler – gentleman, čeští nár. soc. – piráti! našla. Vyšel jako reakce na tvrzení pravicového Venkova, který o den dříve – 23. února 1937 – v úvodníku Gentlemani a piráti popsal atmosféru vojenského sjezdu v Berlíně očima československých legionářů, kteří na něj byli pozváni.

V rámci programu se setkali rovněž s Adolfem Hitlerem, jehož označili za příjemného muže, bez jakéhokoli zájmu rozpoutat válku, neboť by to pro Evropu – cituji: „znamenalo naprosté zničení kultury“.

Hlavní stránka Venkova z 23. února 1937

Hlavní stránka Venkova z 23. února 1937

FOTO: Archiv, Právo

„Piráti“ a vůdce

A aby bylo vše ještě zamotanější, i zmíněný Venkov zážitky legionářů cituje z periodika, Národního osvobození. Úvodník Venkova nicméně vyvolal koncem února 1937 na československém mediálním trhu slovní přestřelku, do níž se zapojilo hned několik redakcí. Není divu.

Nepodepsaný autor Venkova v něm obdivoval třeba znak Hitlerových SS, lebku s hnáty (odtud ti piráti), v závěru vyzval, aby občané nepodléhali státní, případně levicové propagandě a udělali si svůj úsudek na německý stát sami. Konkrétně pak útočil na sympatizanty Československé strany národně sociální (ČSNS) a komunisty.

Napadení se do Venkova následující den, 24. února 1937, ostře pustili. Nejkritičtěji se vymezilo právě Rudé právo, list KSČ. Hned v nadtitulku svého textu na první stránce (vlevo dole!) nenechal autor nikoho na pochybách, Zněl: Neslýchaná provokace „Venkova“ a následoval titulek Hitler – gentleman, čeští nár. soc. – piráti!

Kde se to asi vzalo?

Samotný text reaguje na zmíněné oslavné ódy Venkova na Třetí říši. Píše se v něm mimo jiné: „A smysl i titul článku je, že Hitler je gentleman – a čeští národní socialisté jsou piráti. Podle pana Vraného (šéfredaktor Venkova) je Hitler gentleman!“

Komunistické noviny se tehdy otevřeně zastaly ČSNS, a tedy i státní politiky, neboť do této strany patřil i prezident Edvard Beneš. A v mnohém s ní sympatizoval rovněž Ferdinand Peroutka.

Rudé právo pak v textu označilo tvrzení Venkova o německých sympaťácích za nesmysl: „V úvodníku Venkova promluvilo jasně srdce reakce. Srdce té ,vlastenecké‘ české reakce, která pěje ódy na Hitlera a neslýchaně sprostým způsobem se obrací proti českému tisku, proti českým lidem, kteří si dovolili kritisovati vládce Třetí říše.“

Objevená fakta jsem následně konzultovala s několika historiky, odborníky na mediální svět První republiky. Do jednoho se shodli, že Peroutka větu o Hitlerovi gentlemanovi nikdy ve své Přítomnosti, jak tvrdil prezident, nenapsal. Podobné názory mu byly bytostně cizí. Navíc ji mnozí z nich po vypuknutí kauzy důkladně pročetli.

Podobné výroky jako ten z Venkova v české meziválečné společnosti skutečně zaznívaly a výrazně zesílily v tzv. Druhé republice. Galandauer k tomu uvádí: „Myslím si, že Zeman měl při svém projevu spíše v hlavě obecnou náladu mezi intelektuály v Druhé republice. Mnozí po Mnichovu kolísali, zářným příkladem byli mnozí katolíci.“

Autorem proněmeckého textu Gentlemani a piráti ve Venkově by podle něj mohl být šéfredaktor listu Josef Vraný. „Avšak kdo ví. Články se tehdy nezřídka nepodepisovaly. Ale obecné vyznění obsahu pro mě překvapením není. Agrárníci přistupovali k Německu velmi vstřícně,“ dodal.

Mohlo dojít u sečtělého a svou pamětí chlubícího se Miloše Zemana k takové záměně? Podle mne ano. Domnívám se, že když v Klementinu před více než třiceti lety, jak tvrdil, seděl a studoval dobový tisk, společně s Přítomností, kterou řídil a vydával jím napadený Peroutka, pročítal mimo jiné také tehdejší Rudé právo a vjemy ze studia se mu nejspíš časem pomíchaly.

Skoro vše sedí

Na titulek Hitler – gentleman, čeští nár .soc. – piráti! sedí totiž vše, co po propuknutí sporu o pravost výroků k Peroutkovi Zeman popisoval.

Byl opravdu publikovaný velmi výrazně vlevo dole na titulní straně, jen místo v roce 1936, jak ho datoval, vyšel o rok později. Přizná si teď prezident svůj omyl?

V celé kauze stále probíhá vleklý soudní spor, v němž se Peroutkova vnučka dožaduje na Hradu omluvy za poškození dobrého jména svého dědečka. Zatím se jí i přes rozsudky soudů nedočkala.