Lze podle vás udělat paralelu mezi tím, co nyní zažívá muslimský svět s teroristy, a křesťanskými dějinami?

To, k čemu se hlásí džihádisté, je nejtemnější kapitola středověku. Také křesťané vedli války ve jménu boha. Na přelomu středověku a novověku to byly strašné občanské války například mezi katolíky a hugenoty ve Francii. Zde také bylo důvodem ke konfliktu kromě boje o moc i náboženství.

Islám musí opustit svůj temný středověk, tak jako to udělalo křesťanství, které se etablovalo postupně do náboženství, které respektuje lidská práva a v mnoha zemích je i hájí. Do této podoby by se měl dostat i islám.

Vlády, které otevřely hranice uprchlíkům, nepočítaly s nedozírnými kulturními dopady

Křesťanům to ale trvalo několik století a stálo to spoustu krve a úsilí. Budeme to muset prožívat znovu, než si to muslimové protrpí?

Nemyslím si. My máme spoustu zkušeností s obdobími plnými krve a násilí a můžeme ty zkušenosti přenést. V tom by měly sehrát pozitivní roli naše humanitní a sociální vědy, aby nabídly svou pomoc a argumenty do veřejné diskuse, aby nabídly řešení.

V této diskusi jsou zatím upozaděny a dopředu se dostávají pouze otázky ekonomické a technologické. Ale v dramatických událostech minulých let se ukazuje, že růst ekonomiky a technologický pokrok nejsou samospasitelné.

Nejistota a strach, které teď Evropané mají, nejdou vysvětlit pouze ekonomicky. To si myslely některé vlády, které otevřely hranice uprchlíkům v domnění, že to budou nové pracovní síly. Ale zřejmě nepočítaly s tím, jak nedozírné kulturní dopady to může mít.

Mluvíte jistě o Německu. Myslíte, že dokáže migrační krizi, která leží hlavně na něm, zvládnout? Hlavně s ohledem na to, že tam již mají milióny Turků, kteří se mohou stát kvůli událostem v Turecku vážným problémem.

Před několika dny jsem se vrátil z Německa, toto tam bylo velkým tématem diskusí. Viděl jsem obrovské obavy, které tam jsou přese všechny výroky, že to zvládnou. Najednou vidí problémy, s kterými nepočítali. Například to, že turecká menšina může být neloajální.

Nepodařený puč se v samotném Turecku projevil radikalizací a větší podporou, aby stát získal víc náboženský ráz než sekulární. To může mít nedozírné následky, třeba že vznikne v Německu pátá kolona, která bude neloajální vůči německé vládě.

Ty problémy tam již jsou, řada naturalizovaných Turků je v Německu v politických stranách, jeden z nich je dokonce předsedou Zelených. V okamžiku, kdy dali najevo souhlas s většinovým názorem, že genocida Arménů byla genocidou, tak se ocitli v ohrožení života a musí chodit s ochrankou. Je to pro Německo veliké riziko. Pouze opakovat „zvládneme to, zvládneme to” a nemít jasný plán, jak to zvládnout, není dobrá cesta.

A co je tou dobrou cestou? Když tady kardinál Duka či jeho pobočník Milan Badal říkají, že muslimští přistěhovalci představují nebezpečí, tak je za to ­kritizu­jete.

Nesouhlasím hlavně s panem Badalem a jeho názorem, že islám se rovná násilí. Každý máme samozřejmě právo na svůj názor. Pouze je pro mě překvapující, když pan Badal na adresu lidí, kteří podporují papeže Františka, říká, že jsou to jeho podržtaškové.

To mi u vysokého úředníka pražského arcibiskupství a katolického kněze přijde jako hodně nestandardní. S trochou ironie musím dodat, že papež František žádné podržtašky nepotřebuje, protože si tašky většinou nosí sám.

Ale zpět k problému. Druhým extrémem jsou lidé, kteří nevidí žádný problém a říkají, že se to zvládne. Hledat bychom měli zlatou střední cestu, jak zajistit bezpečnost a čelit rizikům. To znamená, jak zajistit vnější hranice Evropské unie.

Proč myslíte, že v probíhající diskusi je nebezpečný hlas, který z uprchlíků dělá potenciální teroristy a který říká, že islám je hrozbou?

Neříkám, že je to nebezpečné. Ale pokud uděláme rovnítko mezi muslimy a teroristy, tak uzavřeme možnost vést dialog i s těmi muslimy, kteří se k násilí nehlásí. A zavírá to cestu k řešení problémů. Viděli jsme to, když jedna pražská farnost odmítla, aby se muslimové zúčastnili bohoslužby a ukázali, že jsou proti terorismu, ale jiná farnost to přivítala.

Mohou lidé tak odlišných kultur bez potíží žít na jednom místě?

Ano, ale za předpokladu, že naše kultura bude dominantní. Nesmíme slevit a musíme trvat na tom, že pokud chtějí žít v Evropě, tak musí přijmout náš právní řád a kulturní vzorec.

Druhou stranou je, že si Evropané musí uvědomit, jakou mají identitu a jak chtějí žít. Společná Evropa není pouze technokratický projekt, který se omezuje na nařízení z Bruselu, ale je to mnohem víc. Musíme jako Evropané znovu promýšlet, co jsme kulturně a duchovně zač.

Často slyšíme, že Evropa je civilizačně vyčerpaná a čeká ji zánik pod náporem barbarů, jak to zažily všechny vyspělé civilizace. Souhlasíte s takovým názorem?

Nebyl bych tak pesimistický, ale musím říci, že je potřeba bít na poplach, abychom začali víc hájit své hodnoty a víc je prosazovat a nenechali je padnout pod stůl.

Nemusíme chodit do Evropy, stačí zůstat doma. Češi si musí sami uvědomit, k čemu se mají hlásit. V tomto ohledu například odmítám to, jak byla zneuctěna prezidentská standarta na Pražském hradě. Přestože jsem k mnoha postojům prezidenta Zemana kritický, myslím si, že musíme ctít národní a státní symboly a uvědomit si, z čeho vychází česká národní identita. To se u nás moc nediskutuje.

Radikalizaci mnohem víc podléhají lidé, kteří zde žijí už dvě tři generace

Čeho chtějí islámští teroristé dosáhnout? Mají nějaký jednotný cíl?

Obecný cíl je bojovat proti západním hodnotám, které považují za nepřátelské pro podobu islámu, kterou zastávají. Ale důležité je zopakovat, že džihádismus není celý islám, ale je to pouze politická radikalizace muslimů.

Pokud islám někdo srovnává s nacismem nebo komunismem, jako to udělala Klára Samková, tak by takové srovnání měl dělat pouze s džihádismem. Protože ten má jistě znaky blízké ideologiím, jako je nacismus či komunismus, které někteří politologové označují za politické náboženství.

Hlavním cílem džihádismu je podrýt základy západního stylu života nejen v západních zemích, ale i v muslimských zemích a bojovat i proti muslimům, kteří nevyznávají jejich hodnoty. A dalším cílem, jak se ukázalo, je zbudovat pravý islámský stát, kde by se jejich myšlenky realizovaly.

Po vlně teroru a ve světle neustálého proudu uprchlíků v Evropě probíhají bouřlivé debaty, nakolik je islám nepřátelské náboženství a nakolik se máme uprchlíků obávat.

Já se kloním k názoru, který zastává papež František, že nelze klást rovnítko mezi islám a terorismus. Ovšem to neznamená, že nemáme být obezřetní, aby se pod rouškou šíření islámu nešířily i džihádistické ideje.

V tomto směru se musí změnit politika evropských států – musí velice tvrdě zasahovat proti duchovním a školám, které šíří nenávistnou kampaň proti Západu. V tomto Evropa zaspala, protože se ukazuje, že uprchlická vlna sice přináší riziko terorismu, ale radikalizaci mnohem víc podléhají lidé, kteří zde žijí už dvě tři generace. Ukazuje se, že útoky vedou spíše lidé z páté kolony v evropských státech.

Kritici islámu připomínají, že islám je v podstatě násilný.

Záleží na výkladu, stejně jako u křesťanství. Problém je v tom, že na rozdíl od katolického křesťanství v islámu neexistuje jedna autorita, která by byla respektována. Existuje mnoho výkladů koránu a mnoho škol.

Existuje liberální výklad, který chce šířit islám tak jako křesťanství mírovou cestou, formou přesvědčování a dialogu. Ale vedle toho tu jsou i radikální školy, často spojené s džihádisty, které prosazují šíření islámu násilnou cestou.

My islám nezměníme, to musí udělat sami muslimové uvnitř, aby nás přesvědčili, že se hlásí k mírumilovné verzi islámu. To je zásadní problém, který čeká muslimské komunity nejen v Evropě, ale i na Blízkém východě nebo v Arábii.