Ústavní soudci se neznalostí „správných právnických“ argumentů zabývali na případu invalidní důchodkyně, po které chtěla společnost Heineken zaplatit 150 tisíc korun, neboť žena figurovala jako ručitelka za jinou osobu.

Okresní soud v Novém Jičíně vydal rozsudek o zaplacení, přestože invalidní důchodkyně si proti platebnímu rozkazu podala včas odpor s tím, že žalovanou částku nemá a dluh neuznává, pobírá invalidní důchod, z něhož jsou jí již strhávány peníze exekutorem, a jí nezbývá na živobytí.

Nekvalifikované vyjádření nevadí

Žena pak ještě soudu poslala v zákonné lhůtě vyjádření, že by ráda k soudu osobně přišla a „řekla, jak to vlastně bylo“. Jenže soud jí nic takového neumožnil s poukazem, že se písemně nevyjádřila dostatečně kvalifikovaně. U odvolacího soudu sice žena dostala advokáta, ale nebylo jí to nic platné, protože rozsudek byl potvrzen. I Nejvyšší soud verdikt uznal s poukazem na to, že se nižší soudy při svém postupu nijak neodchýlily od ustálené praxe.

„Žalovaného nelze sankcionovat za to, že neví, co jsou ,správné právnické‘ argumenty, jimiž by mohl úspěšně brojit proti žalobě. Situaci nedostatečně kvalifikovaného vyjádření žalovaného, je-li zároveň zřejmá jeho snaha aktivně se účastnit, je naopak třeba řešit poučením o tom, že jeho dosavadní tvrzení jsou například neúplná a je nutné je doplnit, či o tom, co je pro posouzení dané věci relevantní,“ nenechala nit suchou na přístupu justice Šimáčková.

Případ se tak nyní vrací znovu na začátek.