Ještě mu není patnáct, tak ho nikdo na brigádu nevezme. Pomohly mu hřiby. Na Vimpersku by se totiž nyní daly doslova kosit.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

„Jo, chlapče, nic není v životě zadarmo, ale v hospodě včera povídali, že nedaleko vykupují pravé hřiby. Prý jich tam lidi vozí celé přepravky. Popřemejšlej. Stejně jsme každý den v lese a houby na talíři už nikdo z nás nechce ani vidět,“ popíchl Matěje jeho táta. To netušil, jaký bič si na sebe upletl.

„Vstávej, tati, jdeme na to. Dva batohy, dva košíky a dvě tašky nám snad budou stačit,“ budil ho v sobotu nažhavený Matěj s vidinou slušného výdělku.

Ještě čtyřikrát

V podvečer ve výkupně spolu vystáli pěkně dlouhou frontu, za nasbíranou úrodu dostali šest stovek. Neděle byla ještě lepší, utržili o tři stovky víc.

„Babi, ještě půjdu čtyřikrát a mám mobil,“ hlásil natěšený vnuk. A táta poznamenal: „Já mám hlavně radost z toho, že když něco chce, nečeká s nastavenou dlaní.“