Hlavním cílem bylo ukázat lidem, aby se nebáli oběti syrského násilí přijmout, jak vysvětlila mluvčí Amnesty International Martina Pařízková: „Spousta lidí má předsudky a my se jim snažíme vysvětlit, co Syřané prožívají. Málokdo z nás si umí představit, co to je, když mu na dům spadne bomba a zabije mu půl rodiny.“

Příjem uprchlíků by podle ní byl jen na tzv. dočasnou ochranu. Ta platí na jeden rok a případně se prodlužuje podle toho, jak dlouho konflikt trvá. Po skončení války by se lidé vrátili zpět do své země. V Německu například dostalo střechu nad hlavou na 10 000 uprchlíků.

Na pražské Náplavce se společně s Amnesty International sešli studenti a snažili se vyjádřit českým občanům problémy syrských lidí.

Na pražské náplavce se společně s Amnesty International sešli studenti a snažili se přiblížit českým občanům problémy syrských lidí.

FOTO: Jan Pecha, Novinky

Pomoc by se týkala těch, které určí OSN. Byli by to ženy, děti a staří lidé. Česká republika se v minulosti starala o tisíce uprchlíků. Dnes má spoustu azylových domů a místo pro ubytování kolem 1000 utečenců.

Pod samotnou petici se podepsalo již před akcí tisíc lidí a v úterý přibývali rychle další, podle odhadů pořadatelů mohlo přispět mezi dvěma až třemi sty lidmi. 20. června, kdy je Mezinárodní den uprchlíků, pak hodlá Amnesty International předat petici premiérovi Bohuslavu Sobotkovi (ČSSD).

Amnesty international uspořádala v úterních večerních hodinách, na pražské Náplavce, petiční akci s projekcí na pomoc Sýrii.

Amnesty International uspořádala v úterních večerních hodinách na pražské náplavce petiční akci s projekcí na pomoc Sýrii.

FOTO: Jan Pecha, Novinky

Projekce se snažila symbolicky ukázat boj uprchlíků se zdí, již si Evropa kolem sebe postavila. Platí v ní totiž tzv. Dublinský protokol. Podle něj si může utečenec zažádat o azyl jen v zemi, kam poprvé vkročí. Proto je většina těchto lidí v Itálii, Řecku nebo Bulharsku. Nejvíce uprchlíků ze Sýrie je v Libanonu a Jordánsku, tam čísla dosahují miliónů.

Po projekci následovala krátká beseda se syrským studentem, který se bojí být jmenován, aby neohrozil svoji rodinu. Podle jeho názoru je jediným možným řešením situace dialog mezi všemi zúčastněnými stranami. Podle studenta by si měli všichni uvědomit, jak tam lidé trpí, a pomoci, jak se dá.