Proč jste nakonec nevstoupil do projektu Hlavu vzhůru!, se kterým jde do voleb Jana Bobošíková a zaštiťuje se přitom Václavem Klausem?

Už loni na kongresu jsem jasně predikoval vývoj ODS a neomylné zvolení cesty do záhuby. Po tom všem, co se v ODS stalo, jsem byl přesvědčen, že je daleko lepší, kdyby na to byl ovšem čas a správní lidé, zvolit variantu, kdy se ODS přidá k integračnímu pravicovému projektu. Projekt nicméně zahynul ve stylu „mnoho psů, zajícova smrt“.

Václav Klaus měl chuť do takového projektu vstoupit. Dokonce jsme byli schopni udělat dohodu mezi sebou. Velmi seriózně jsme o tom uvažovali, ale tím, jak se k tomu přidávaly nové subjekty a staří lidé, vytratila se esence, podstata nové strany. Bylo evidentní, že nejsme schopni oslovit široký pravicový elektorát a nové lidi, kteří by tu stranu reprezentovali.

Byla to jedna z posledních šancí, jak využít silné Klausovy osobnosti a vnést na pravici silný integrující prvek.

Hlavu vzhůru! volit nemůžu, přeci jenom se musím dívat, kdo tu stranu reprezentuje. Není to projekt, který by měl aspirovat na 15 procent ve volbách.

Měl by Václav Klaus dál uvažovat o návratu do politiky, nebo by měl už zůstat v ústraní?

Václav Klaus nepůjde do nějakého projektu, kde by musel objíždět dvacet hodin denně republiku s velmi nejistým výsledkem. Myslím si, že to byla i jeho motivace, proč projekt Hlavu vzhůru! podpořil velmi vágně. Byla to spíše nepodpora. Václav Klaus se nikdy nevzdává. Nejsem ale schopen predikovat, co udělá.

Ne tak dávno jste chtěl jít s Václavem Klausem na barikády. Jak jste na tom teď?

Z barikád už jsem trochu vyléčen. Zřejmě ještě není ten pravý čas. Aktivně do politiky se vracet nehodlám. Dnes mám úplně jinou odpovědnost, jinou práci. Mám dlouhodobě poškozené vztahy s médii.

Představa, že bych musel 80 procent času vysvětlovat, že jsem nikdy neřekl nic proti homosexuálům, že neexistuje něco, jako je toskánská aféra, že nevlastním žádné solární elektrárny, mě děsí. Tím bych ztratil sílu na cokoliv jiného. Určitě bych s Václavem Klausem do budoucna spolupracovat chtěl, ale o mém aktivním vstupu do politiky nemůže být řeč.

Když sledujete předvolební kampaň, jakým směrem se podle vás Česká republika ubírá?

Situace je složitá v tom, že lidé jsou naštvaní, mnohdy celkem právem. Varoval jsem před rozbitím stávající politické struktury, včetně standardních politických stran, a erozí atributů demokratické moci. Klasické pilíře demokratické moci, tedy soudní, exekutivní a legislativní, byly špatně nastaveny už po tzv. revoluci v roce 1990. Je zde bezbřehá nezávislost soudců a volební systém, který od roku 1994 negeneruje silnou většinu v parlamentu. Výsledkem jsou slabé vlády.

Na druhou stranu, systém byl možná nastaven chybně, ale nějak fungoval. Pilíře se nyní posunuly do jiné podoby. Zjednodušeně řečeno, je zde justiční junta, v důsledku přímé volby prezidenta sílí pozice Hradu a je zde finanční a mediální oligarchie. To sebou nese nástup celé řady nových subjektů. Přiznávám, že jsem příznivcem systému dvou silných stran. Takový systém generuje funkčnější vládnutí.

Celosvětově dochází nicméně ke sbližování stran, k vytrácení ideologie. Strany jsou si velmi podobné, což je vidět v Německu, kdy rozdíly mezi CDU/CSU a SPD nejsou až tak velké. Kdybych měl tedy říkat, co je řešením, tak je to návrat k ideologickému souboji velkých vizí a ke standardním základům stran. To je snad jediná šance. Ale teď to ve volbách nevypadá, že se ubíráme tímto směrem.

Když hovoříte o dvou hlavních stranách, je jasné, že v našich podmínkách jde o ČSSD na levici. Ale kdo je tím soupeřem na pravici, ODS nebo TOP 09?

Musím říct, že TOP 09 není klasická strana. Je to určité uskupení pod formálním vedením osobnosti Karla Schwarzenberga. Jeho část v té straně nese pravdoláskový aspekt, Kalouskova část v sobě nese lidovecký, pragmatický konzervatismus. A Starostové v sobě nesou komunální socialismus. Je to nesourodý projekt, který vyčerpal svoje možnosti. Ideový základ tam není.

Se všemi výhradami vůči dění v ODS, vůči tomu, kdo za ni kandiduje, a plochému programu, tak ideový základ ODS je stále zdravý. ODS si nyní musí projít katarzí a vrátit se zpátky jako síla, která reprezentuje českou pravici. Říkám to veřejně, vzhledem k nedostatku jiných alternativ: budu volit ODS. Vyzývám k tomu všechny pravicové voliče. ODS si zaslouží ještě jednu šanci.

A jak vidíte situaci v ČSSD, která je favoritem předčasných voleb?

Je to podobné. Strana je vnitřně rozpolcená, nemá opravdu charismatické osobnosti typu Roberta Fica. Nicméně, jestli si můžeme pro stabilitu této země něco přát, a bude to od pravičáka znít absurdně, přeji si, aby ČSSD vyhrála hodně. Aby nemusela koketovat s myšlenkou vládnout s komunisty, aby nemusela tvořit nějaké podivné koaliční uskupení. Takže levičákům vzkazuji: volte Bohuslava Sobotku.

A proč nevzkazujete: volte Michala Haška?

Znám Bohuslava Sobotku dlouho, domnívám se, že v dané chvíli má silný vnitřní mandát od ČSSD. Je to zkušený politik. Pokládám ho sice za necharismatického, ale vnitřně integrálního politika. Představuje pro mě moderní sociálně demokratický směr víc než kdokoliv jiný, kdo se k levici hlásí.

Předpokládám tedy, že zastáváte názor, že by ČSSD neměla příliš podléhat prezidentu Miloši Zemanovi.

Samozřejmě. Nemáme zde prezidentský systém. Prezident nyní vahou své osobnosti a svého mandátu vstupuje do politiky. Nepřeji si to, a to můžu mít Miloše Zemana rád. Pro zdravý vývoj parlamentní demokracie je tím nejlepším řešením posílení dvou hlavních stran, dvou hlavních ideových směrů.

Už jste zmínil nové politické strany, které nyní kandidují. Mohou být šancí, nebo jsou naopak hrozbou?

Pro všechny je společné, že se zaklínají populistickými klišé, jako je boj proti korupci, nabízejí jednoduchá, černobílá řešení. V případě Andreje Babiše, jak ho znám jako člověka pracovitého, jako člověka, který raději vše řídí sám, byl jeho prvotní motivací strach. Bylo to poprvé za ministra vnitra Kubiceho, kdy si toho ministra lidově řečeno nevodil. Myslím si, že měl určité obavy, že se začnou vyšetřovat staré kauzy, na které by rád zapomněl a které do budoucna limitují jeho politickou práci.

Druhý motiv jsou peníze. Zkusme si uvědomit, že je dnes totálně závislý na dotacích. Slyšel jsem dokonce, že drtivá většina jeho zisku je právě z dotací. Doporučoval bych mu, aby jako jeden z prvních zákonů navrhl tzv. Lex Babiš. Tedy, že dotace od státu se nemusí zdaňovat. Tím pádem by Agrofert neplatil žádné daně. To by byla krásná tečka za tím naším příběhem.

Dovolím si ještě bonmot: kdo dokáže vyrobit párek ze smrkových pilin, to nemůže být zlý člověk. Ale vážně řečeno, pokud si lidé zvolí jako alternativu místo Bárty Babiše, tak jim není pomoci.