Současný soudce Nejvyššího soudu ČR Robert Fremr chce prý mezinárodní tribunál především trochu popohnat, protože jeho rozhodování je zatím velmi pomalé.

Právě při působení u soudu pro Rwandu si vydobyl mezinárodní ostruhy. V Africe jako člen tribunálu řešil tři případy.

„První byl bývalý prokurátor, který se v čase genocidy zpronevěřil svému poslání hájit zákon a naopak se postavil do čela milicí masakrující Tutsie. Pak se skrýval přímo v sídle rwandského tribunálu jako člen týmu obhájců dalšího obžalovaného, ale jeden ze svědků ho poznal přímo u soudu. Dostal doživotí“ prohlásil soudce.

„Dalším byl místní populární zpěvák, který byl souzen za to, že jeho písně podněcovaly genocidu. Došli jsme ale k závěru, že byly jen zneužity, přesto dostal 15 let, protože jednou pomocí tlampače agitoval k vraždění,“ uvedl soudce s tím, že jeho posledním případem byl armádní důstojník, který podřízeným nařizoval vraždit a znásilňovat. I on dostal doživotí.

Tribunál sídlil v sousední Tanzanii, ale Fremr přesto několikrát zavítal do Rwandy, která byla děsivým dějištěm genocidy – vždyť během 100 dnů zahynulo 800 tisíc lidí.

„Vyvíjejí tam velké úsilí, aby šla země dál, na zemi nevidíte špínu, světla svítí 24 hodin denně, zakázali tašky z umělé hmoty, snaží se prostě prezentovat jako pokroková země. Ale napětí jsem tam cítil, lidé mimo oficiální struktury přiznávají, že to ještě není zdaleka ono. Vinu na tom nese asi i tribunál, který nepostavil před soud ani jednoho Tutsie, přitom i jejich zástupci se při osvobozování dopouštěli masakrů. Usmíření asi může nastat až s generací, která genocidu nezažila,“ zamyslel se Fremr.

Obměna každé tři roky

Za rok či dva ho čeká mise u Mezinárodního trestního soudu. Ten tvoří 18 soudců z celého světa a má pravomoc stíhat nejzávažnější zločiny podle mezinárodního práva páchané jednotlivci, a to tehdy, pokud je nemohou nebo nechtějí stíhat jejich státy samy.

Každé tři roky se obmění třetina soudců bez možnosti dalšího znovuzvolení. Odcházející soudci ale musí nejprve dořešit své případy, než odejdou, proto Fremr přesně neví, kdy nastoupí.

„Rád bych tam hlavně zkrátil průtahy, protože instituce s rozpočtem v řádu stovek miliónů dolarů má málo výsledků. Zatím se podařilo odsoudit jen bývalého velitele konžských milic Thomase Lubangu za verbování dětských vojáků a jejich zneužívání na 14 let do vězení,“ řekl.

Místo převážení svědků z Afriky do Haagu kvůli půlhodinové výpovědi bych rád zavedl třeba videokonference. „Chce to také aktivní přístup soudu, protože obhajoba se snaží často zdržovat,“ vysvětlil Fremr.

Soudce byl do tribunálu zvolen při hlasování v New Yorku, kterému předcházela silná diplomatická kampaň.

„Mocné státy světa mají snahu tam prosadit své kandidáty, nikdy totiž nevíte, jestli zrovna občan té které země nebude před soudem stát. O to větší je náš úspěch jako malé země ze střední Evropy. Nyní je tam snaha o větší zastoupení profesionálních soudců, protože dříve tribunál tvořili hlavně bývalí diplomaté, a ti jako soudci nefungují moc dobře – jsou totiž navyklí dělat kompromisy, koukají na to, z jaké země je souzený člověk a to je špatně. Podle mého názoru si všichni obžalovaní musejí být rovni, bez ohledu na to, ze které pocházejí země,“ má jasno Fremr.