Článek
Jedním z kritiků zákona je soc. dem. Jiří Dienstbier. Norma například zakazuje kandidátovi vynakládat finance jinak než bezhotovostní cestou. A to může podle Dienstbiera působit problémy v případě, že půjde o drobné položky.
„Zákon nepočítá s drobnými výdaji. Představa, že si kandidát půjde do papírnictví koupit pár papírů a bude je muset zaplatit na fakturu nebo kartou, to může vyvolávat praktické problémy,“ řekl Právu Dienstbier.
Odhalil by někdo stínovou kampaň?
Upozornil také, že peníze na kampaň mohou vynaložit i třetí osoby, a pak je situace prakticky nekontrolovatelná. „Může se například objevit sdružení, které začne dělat kampaň pro toho či onoho kandidáta, a ten o tom může a nemusí vědět, případně může předstírat, že o tom neví,“ spekuluje Dienstbier.
Senátorovi za ČSSD se také nelíbí, že zákon znevýhodňuje přijímání drobných darů. Každý, kdo by chtěl přispět na kampaň svého favorita, musí zároveň uvést celé jméno, adresu a datum narození či rodné číslo. Jinak s jeho penězi nemůže kandidát nakládat. „Potom je pohodlnější přijmout miliónový dar od podnikatele, než stokoruny od lidí. Je to signál, že je lepší opřít se o velké finanční skupiny, než o lidi,“ zlobí se Dienstbier.
Také jeho kolega ze senátorské lavice a dlouhodobý odpůrce přímé volby prezidenta, teplický primátor Jaroslav Kubera (ODS), nad některými aspekty zákona vrtí hlavou. „Celý zákon je udělaný na koleni. Že si za hotové nemohou kandidáti koupit ani benzín do auta, je směšné. Mnohem větší problém ale spatřuji v ověřování podpisů,“ řekl Právu Kubera.
Příliš krátké lhůty
Ten se odvolává na předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského, který spatřuje největší nebezpečí zákona právě v nedokonalém ošetření pravosti podpisů na listinách. Ministerstvo vnitra má do sedmnácti dnů zkontrolovat jejich pravost tak, že si z celého počtu vybere namátkou jen přibližně osm a půl tisíce podpisů (z nejméně 50 tisíc), přičemž nekontroluje pravost podpisů, ale jen existenci podepsaných osob.
Teoreticky tak může jedna osoba podepsat i jinou, pokud zná její adresu a rodné číslo. Pokud alespoň tři procenta podpisů nesedí, listina je zkontrolována znovu, a pokud jsou i další tři procenta vadná, je kandidát vyřazen. Zatímco Rychetský vidí největší problém v krátkých lhůtách, ve kterých mohou procedury proběhnout (kandidátní listiny musí být předloženy dva měsíce před dnem volby a tedy hrozí, že v případě odvolání vyřazeného kandidáta může soudní přezkum volbu oddálit), podle Kubery hrozí spíše to, že neúspěšní kandidáti mohou napadnout právě systém namátkové kontroly.
„Mohou dát k soudu, že se měly zkontrolovat všechny podpisy, a zpochybnit tak výsledek voleb,“ myslí si Kubera.