Článek
Kubice svůj návrh odůvodnil v létě tím, že nejsou peníze: „Z připomínkového řízení vyplynulo, že k zabezpečení úkolu zřídit registr přestupků nebudou ministerstvem financí uvolněny ze státního rozpočtu žádné prostředky. Ministerstvo vnitra ve svém rozpočtu nemá, a ani nebude mít prostředky na zřízení a provoz registru přestupků.“
Vicepremiérka pro boj proti korupci Karolíny Peake (VV) se však postavila proti Kubiceho snaze zřizování registru zastavit. Vláda proto zatím celou věc odložila.
Náklady na zřízení registru se odhadují na 170 miliónů a roční provoz má spolykat zhruba kolem třiceti miliónů. Ministr spravedlnosti a místopředseda ODS Jiří Pospíšil ale upozorňuje, že dopady budou mnohem větší, pokud by součástí návrhu měla být i tzv. kriminalizace přestupků. Tedy, že by v případě opakovaného páchání přestupků byly uplatněny vyšší postihy a nakonec i tresty jako za trestný čin.
Protože ale soudy stále málo využívají možnosti alternativních trestů a raději posílají pachatele rovnou za mříže, mohly by již tak přeplněné věznice doslova praskat ve švech.
V jednom kraji zloděj, jinde lilie
Pospíšil sledování tzv. přestupkové recidivy už před dvěma lety navrhoval, ale neuspěl při schvalování nového trestního zákona, jehož změna by byla i teď nezbytná. Vznik registru považuje za první krok k možnosti postihu za narušování veřejného pořádku.
Jak by takový registr měl fungovat? Dnes existuje mnoho evidencí, kam se různá přestoupení pravidel zaznamenávají. Takovou statistiku si vede kde kdo, prakticky každý správní orgán, který přestupky občanů řeší.
| Možný by byl i zákaz pobytu |
|---|
| Ministr spravedlnosti a místopředseda ODS Jiří Pospíšil pro Právo k centrálnímu registru přestupků uvedl, že by šlo o podobný veřejný seznam, jako je dnes u rejstříku trestů. „Stát by evidoval to, že občanovi byla uložena sankce za určitý přestupek nebo jiný správní delikt.“ Pokud by například městský úřad rozhodoval o přestupku dotyčného, opatřil by si tento výpis a podle něho zjistil, zda pachatel již byl v minulosti za stejný delikt potrestán. V takovém případě by buď již šlo o trestný čin, nebo by se ukládala výrazně vyšší sankce. Jednou z možností by byl například zákaz pobytu. Rozhodovalo by se přitom podle společenské nebezpečnosti činu. Stejně jako v případě rejstříku trestů by existoval takzvaný opis, který by měly k dispozici státní orgány. Ten by obsahoval veškeré přestupky spáchané daným občanem. Vedle toho by byl vydáván výpis, kde by byla určena lhůta k zahlazení. Ta by měla být výrazně kratší, než je tomu u trestů. (luk) |
Dopravní i cizinecká policie mají svůj přehled, také obce, kraje či inspekce životního prostředí. Ministerstvo pro místní rozvoj si vede rejstřík osob, které se nesmějí z různých důvodů ucházet o veřejné zakázky.
Tyto evidence ale nejsou nijak propojeny, takže jestli někdo je v jednom kraji znám jako výtržník, jako řidič bez papírů nebo jako zlodějíček, který si pečlivě hlídá, aby kradl jen věci do pěti tisíc korun, pro druhý konec republiky je „čistý jako lilie“.
To vede k tomu, že ho zde posuzují, jako kdyby se dopustil provinění poprvé, a odejde s nízkým postihem. Vznik centrálního registru by tomu mohl udělat přítrž, protože by byl pro všechny úřady projednávající přestupky přístupný.