Kdy přijede do Česka prezident Dmitrij Medvěděv?

Přijal pozvání od pana prezidenta Klause. Musí přijet do Česka před prezidentskými volbami v Rusku, které budou v roce 2012. Přesné datum se zatím určit nedá.

Jaké jsou objektivní důvody zlepšení česko-ruských vztahů a jaký je podíl jednotlivých politiků?

Základem a dominantou je pragmatismus. V Česku se ale mnozí začali zbavovat ideologizovaných stereotypů ohledně Ruska do velké míry díky prezidentu Klausovi.

Jaké stereotypy máte na mysli?

Spojování Ruska se Sovětským svazem a se socialistickým systémem. Bylo to společné dílo našich zemí, ale spojováno bylo přirozeně především s lídrem tehdejšího společenství. Klausův přístup, který tyto stereotypy boří, není ojedinělý, projevuje se také u jiných českých politiků nezávisle na stranické příslušnosti. Prezident Klaus ale byl tvůrcem východního vektoru české politiky směrem k bývalým sovětským republikám, Číně a dalším státům, z čehož je mně přirozeně nejbližší jeho vztah k Rusku. Základem je chápání, že tento vztah ve stejné míře potřebují obě země, oba národy, politici, podnikatelé i obyčejní lidé. Rusové a Češi se nemusí mít rádi či hlásat nerozborné přátelství. Stačí, když se navzájem respektují, když si naslouchají v diskusi, v níž každý svobodně vyjadřuje svůj názor. S generační obměnou politiků odchází do minulosti i hra na staršího a mladšího bratra.

Hodně jste jezdil po Česku. Jak se na vztahy s Ruskem podle vašich zkušeností dívají lidé, kteří jsou velké politice vzdálení?

Čím dál jsme byli od Prahy, tím byli lidé upřímnější a otevřenější. Cítil jsem to ve všech městech.

To ale stále mluvíte o politicích, byť jiné úrovně. Setkal jste se také s obyčejnými lidmi?

Když se někde objeví velvyslanec, musí počítat s tím, že se s ním bude jednat v souladu s jeho postavením. Znám ale zkušenosti našich krajanů, kteří v Česku nějaký čas pobývali, podnikatelů či turistů. Cítí, že zátěž dějinných křivd se odsunula do pozadí. Existuje samozřejmě rozdílný přístup generací. Starší lidé dobře znají historii druhé světové války, vědí, co nás stál boj s fašismem a osvobození Evropy...

A také si pamatují rok 1968.

Jistěže ano. Ale málokdo to připomíná. Možná někteří politici, kteří dokonce s dějinami občas manipulují. Mladší generace také zná historii, ale není zatížena stereotypy. Dívá se dopředu, a proto projevuje velký zájem o Rusko. Svědčí o tom studium ruštiny, plány spojené se stáží nebo byznysem v naší zemi. Více se to projevuje v regionech.

Umím si představit čtenáře našeho rozhovoru, kteří si teď řeknou: Nebudou víza, o to víc bude ruských špiónů. Víte přece, že zprávy českých zvláštních služeb pravidelně informují o činnosti ruských vyzvědačů na území ČR. Jde o odraz skutečného stavu věcí?

Skutečnému stavu věci to odporuje. Je to čistě mediální téma. Pravidelnost tohoto rituálu mi připomíná pálení Morany.

Média citují oficiální zprávy českých služeb.

Účinnost práce jednotlivých služeb prověří pouze dějiny. Pokud jde o tzv. ruskou stopu, považuji to za obyčejnou propagandisticko-politickou objednávku v dost laciném provedení.

Kdo je tedy zadavatel?

Ti, kdo nemají zájem na normální dynamice našich vztahů. Jsou to lidé, kterým se dobré vztahy mezi Ruskem a Českem nelíbí.

Co když jde jen o břídilství ruských vyzvědačů, kteří se nedokázali líp zamaskovat?

Upřímně řečeno, celé je to výmysl. Stávalo se, že mnozí seriózní čeští politici, když jsme na toto téma narazili – a někdy ho otevřeli sami – se těmto zprávám prostě vysmáli. Zaslechl jsem i úvahy o tom, že by nebylo špatné rozpustit některé tajné služby, které jen otravují ovzduší. Jiní volali a omlouvali se.

Robert Rachardžo, který byl vylíčen jako ruský zvěd, je tedy rovněž vymyšlený?

Vhodnější by bylo klást takové otázky těm, kteří tuto mytologii vytvářejí.

Rachardžo tedy neexistuje?

Jednodušší by bylo ptát se těch, kdo ho viděli a fotografovali. Nemá cenu o tom diskutovat, protože to pokládám za čirý výmysl.

 

Celý rozhovor s odcházejícím ruským velvyslancem v ČR najdete ve čtvrtečním vydání deníku PRÁVO.