Traumata narušují duševní rovnováhu. Mohou vzniknout z mnoha důvodů

Porušují duševní rovnováhu a mohou vzniknout z mnoha důvodů hned od samého začátku života. Od porodu, chováním rodičů, kteří nedokážou rozpoznat, že jejich zásahy mají na dítě zásadní vliv, rozvodem rodičů, úrazem, úmrtím v rodině, sexuálním zneužíváním, znásilněním, šikanou, hromadnými katastrofami, válečnými zkušenostmi.

Jde o situace, kdy je člověk vystaven extrémnímu strachu, ale nemůže proti němu nic udělat, nemůže se účinně bránit. Je obětí nebo svědkem události. Cítí se sám a je sám. Přemožen, bezmocný a zranitelný. Nemůže ani utéci, ani bojovat a nejčastěji ztuhne, zamrzne. Je to reakce, kterou má k dispozici díky vývojově nejstarší vrstvě našeho mozku každý.

Pochopení toho, co trauma v našem životě způsobilo, je komplikované. Často nejde o událost samotnou, ale o její fyziologický dopad. Je to skrytá rána, o níž nemusíme vědět, ale která stále hnisá, a něco v nás aktivuje. Aby to bylo ještě obtížnější, platí, že ránu nezpůsobí jen to, že nám někdo něco udělal, nebo že se nám něco stalo, ale taky to, že důležitý člověk neudělal to, co udělat měl.

„Nejčastěji nás to v terapii vede ke vztahu matky a dítěte v prvních měsících života. Tedy k tomu, čemu se říká vztahová vazba,“ říká klinický psycholog a psychoterapeut Michael Vančura, který je také zakladatelem centra Diabasis pro lidi procházející spirituální krizí a více než třicet let provází své klienty rozšířenými stavy vědomí pomocí holotropního dýchání.

A právě psychedelika přinášejí nové možnosti, jak bez sebeobelhávání a strachu nahlédnout do svého vnitřního světa. Látkou, která má léčebný potenciál, je například MDMA, která je základem taneční drogy extáze.

Podle klinických studií může být MDMA průlomová v léčbě posttraumatické stresové poruchy. Výzkum této látky začal v nedávné době zejména v USA, a to díky organizaci MAPS.

Alarmující počet sebevražd a obtíží veteránů z válek v Iráku a Afghánistánu vedl americké úředníky k povolení MDMA v léčbě posttraumatické stresové poruchy. I když se jednalo zatím jen o experiment, léčba byla úspěšná. Model asistované psychedelické terapie se začal postupně přebírat i pro těžce traumatizované klienty v České republice.

MDMA byla původně vyvinuta jako lék proti krvácení z nosu, a byla dokonce testována americkou armádou. Na konci 70. let minulého století ji představil odborné psychologické obci chemik Alexandr Shulgin. MDMA totiž umí zmírnit přirozený strachový reflex amygdaly, nejstarší části mozku. Díky ní se lze podívat na traumatický zážitek s pocitem bezpečí.

„Už nejen očima zneužívaného dítěte nebo vojáka, jemuž umřel kamarád v náručí,“ tvrdí Michael Vančura. Právě s touto změnou rámce se při integraci prožitku pracuje.

„Pocit bezpečí a přítomnost vyškoleného terapeuta považuji při podávání psychedelik za zcela zásadní,“ zdůrazňuje Michael Vančura.

„To je také hlavní rozdíl mezi rekreačním užíváním psychogenních látek a asistovanou psychedelickou terapií.“

Právě při rekreačním užití a při podcenění potenciálu psychedelik může dojít k nepříjemným zkušenostem, o kterých mluvíme jako o bad tripech. Je to zážitek, který má často podobu traumatické zkušenosti plné strachu.

Může vyvolat tzv. flashbacky. Jejich nejčastější podobou je úzkost, poruchy spánku, noční můry nebo panická ataka.

Michael Vančura bere bad trip jako magnet na zkušenosti, které nemáme vyřešené a ke kterým bychom se bez psychedelik nedostali. Podle výzkumů je bad trip pro 62 % lidí nejtěžší zážitek života, pro 34 % nejvýznamnější zážitek, pro 32 % spirituálně nejdůležitější a 76 % lidí se po jeho zpracování cítilo v životě spokojenější.

„Psychedelika nám totiž zprostředkují nejen to, co bychom si přáli, ale hlavně to, co potřebujeme. A to může být bez průvodce šokující informace. Psychedelika vynesou na povrch cokoli, ale všechno je to naše. Nevíme, co to bude. Naše osobní peklo, nebo naše nebe?“ nastiňuje terapeut Vančura.

Ne nadarmo se psychedelika označují také jako „nespecifické amplifikátory“, protože zesilují to, co je v nás.

Budoucností pro tyto látky by podle Vančury mohla být síť center osobnostního zrání, kde by byly podávány pod vedením vyškolených průvodců. Lidé by zde mohli na sobě pracovat v rozšířeném stavu vědomí.

„To by snad pomohlo omezit nabídku undergroundových terapeutů, jejichž motivace, jak slyším od klientů, může být velmi pochybná. Změna přístupu by snad mohla změnit i rekreační užívání psychedelik,“ uzavírá Vančura.

Článek vznikl ve spolupráci s projektem Les a spolkem Are.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Psychologické poradny