Duševní zdraví versus práce či jiné osobní úspěchy aneb Kdy je třeba zpozornět

Snad nejvíce se na olympiádě skloňovalo jméno americké gymnastky Simone Bilesové, držitelky několika zlatých medailí, která odstoupila hned z několika důležitých závodů, a to proto, že pro ni bylo duševní zdraví na prvním místě před osobním úspěchem.

Nedlouho před ní z podobných důvodů odstoupila z turnaje French Open i Wimbledonu japonská tenistka Naomi Ósakaová, rovněž aby upřednostnila své duševní zdraví.

Na olympiádě v Tokiu pak byla vyřazena již ve třetím kole, což následně zdůvodnila i tím, že to byla její první olympiáda a bohužel sama neustála ten obrovský tlak. Byla zde totiž od začátku považována za favoritku turnaje.

Právě veřejné přiznání těchto dvou světově úspěšných a známých žen je obrovským krokem nejen ve sportu, ale i obecně po pracovní stránce.

„Jsou to velmi výjimečné a talentované mladé ženy, to ale neznamená, že i ony nemají negativní myšlenky či pocity, které je trápí, stejně jako většinu z nás,“ uvedla pro server Independent psycholožka Jane McNeillová. Jejich otevřené přiznání je podle ní přelomové.

Přestože by mělo být podle odborníků duševní zdraví na stejné úrovni jako to fyzické, mnozí lidé ho zanedbávají a raději usilují o dokonalost ve své práci (sportu atd.).

Jak poznat, kdy už je toho na vás příliš a je načase se zastavit a upřednostnit duševní pohodu? Odborníci sestavili několik varovných signálů.

„Jako perfekcionistu můžeme označit člověka, který se snaží o vlastní bezchybnost. Bohužel to jde ale ruku v ruce s depresí, úzkostmi a dalšími problémy duševního zdraví, protože snaha být perfektní vyžaduje doslova nadlidské úsilí,“ vysvětluje McNeillová.

Bohužel pravidlo „jsem dost dobrý, jen když jsem dokonalý“ není dlouhodobě udržitelné. „Nadměrný perfekcionismus stojí v cestě štěstí. Pokud neustále usilujeme o dokonalost, ponecháváme si malou šanci na to cítit se dobře, což může velmi poškodit naše sebevědomí,“ dodává.

Varovným signálem je podle psycholožky i převaha pocitů, že ve své práci ve všem selháváte. To jde podle ní často ruku v ruce právě s perfekcionismem.

„Pokud zaznamenáte, že jste neustále na hraně, a že selháváte, a přesto se budete držet nedosažitelných cílů, pak je čas to změnit,“ vysvětluje McNeillová.

„Vysoké pracovní nasazení je někdy potřebné, ale nikdo nevydrží pracovat dlouhé hodiny bez vyhlídky na konec. Proto se naučte dělat pauzu, i když je vaše plné pracovní nasazení podle vás nezbytné,“ radí McNeillová.

Její slova potvrzuje i psycholožka Kate Daleyová, která se zabývá především duševním zdravím lidí na pracovišti. „Je opravdu důležité stanovit si hranice mezi prací a domovem, ať už jde o vypnutí notebooku nebo pracovního telefonu. Snaha být přístupný 24/7 je často zbytečná, klade nereálná očekávání a je neudržitelná.”

„Lidé s duševními problémy se rovněž hůře rozhodují. V některých případech jednoduše úzkost narušuje rozhodovací oblasti prefrontální kůry,“ vysvětluje McNeillová. Právě to bývá často viditelné u sportovců, kteří musejí neustále podávat nejlepší výkony.

„Pracovní stres je na určité úrovni nevyhnutelný, pokud už ho je ale moc, může stát v cestě kvalitnímu spánku,“ říká McNeillová. Proto radí naučit se všímat si vlastních myšlenek a pocitů, klidně si je i zapisovat, abyste se během dne více uvolnili. Prospěšná je také dostatečná fyzická aktivita, která napomáhá zlepšit kvalitu spánku.

Fyzické a duševní zdraví jsou propojené více, než by se mohlo na první pohled zdát.

„Naše tělo nám dává signály, když se blíží syndrom vyhoření, my ale příznaky často ignorujeme, nebo je připisujeme něčemu zcela jinému,“ dává příklad Daleyová. Časté bývají v takovém případě bolesti hlavy, svalů nebo podrážděný žaludek. Může k tomu samozřejmě existovat i fyzická příčina, vždy byste ale měli zvážit i možnost, že za tím stojí stres.

Pokud v práci dosahujete skvělých výsledků, ale doma se vám vše rozpadá, nemáte čas investovat do důležitých životních vztahů, nebo se věnovat věcem, které máte rádi, pak je načase vše přehodnotit.

„Musíme se naučit věnovat čas i věcem, které nejsou perfektní, ale užíváme si je. Ujistěte se, že děláte každý den třeba jen 10 minut něco opravdu příjemného. Něco, co děláte pro své dobro, ne pro budoucí úspěch,“ uzavírá McNeillová.