Časté močení jí komplikovalo život. Pomohla až unikátní léčba pomocí elektrod

Paní Barbora se s hyperaktivním močovým měchýřem, který způsobuje časté a komplikované močení, léčila 17 let. Problémy jí zasahovaly jak do soukromého, tak i do pracovního života.

„Vždy se mi chtělo čůrat tak moc, že už to člověk nemohl vydržet. Sedla jsem si a moč netekla. Musela jsem čekat, až se to spustí samo a trvalo to strašně dlouho, než jsem se vůbec vyčůrala. Chodila jsem až šestnáctkrát za den,“ popsala s tím, že běžná frekvence u zdravého člověka je tak osmkrát až desetkrát za den.

„Měla jsem pořád problémy v práci, protože jsem operátorka skladů. Mám na starosti řidiče. Vyřizuji jim papíry a musí to probíhat okamžitě. No a kolikrát na mě museli chudáci čekat, protože toalety jsou na druhém konci skladu. Chodila jsem třeba po dvaceti minutách,“ doplnila.

Když se problémy začaly stupňovat, dostala se až do Fakultní nemocnice v Motole. Zde jako první v Česku začali lékaři před několika lety využívat unikátní léčbu inkontinence, která spočívá v implantaci neurostimulátoru umístěného do pánevní oblasti.

„U pacientky jsme provedli implantaci sakrální neuromodulace. Pod rentgenovým přístrojem zavedeme elektrodu do blízkosti třetího křížového nervu. Elektroda zde vysílá kontinuálně slabé impulsy do nervových drah, které řídí funkci močového měchýře,” uvedl funkční urolog z motolské kliniky urologie Michal Rejchrt.

Podle něj je cílem, aby se zlepšila komunikace mezi močovým měchýřem a mozkem, který tak neposílá příliš časté podněty k močení.

„Tato technika se používá u poruch močení, které jsou způsobené dráždivým měchýřem. To znamená, že pacienti trpí vysokou frekvencí močení a občas nestihnou včas doběhnout na toaletu. Druhá porucha, na kterou tato metoda funguje, je naopak hypoaktivní měchýř, který se nedokonale vyprazdňuje, čímž zůstávají vysoké zbytky po vymočení a narůstá frekvence močení,” vysvětlil Rejchrt.

Samotná operace není náročná, paní Barbora z ní tak strach neměla. Stimulátor, který jí pomáhá proti častému močení, musela ale nejprve tři týdny nosit u těla. Až poté, co se lékaři ujistili, že přístroj pomáhá tak, jak má, podstoupila paní Barbora zákrok, při kterém jí byl stimulátor voperován přímo do těla.

„S přístrojem jsem se sžila. Hned jsem začala čůrat bez problému a teď chodím tak šestkrát denně. Přístroj mám v sobě a je velký jako eurová mince. Sice mě netlačí, ale stále jde cítit přes jizvu. Za nějakých pět až osm let mi budou muset přístroj měnit, protože dojde baterka,” dodala s tím, že si sama může také nastavovat frekvence impulsů, které přístroj mozku vysílá.

Inkontinencí trpí až 40 procent Čechů, únik moči přitom častěji postihuje ženy než muže. Sakrální neuromodulace, při které je do těla voperován neurostimulátor pro lepší kontrolu močení, patří k metodám léčby, které jsou již běžné v zahraničí.

„Metoda je ve světě používaná v současné době zejména z indikace fekální inkontinence, to znamená úniku stolice. Když si představíte a porovnáte úniky moči a stolice, tak to je pro kvalitu života ještě závažnější symptom,” vysvětlil Rejchrt.

V Česku se jí věnují tři chirurgická pracoviště. Motolská nemocnice je však první, která metodu využívá i u poruch močení.