Článek
„Diagnózu mozkové obrny mi zjistili až kolem prvního roku. Rodiče se tomu postavili čelem a makali se mnou. Mamka se mnou cvičila asi pětkrát denně, cvičily jsme Vojtovu metodu. Táta mě učil chodit, protože to bylo opravdu náročné,“ svěřuje se Natálie.
Kvůli své diagnóze také začala chodit až ve třech letech, a to za pomoci francouzských berlí.
Chůze a pohyb Natálce činí potíže i dnes a často tak zůstává odkázaná na pomoc lidí v jejím okolí. „Naštěstí mám kolem sebe fajn lidi, kterým to nevadí a snaží se mi pomoct,“ zmínila.
Natálie na sobě denně maká, aby byla co nejvíce pohyblivá.
Chce pomáhat dalším dětem
„Sice mám toto postižení, ale i přesto se snažím žít normální život. Můj velký sen bylo odmaturovat, což se povedlo. Můj další sen byl dostat se na vysokou školu, což také vyšlo a mám z toho neskutečnou radost,“ uvedla Natálie s tím, že studuje sociální pedagogiku a v budoucnosti by se chtěla zaměřit na speciální pedagogiku a pomáhat dětem.
Po těžkém porodu má Ondra mozkovou obrnu, přes fyzická postižení neztrácí radost ze života
Za tím, aby vůbec mohla studovat na škole a pokračovat v cestě za svým snem, však stál kromě velkého úsilí i nespočet rehabilitací a cvičení. Natálie, která teprve vkročila do dospělého života, má také za sebou již devět operací.
„Operují mi hlavně nohy. Je to i tím, že jak rostu a dospívám, tak se vždy najde nějaký problém, který mě omezuje. Měla jsem i pětkrát operované oko, protože k mé diagnóze se pojí i to, že mám špatné oči. V podstatě na jedno oko nevidím,“ vysvětlila.
Nedávno podstoupila operaci kyčle. Byla to její devátá operace.
„Naposledy jsem byla na operaci teď v létě. Mám osteotomii pánve kvůli vykloubené kyčli. Po operaci se musím i nadále zdokonalovat v pohybu, tudíž musím jezdit do lázní,“ dodala.
Lázně nejvíce pomáhají
Do lázní nad rámec rehabilitací jezdí každoročně, jejich pobyt ale nehradí pojišťovna.
„V týdnu chodím běžně na rehabilitace, které mi sice pomáhají, ale nejsou tolik efektivní. Takže ještě jezdím jednou za rok do lázní na speciální program, který je úplně úžasný, nicméně ho neplatí pojišťovna. Musím si ho hradit sama a jedna měsíční léčba vyjde na 70 tisíc,“ přiznala Natálka.
Aby Natálka mohla pokračovat v rehabilitacích, které by jí dopomohly k běžnému životu i k jejímu snu pomáhat ostatním dětem, vznikla sbírka, kam může přispět kdokoliv.
