Tajemství osobního prostoru

Představte si, že vy a nějaký cizí člověk sedíte na gauči. Jak blízko si sednete? A má to vůbec nějaký význam? Podle odborníků ano, vypoví to totiž něco o vaší osobnosti.

Touha po osobním prostoru se liší člověk od člověka. Výzkum zjistil, že to, kolik prostoru dáváme druhým, souvisí s naší osobností, pohlavím, věkem i kulturním zázemím. Nakolik se přiblížíme k ostatním, rovněž může odrážet, jak moc nás dotyční přitahují jako přátelé nebo romantičtí partneři, vysvětluje docent a vedoucí sociální psychologie na katedře psychologie na Arizonské státní univerzitě Michael E. W. Varnum pro server Psychology Today.

Ve studii, která zahrnovala více než 400 účastníků, se výzkumníci snažili pochopit, jak může být naše osobnost spojena s tendencí poskytovat ostatním náš osobní prostor. Vědci nejprve nechali trávit dobrovolníky čas interakcí s cizím člověkem, například hraním jednoduché hry „kámen, nůžky, papír“.

Následně požádali účastníky, aby se přesunuli na gauč na další část experimentu. Zjistili, že lidé, kteří byli v interakci přívětivější, laskavější a přátelštější, měli tendenci sedět blíže k druhé osobě. Také našli určité důkazy, že jedinci, kteří jsou svým interakčním protějškem hodnoceni jako otevřenější a energičtější, měli tendenci sedat si blíže.

Osobní prostor mohou ovlivnit ale i další individuální rozdíly, jako například pohlaví a věk. Ženy mají tendenci preferovat větší fyzickou vzdálenost od cizích lidí i známých lidí, které občas potkávají, stejně tak starší dospělí jedinci, jak poukázala studie polských a švýcarských odborníků z roku 2017.

Kromě toho, že množství osobního prostoru, kterému dáváme přednost, odráží naši osobnost, souvisí také s naším kulturním zázemím, jak prokázala již zmíněná studie polských odborníků, která zahrnovala téměř 9000 účastníků ze 42 zemí.

„Upřednostňovaná mezilidská vzdálenost“ se podle zjištění po světě výrazně mění. Například v Rumunsku, kde byla zjišťovaná hodnota nejvyšší, činil rozměr osobního prostoru mezi účastníkem a cizím člověkem 121 centimetrů (průměrná hodnota osobního prostoru je pak 90 cm, v případě intimního prostoru s blízkým člověkem se snižuje na cca 40 cm).

V Argentině, která se nacházela na opačném konci tabulky, činil osobní prostor u cizího člověka „pouhých“ cca 70 centimetrů (průměrná hodnota osobního prostoru 60 cm, intimního cca 40 cm).

V rámci studie byla zjišťována i data za Českou republiku – vzdálenost, na kterou si k sobě pustíme cizince, je podle zjištění cca 110–115 cm, hodnota „běžného“ osobního prostoru, ve kterém třeba komunikujeme s ostatními, činí zhruba 85 cm. Co se týče intimní blízkosti, byla zjištěna hodnota opět cca 40 cm.

Odborníci se snažili zjistit, co může za uvedené rozdíly v rámci různých zemí. Sledovali celou řadu faktorů, ale jediný, který byl nějak významněji spojen s preferovanou mezilidskou vzdáleností, byla průměrná teplota. „Zdá se, že čím větší teplo, tím vstřícnější jsou lidé, kteří nevyžadují tolik potřebného osobního prostoru,“ komentuje výsledky profesor Varnum.

Osobní prostor může podle zjištění rovněž odrážet mezilidskou přitažlivost. Jak zjistil průzkum z roku 2022, naše zvolená blízkost odráží jasně to, jak moc se nám ostatní líbí. Čím častěji účastníci průzkumu uváděli, že by se s jiným z účastníků chtěli přátelit, o to blíže k němu seděli.

Je také známo, že lidé mají tendence vyjadřovat sexuální zájem o druhé tím, že se fyzicky přibližují, například se k dotyčnému naklánějí apod.

Zajímavé také je, že množství osobního prostoru, který si vymezujeme ve společnosti, může být vodítkem pro potenciální romantické partnery. Ve studii, která pobízela lidi, aby se zúčastnili rychlé akce k seznámení, tým odborníků zjistil, že jedinci, kteří při seznamování seděli v „otevřených a více přátelských“ pozicích (ne nijak upjatě či bojácně), byli protějšky hodnoceni jako sexuálně atraktivnější.