Článek
Byl ženatý, ale jeho manželství, ze kterého má dvě dospělé děti, skončilo rozvodem. Vztah s bývalou ženou a rozchod s ní mi vylíčil jako událost skrz naskrz nešťastnou. A tak jsem nabyla dojmu, že si skutečně špatně vybral. Podle něj se stal obětí agresivní a náročné partnerky, které se marně snažil vyhovět. Většinou jí nerozuměl a ona ho nakonec opustila. To mu připadalo nefér. Vnímal všechny ty události kolem jejich rozvodu jako nespravedlivou křivdu. S faktem, že od něj manželka odešla proti jeho vůli, se dodnes nevyrovnal. Dokonce s ní vůbec nekomunikuje. S dětmi se ale stýká.
Za čtyři roky naší známosti začínám pomalu chápat, proč ho bývalá choť opustila. Zpočátku jsem si myslela, že mu dokážu všechno vynahradit svou láskou a pomůžu mu překonat strach z žen, který jsem z něj od počátku cítila. To se mi ale nepovedlo.
A nejen to. Stále víc mě rozčiluje, že si s ním připadám jak na citové houpačce. Náš vztah se totiž mění v pravidelných periodách. Chvíli je hezký. V té době je můj přítel milý, vtipný muž a chová se ke mně galantně. Já jsem v těch okamžicích šťastná. Jenže pak najednou ochladne a stáhne se do sebe. Proč, tomu nerozumím. Je nepřístupný a někdy i nepříjemný.
Když se ho zeptám, co se stalo, nikdy mi neodpoví pravdivě, jasně a hlavně tak, abych mu rozuměla. Pravidelně pak mívám pocity viny, že jsem se ho něčím dotkla. Navíc začnu pochybovat sama o sobě, ale také o tom, jestli se mu ještě líbím a jestli mě má rád. Chovám se nejistě a mám strach, že o něj přijdu.
Většinou začne odkládat schůzky nebo přijde pozdě anebo předstírá, že na schůzku zapomněl. Občas mi v téhle periodě i zalže. Když mu dám najevo, že bych byla ráda, kdyby pro mě udělal to a to, nebo že od něj něco očekávám, tváří se, jako kdyby to neslyšel nebo nepochopil. A často udělá naprosto opačnou věc. Jednou přišel i s tím, že se musíme rozejít, protože jsme každý jiný. Důvodům, které uváděl, jsem moc nerozuměla. Pak se zase objevil a choval se, jako by se vůbec nic nestalo.
Uvědomila jsem si, že se dohadujeme pořád o to samé. Navíc ve vztahu s ním nevím, na čem vlastně jsem. A nejen to. Pokaždé, když ke mně přijde, cítím z něho rezervovanost, odstup a snahu skrývat své vnitřní napětí. Trvá mu dost dlouho, než roztaje a začne se chovat mile. Možná, že je problém ve mně. Asi s ním neumím jednat, nebo nemám dost odvahy na to, abych se s ním rozešla. V každém případě mě tenhle život jako na houpačce trápí už dlouho a nevím, v kom z nás je chyba.
Myslím, že se chováte normálně a na čtyřletý vztah naprosto odpovídajícím způsobem. Také vaše očekávání jsou přirozená a oprávněná. Pokud má vztah zůstat živý, a pokud má uspokojovat oba partnery, musí se někam vyvíjet.
Můžete prožívat krize i změny, ale někam potřebujete směřovat, a hlavně se vzájemně domlouvat. Což bývá podstatné pro to, abyste dokázali svůj vztah průběžně přizpůsobovat svým potřebám. To, že po něčem takovém už dlouho toužíte, je naprosto přirozené a legitimní. Bohužel jste si vybrala docela komplikovaného partnera.
Pasivně agresivní člověk chce působit dojmem nezávislosti a síly, i když je to právě naopak. Tyto protiklady dělají ze vztahu bitevní pole, kde bojuje s vámi stejně jako sám se sebou. Proto vás jednou miluje, a podruhé odmítá
Je to člověk, který se nechce přizpůsobit. Naopak, pomocí manipulací se snaží, abyste se přizpůsobila vy jemu a naplňovala jeho potřeby. Klidně ve vás vyvolá pochybnosti nebo pocity viny, jen abyste ho nerušila v jeho pohodlí, klidu a zaběhaných stereotypech.
Šest známek nejistoty ve vztahu
Jde o druh neurózy a emoční nezralosti, které se říká pasivní agresivita. Je to porucha, která vzniká tehdy, když se v dospělém muži střetnou dvě protichůdné role: mužská a ženská. Člověka, který se takto chová, ovládá především strach ze závislosti a citového sblížení. To je jedna skupina pocitů, které určují jeho chování. Ovšem stejně jako se bojí, že bude na někom závislý, se naopak obává i samoty. Ačkoli si hraje na sebevědomého.
Sám se svou závislostí bojuje tak, že se snaží partnera ovládnout pomocí různých citových manipulací. Chce přitom, aby on sám působil dojmem nezávislosti a síly, i když je to naopak. Včetně toho, že je slabý. Tyto protiklady nakonec způsobí, že se ze vztahu stane bitevní pole. Partner bojuje s vámi stejně jako sám se sebou. To je základ jeho rozporuplného chování. Proto vás jednou miluje, a podruhé odmítá.
Jakmile však dojde ke sblížení a on začne mít pocit, že se na vás stává závislý, dostane strach a udělá něco, čím vše popře. Je to pro něj neustálý vnitřní boj. K jeho manipulativním prostředkům patří různé vytáčky, vyvolávání chaosu, výmluvy, lži, nerozhodnost, nedochvilnost, zapomětlivost nebo náladovost.
Jak poznat citové vydírání a nestát se jeho obětí
Jeho řeč není nikdy jasná. Bývá plná dvojznačností a narážek. Když má pocit, že vztah nezvládne ani pomocí manipulací, a nedokáže proto dostát nárokům okolí, začne se urážet nebo trucovat. Uzavře se do sebe a stáhne se do samoty. Dokáže se s partnerem rozejít i z nějakých nesmyslných důvodů, protože pravdu mu říct nemůže, ale ani nechce.
Za vším tím siláckým chováním je nejistota a strach. Pokud se o této poruše chcete dovědět víc a pochopit, jakou roli v takovém vztahu hrajete vy, doporučuji vám knížku amerického psychiatra Scotta Wetzlera Nikdy nevím, jak na tom s tebou jsem.
Je v ní srozumitelně vysvětlené, proč se tito lidé chovají tak, jak se chovají a jak s nimi mají ostatní jednat. Život s tímto typem člověka určitě není jednoduchý a je otázka, jestli se vám snaha i energie, které do vztahu s ním vložíte, mohou někdy vrátit.