Neviditelná hrozba, která dokáže zničit nejeden vztah

Workoholici bývají nezřídka ve svém okolí považováni za ty „kladné“. Jsou totiž ochotni věnovat mnohdy práci více času, než jen „povinných osm hodin“. Často to podávají i tak, že je to prostě baví, a pokud jsou v tom opravdu dobří, je s tím spojena nejen obecná chvála, ale i vyšší finanční ohodnocení a další hmatatelné výhody.

Jenže na straně druhé je to i neviditelný zabiják. Dříve či později ohrožuje nejen zdraví samotného workoholika (fyzické i duševní), pohodu, ale i jeho vztahy.

Termínem workoholik označujeme člověka, který je posedlý prací nebo se jí zabývá natolik, že do ní investuje mnohem více času i emocí než do jiných oblastí života.

Podle odborníků se jedná o závislost, pro kterou stejně jako u mnohých dalších platí, že se jí rozhodně nelze jednoduše zbavit. Uspokojování našich materiálních a fyzických potřeb závisí na schopnosti generovat příjem, což pro valnou většinu lidí znamená mít stálou práci. Jakkoli například u alkoholu či kouření můžete své zlozvyky pomalu omezovat, jen těžko přestanete zcela pracovat.

Navíc pro mnohé z nás práce znamená nejen peníze, ale i smysl života a pocit, že máme nějakou roli ve společnosti. Jenže čím více se budeme snažit naplnit své poslání, tím více budeme časem snižovat kvalitu vlastního života, uvádí pro server Yourtango Linda a Charlie Bloomovi, psychoterapeuti a vztahoví poradci, kteří se ve svém oboru pohybují od roku 1975.

Je logické, že když něčemu dáváme prioritu, strávíme tím poměrnou část svého času. U práce je to sice z jedné strany záslužné, ale na druhou stranu i nebezpečné, protože kvůli tomu ztrácíme „kontakt“ se vztahem, který nás dokáže ve výsledku naplnit a obohatit mnohem více než práce.

„Jako mnoho jiných mužů jsem i já byl v mládí zavalen prací, částečně i proto, že se třemi malými dětmi jsem cítil povinnost zabezpečit rodinu finančně. Postupně jsem jí věnoval více a více času, nejen proto, že jsem chtěl rodině dopřát to nejlepší, ale hlavně proto, že jsem se v ní cítil kompetentní a dařilo se mi více než dobře. V rodinných povinnostech jsem se naopak tak kompetentně necítil, mnohé byly nudné a často jsem si připadal neschopný. A tak jsem si místo fyzické přítomnosti v rodině vybral její finanční zabezpečení a byl raději v práci,“ uvádí svou vlastní zkušenost Charlie Bloom - podobná by se dala dohledat i v mnoha dalších rodinách.

Aktivita, která se zpočátku zdá více než přínosná, si však začne vybírat svou daň. Stejné to bylo i u Charlieho Blooma.

„Moje rozhodnutí vedlo časem k dost předvídatelným výsledkům - nešťastná žena, nešťastné děti. Nešťastný jsem byl pak i já, protože mí milovaní trpěli kvůli mé nepřítomnosti. Na vině byla samozřejmě i závislost na práci, která se ukázala být časem stále těžší a těžší,“ popisuje.

Jak to nakonec vyřešili? Se ženou byli naštěstí ochotni se domluvit, že zkusí změnu. Vyměnili si jednoduše role - ona šla pracovat a on zůstal doma s dětmi. „Teprve v tu chvíli jsem si uvědomil, že moje práce nebyla ta jediná důležitá. Že být rodičem na plný úvazek je práce, která nikdy nekončí,“ dodává.

„Nakonec jsem i díky tomu, že jsem trávil více času s dětmi, našel jiný druh uspokojení a naplnění, než byly krátkodobé návaly radosti z ega, které jsem si zvyšoval dřívější prací,“ popisuje.

Ovšem jak ihned dodává, v době, kdy tyto změny provedli, se psal rok 1987 a pro ně to nebylo nijak náročné. Od té doby se ale hodně věcí změnilo a ne pro každého je možným řešením si „vyměnit role“. V dnešní době jsou běžnou normou oba pracující rodiče, a bohužel je stále více patrné, že někteří i se dvěma platy vyjdou jen tak tak.

Na závěr tak radí alespoň toto: pokud je pro vás práce vším, rozhodně to není na škodu, ale uvědomte si, že dvě priority (práce a vztah) nejsou z dlouhodobého hlediska udržitelné. Vždy si budete muset vybrat jednu - pokud to bude vztah, je třeba tomu přizpůsobit vše ostatní. Jen tak budete mít co největší šanci na jeho dlouhé trvání.

Nehledě na to, že při náročném pracovním nasazení vás může velmi rychle dohnat pocit vyhoření.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Párová terapie