Možnost znovu se scházet často doprovází vyčerpání

Není to tak dávno, kdy mnozí z nás s velkým napětím očekávali den, kdy budeme moci opět „svobodně“ vyrazit do ulic a setkávat se. Nyní je to v řadě zemí již realitou, i když často ještě s menšími omezeními.

Mnozí lidé jsou z toho nadšení, ale zdá se, že u nich klesla jistá míra tolerance. Zatímco v době před pandemií byl doslova nabitý diář plných schůzek, obědů, večeří a čajů s přáteli běžnou normou, aktuálně to vypadá tak, že byť se lidé na spoustu podobných věcí těší, stačí pár setkání a jsou z toho doslova zničení. Proč?

Na začátek je třeba upozornit, že pokud se cítíte po uvolnění pravidel podobně, jak je výše uvedeno, není na tom nic špatného. Ve skutečnosti se to dalo očekávat. „Jde o to, že se lidé cítí jednak ohromeni, ale také vyčerpaně, protože jsme všichni byli poslední více než rok v tzv. režimu přežití,“ vysvětluje pro server Independent lékařka Sheila McMahonová.

Fyziologicky a emocionálně tak podle ní potřebujeme čas, aby se vše „resetovalo“ a znovu nastavilo. Jde o proces, který bohužel nejde vrátit jednoduše přes noc.

I když je jistou útěchou, že podobné pocity zažívá řada lidí všude po světě, McMahonová rovněž nabádá, abychom si uvědomili, že i tak jsme různí: „Někteří lidé si oblíbili pomalé tempo socializace v době pandemie, jiní si jen chtějí dát na čas.“

„Pokud je pro vás rozvolňování nepohodlné a cítíte se kvůli tomu mizerně, berte věci tak pomalu, jak je přínosné pro vás,“ radí psycholožka Rebecca Lockwoodová.

S postupným uvolňováním a vracením věcí téměř do normálu se může lehce stát, že se do všeho vrhnete s přílišným odhodláním a pocitem, že nesmíte nikoho zklamat. Jenže s tím se pojí i mnohé obavy. Bude se přítel zlobit, když budu chtít odejít dříve? Budu vypadat jako sobec, když odřeknu pozvání? Je snadné činit rozhodnutí na základě předpokladů, stejně tak snadno pak můžete skončit vyčerpaní či rozčilení.

McMahonová proto radí – místo předpokladů se raději zeptejte. „Lidé si často myslí, 'nechci je zklamat'. Ale opravdu víte, že bude dotyčný zklamaný?“

Jak již bylo řečeno, mnozí z nás chtěli to, co nyní zažíváme, ale opravdu není nic špatného na tom cítit se ze znovu nabyté svobody trochu nervózně.

I proto je dobré si položit otázku: Co vlastně chci? Opravdu chcete začít fungovat stejným tempem jako před pandemií? Nebudete šťastnější, když trochu zpomalíte a budete si lépe chránit a organizovat čas?

Vyhrazení času jen pro sebe je něco, co bychom měli všichni upřednostňovat, a není k tomu třeba žádné zdůvodnění. A právě v době, kdy se mnozí cítí vyčerpaní z opětovné socializace, je to obzvlášť důležité. Nejde ale jen o „vyznačení“ prázdného místa v diáři.

„Vložte do onoho prázdného prostoru něco, co budete opravdu dělat,“ radí McMahonová. Ať už půjde o procházku, plavání či čtení knihy, je podle lékařky mnohem pravděpodobnější, že danou činnost provedete, pokud si ji fakticky zapíšete.