Hlavní obsah

Dětská hvězda Viktor Sekanina: Seriál Kukačky se mi líbil, až na scény, kde jsem byl já

31. 7. 2021, 7:02

V seriálu Kukačky hrál Jakuba, kterého zaměnili v porodnici a který se podle scénáře projevoval jako autista. On sám je ale také výjimečný. Díky vysoké inteligenci uvažuje osmiletý Viktor Sekanina jako mnohem starší kluk, myslí mu to rychle a bystře si všímá i maličkostí. O natáčení se rozpovídal jako dospělý herec, jen o něco roztomileji.

Foto: Milan Malíček, Právo

Viktor Sekanina

Článek

Máš pěknou roušku, s medvídky.

To jsou pandy.

Aha, pandy, pravda... A víš, že podobně by odpověděl i Jakub z Kukaček, kterého jsi hrál?

Asi jo, taky chtěl mít všechno správně a přesně, v tom jsme podobní. Když mi mamka řekne: „Je devět, jdi spát,“ tak já klidně odpovím: „Je osm padesát devět.“

Jakub měl Aspergerův syndrom. Vysvětloval ti někdo před natáčením, jak se člověk s tímhle syndromem chová?

Něco mi říkala mamka. U natáčení byla ještě poradkyně, která s takovými dětmi pracuje, takže o nich všechno ví. Radila mi, co bych měl jak zahrát. Třeba že musím třískat věcmi, když se něco nepovede. Taky jsem věděl, že se tyhle děti nekoukaj do očí, když s někým mluví.

Hodně mě bavily scény s chameleonem. Až na to, že se mu dávali cvrčci, z těch mám fóbii

Bavilo tě natáčení?

Hodně. Hlavně se mi líbilo, že si můžu vyzkoušet věci, co bych si jinak nevyzkoušel. Doma třeba nemáme fotbálek. Takový ten stolní, víte? Mohl jsem si tam do něj pořádně zatřískat. Taky scéna s převracením lavic byla dobrá, to bylo myslím v pátým dílu.

Foto: ČT

Výborně zahráno. Jako skutečný autista se v seriálu nekouká lidem do očí.

Nebo střílení z pušky. Pušku máme i doma, takže ji umím nabít, tomu se režisér dost divil. Přitom to není nic složitýho. To jenom vezmeš, vytáhneš nahoru, zatáhneš, zase zaklapneš a je to. Když v tom máš náboje, můžeš střílet. Hodně mě bavily scény s chameleonem. Až na to, že se mu museli dávat k jídlu cvrčci, z těch mám fóbii.

Režisér Biser Arichtev: Naše postavy jsou sympatičtí lidé

Kultura

To chápu. Jak jsi ji překonal?

Nepřekonal. Mohl jsem se z nich pokadit! Když jsem byl malej, naskákalo mi na louce hejno kobylek do obličeje. Už si to nepamatuju, ale mamka si myslí, že kvůli tomu se těch cvrčků bojím. Ale pavouků se moc nebojím.

Ploštice klidně sbírám, ty mě bavěj, taky mravenci. Sviňky beru klidně do ruky. Ale když jsem jednou vzal do ruky velkou, musel jsem ji hned zahodit, protože to v ruce tak divně vibrovalo, ty její nožičky... Byla takhle velká. (ukazuje asi centimetr)

V seriálu jsi jezdil na motorce. Nebál ses?

Nebál, to mě bavilo! Hodně jsem se těšil taky na scénu s vlakem. Když jsem četl scénář, byl jsem úplně nadšenej, myslel jsem, že ho budu řídit. Jenže - přijdu tam a zjistím, že to bude jen jako.

Ne všechno je ve filmu jako ve skutečnosti. Třeba včely se přidělávaly počítačem. A jak v jedný scéně utíkám z auta a běžím po dálnici, tak to zase tak nebezpečný, jak to vypadá, nebylo. Natáčelo se to normálně v Praze u parku Kampa, žádná dálnice...

Kluka, se kterým tě zaměnili v porodnici, hrál Theo Schaefer. Kamarádili jste spolu?

Jo, ten je v poho, hráli jsme si spolu hry na telefonu. My už se známe dlouho... Ani nevím jak dlouho. (obrací se k mamince) Na to jsi specialista ty... (Maminka: Znáte se od tří let. Oni spolu kluci hráli už v seriálu Krejzovi, což moc lidí neví. A taky ve Sňatcích z rozumu v Divadle na Vinohradech. Když se sešli na castingu České televize do Kukaček, bylo to překvapení.)

Foto: ČT

Vyměnit rodiče jako v Kukačkách? To si představit neumí. Leda že by měli bazén...

Jak to na takovém natáčení vypadá? Měl jsi herecký karavan jako správná hvězda?

Byl tam hereckej karavan pro všechny, to když se točily exteriéry. Jinak jsme měli šatnu. Na natáčení se mnou byla mamka, ona pracuje jako koučka dětských herců. Učila se se mnou i texty nebo se mnou dodělávala věci do školy, když jsem kvůli natáčení chyběl.

Ostatní herci byli fajn. Největší legrace dělal David (Novotný). Petr Kostka byl zase moc hodnej. A režisér Biser Arichtev je nejlepší režisér, s jakým jsem točil, takže si nestěžuju.

Luboš Veselý: Každý kontakt s blízkým člověkem mě nutí přemýšlet o sobě

Styl

Vidím, že už se v režisérech vyznáš. S kterými dalšími jsi během své kariéry spolupracoval?

S Janem Hřebejkem jsem točil Boží mlýny, v těch se mnou hrál i můj brácha Matyáš (12 let), toho možná znáte ze Slunečné. S Liborem Kodadem jsem točil Krejzovy. Natáčel jsem i s Lukášem Bucharem, Jaroslavem Polišenským, Pavlem Soukupem... Ale žádná role nebyla tak velká jako v Kukačkách. Hrál jsem taky v reklamě na Míšu, na tu zmrzlinu.

V šesti letech jsi poprvé stál na divadelních prknech, bylo to v pražském Divadle na Vinohradech. Jak ses cítil?

Byl to samozřejmě stres. (Maminka: A vzpomínáš, co jsme si po prvním představení říkali?) Jo - že když jednou člověk vleze na divadelní prkna, nikdy už nechce pryč. Já to tak mám. Ta hra se jmenuje Sňatky z rozumu. Budu tam hrát i dál, teda doufám. I když ty kostýmy nejsou úplně nejpříjemnější, šála hrozně štípe.

Fenomén Slunečná: Jak se v pandemii točí seriálový hit

Styl

Herec musí něco vydržet. Ale patří sem i příjemnější věci. Třeba catering, tam prý bývají dobroty...

Jo, to je pravda, na natáčení Kukaček jsme měli výborný jídlo, například lívance, s těma jsem i hrál. Někdy byl řízek, svíčková, masový kuličky, křidýlka s barbecue omáčkou. (Zadívá se do papírů, které mám před sebou.) Vy tady máte napsáno, že je mi sedm, ale mně už je osm. (Maminka: On si všeho všímá. Má IQ 128, tím je trochu jiný. Když loni nastupoval do první třídy, četl a počítal na úrovni třetí třídy. Baví ho zajímavosti třeba ze zeměpisu, takové ty otázky, co je na světě největší...)

Foto: Show Jana Krause

Kluci z Kukaček (vpravo Theo Schaefer) se v Show Jana Krause styděli jen malinko. Ustát pichlavé otázky moderátora přitom není jen tak.

Věděl bys, která hora je nejvyšší na světě?

Mount Everest, měří 8362 metrů. Snad jsem to tipnul správně... (Maminka: Počkejte podívám se na internet, jestli měří opravdu tolik... Je to 8849 metrů.) Sakra, tak jsem se seknul skoro o pět set metrů!

Nenudíš se ve škole?

Někdy jo. Na distanční výuce jsme měli dvě, maximálně tři hodiny denně. Zatímco ve škole máme i pět hodin. Takže včetně přestávek tam strávím čtyři hodiny čtyřicet minut. Pak mám dvacet minut oběd, takže jsem tam celkem pět hodin.

Dneska jsem ale oběd odnesl asi po pěti minutách, protože byl hnusnej. Bylo to maso s kaší, mně školní kaše ani školní brambory nechutnaj. Až se tohle kuchařky dočtou...

Třeba začnou vařit něco lepšího. Co by to tak mělo být?

Rajská, buchtičky se šodó, svíčková. Některá jídla ve školní jídelně miluju.

Který předmět máš ve škole nejradši?

Tělocvik. To je, dá se říct, volná hodina. Člověk se protrénuje... Nejradši mám, když hrajeme florbal. Na ten chodím i mimo školu, hraju ho závodně. Dal jsem teď na zápase tři góly, ale jeden z nich se nepočítal.

Čemu se chceš věnovat, až vyrosteš? Tipovala bych herectví, ale možná se pletu...

Ještě nevím. S herectvím to není jen tak. Dlouho nedostaneš žádnou roli a neuživíš se. Může to trvat třeba rok, a co potom?

Foto: Milan Malíček, Právo

Bráchové Viktor (8) a Matyáš (12) jsou si podobní, což se někdy hodí i filmařům.

Myslím, že i brácha plánuje mít herectví spíš jako koníčka. Chce dělat pilota.

Brácha hraje ve Slunečné, ty zase v Kukačkách. Nezávidíte si, nehádáte se, co je lepší?

Brácha mi Kukačky záviděl. A já, když jsem ještě nenatáčel Kukačky, tak jsem mu Slunečnou samozřejmě taky záviděl. Nebo tenkrát s tou reklamou na Míšu to bylo zajímavý. Brácha na ni vyhrál konkurz, jenomže pak tam přišel a ukázalo se, že je moc vysokej. Tak to dali mně. (Maminka: Viktor to tenkrát obrečel. Říkal nejdřív, že to točit nebude, nechtěl to bráchovi sebrat, ale nakonec do toho šel.)

Já se na sebe nemůžu v televizi koukat! Na scény záchvatů vzteku jsem odcházel a zacpával si uši

Jste si dost podobní, to se v takových situacích hodí. Zeptám se tě ještě na jednu věc, která se týká seriálu Kukačky. Vím, že je to drsné, ale umíš si představit, že bys taky zažil záměnu rodičů jako ti dva kluci?

Tak to si vůbec představit neumím. (Maminka: No, Viktoríne, přiznej barvu. Pamatuju si, jak jsme jednou během natáčení seděli a já říkala: Kluci, umíte si představit, že by Theo šel domů se mnou a Viktor k Schaefrům? Theo řekl, že mě má rád, ale že tohle teda rozhodně ne. A ty jsi odpověděl: No, vzhledem k tomu, že oni mají ten bazén...) To je vlastně pravda, a taky mají dvoupatrovej byt.

Máte ještě hodně otázek?

Většinu jsme probrali. Dospělí herci mi často říkají, že se na sebe ve filmech a seriálech dívají neradi. Sami sobě se nelíbí. Jak to máš ty?

Já se na sebe nemůžu koukat! Na scény záchvatů vzteku jsem odcházel do ložnice a zacpával si uši. Nemohl jsem slyšet svůj hlas. Připadá mi, že vypadám úplně jak... (znechuceně kroutí hlavou) Ale jinak se mi ten seriál líbil, až na scény, kde jsem byl já.

Spolužačka vytiskla jedenáct mých fotek na podpisy. Podepisoval jsem ve třídě i papírový kapesníky

Stává se ti, že tě lidi jako herce poznávají?

Stává. A nevadí mi to. Například na benzínce mě poznali. Ta paní, co tam prodávala, se se mnou vyfotila a hned do pěti minut to bylo na Facebooku, na stránce fanklubu Kukaček. Nebo na oslavě u spolužáka se se mnou jedna babička taky fotila.

Foto: Milan Malíček, Právo

Rád chodí ven se psem Quidem. „Koupili jsme si ho díky karanténě, abychom se z toho všeho navzájem nepozabíjeli,“ vysvětluje Viktor.

Spolužačka Ema vytiskla jedenáct mých fotek na podpisy. Podepisoval jsem ve třídě i papírový kapesníky, z toho jsem měl ušpiněnou lavici, protože jsem si na to vzal lihovku. Schválně jsem tam psal svoje jméno trochu jinak - Viktor Sekačka nebo taky Sekaná.

Co holky? Chtějí s tebou víc kamarádit, když jsi slavný?

No, nevím, to snad ani ne. Ale jedna holka ve škole mi schválně pořád říkala Jakube. Utíkal jsem před ní na záchod, abych to neslyšel a schoval se.

To jsou úskalí života s popularitou. Všímají si tě víc taky učitelé?

Paní učitelka říkala, že jsou Kukačky hezký. Trenér na florbal to taky chválí. A potom kuchařky, ty se nejspíš vsadily, jestli jsem to já, nebo ne. Byl jsem na obědě a jedna se mě ptala, jestli jsem z Kukaček. Pak té druhé řekla - tak vidíš, že je to von!

A co rozhovory? Baví tě je dávat, nebo je to otrava?

Je to dobrý. Akorát potom, když ten rozhovor trvá dlouho, tak už mám pak chuť dělat něco jinýho. Třeba teď. Radši už bych byl venku s naším psem Quidem. Koupili jsme si ho díky karanténě, abychom se z toho všeho navzájem nepozabíjeli. Chodím s ním na tréninky agility, to je taková atletika pro psy, víte? Tak to mě baví víc.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků