Hlavní obsah

Zuzana Kajnarová: Nejsem pokorná, mám ráda výzvy

4. 7. 2021, 6:26

Známe ji jako půvabnou Dorotku z pohádky Anděl Páně, ale taky jako drsnou komisařku z krimiseriálu Specialisté. Byla i okouzlující Marilyn ve stejnojmenném muzikálovém představení. Herečka Zuzana Kajnarová Říčařová (38) má sice svou práci ráda, ale nechce šidit své dvě děti. A čas se snaží mít i na sebe.

Foto: Milan Malíček - Právo, Make up: Jana Čermáková

Zuzana Kajnarová

Článek

Proč jste po třech letech odešla z oblíbeného seriálu Specialisté, i když se točily ještě další řady?

Nebyl za tím jeden důvod, ale více okolností. První je, že se nerada kamkoli uvazuju na dlouho. Jednak si tím můžu zavřít dveře před jinou zajímavou nabídkou, jednak ani nevím, co se mnou bude za rok...

A když Specialisté začínali, byl to zkušební projekt jen na tři měsíce. Potom se protáhl na rok, a protože měl úspěch, každoročně se prodlužoval. Musím uznat, že Nova byla opravdu vstřícná vůči mým dalším závazkům, ať už to byla rodina, nebo divadlo, kterého jsem se nechtěla vzdát.

Jenže když se to všechno zkombinovalo a přiblížila se chvíle, kdy měla dcera a hned po ní i syn nastoupit do školy, už toho na mě bylo moc.

Bylo mi jasné, že dokud zůstanu v seriálu, další dveře se mi jinde neotevřou

Kromě toho, osobní život policistů v seriálu nemá moc velký prostor, a já už jsem se jako komisařka Májová tolikrát zeptala podezřelého, kde byl včera...

Takže jsem měla čím dál silnější pocit, že Specialisté mi už nic nového nedávají. V tomhle ohledu, myslím, nejsem moc pokorná. Mám raději změny a výzvy.

Jaké to bylo, loučit se po tak dlouhé době?

Během tohoto natáčení jsem potkala spoustu úžasných lidí. I herecky jsme se opravdu moc pěkně sešli, David Prachař, Honzík Zadražil, Kuba Štáfek a já. Bavilo nás to spolu a rozuměli jsme si.

Jenže pak najednou odešel David a půlroku po něm Honzík. A my jsme s Kubou cítili, že bez nich už to není ono a že toužíme dělat i jiné věci. Přestože i s Jirkou Hánou a Martinem Dejdarem to bylo fajn. Takže tři roky se Specialisty byly moc hezké období, ale vyčerpávající, a k tomu se i lidsky a profesně naplnilo.

Foto: archiv České televize

Jako Dorotka v pohádce Jiřího Stracha Anděl Páně.

Byl problém hrát během natáčení v divadle?

Na Nově sice byli vstřícní, ale radost samozřejmě neměli, protože jim to komplikuje natáčecí plány. Dva divadelní tituly, které jsem měla už nasmlouvané před natáčením, respektovali, ale novou věc mě nechtěli nechat zkoušet. Bylo mi tedy jasné, že dokud zůstanu v seriálu, další dveře se mi jinde neotevřou.

Ono se to nezdá, na obrazovce jste se ze Specialistů ztratila teprve nedávno, ale seriál netočíte už dva roky. Co vám profesně přinesly?

Nazkoušela jsem dvě nová představení v divadle, nahrála nějaké audioknihy a měla jsem víc prostoru i pro dabing...

Na rozhovor jste teď ale přijela z natáčení. Co vás přivedlo zase před kameru?

Poslední rok jsem kvůli vládním omezením strávila spoustu času doma péčí o děti, vařením...

Když teď divadla nemohou hrát, člověk se potřebuje nějak profesně realizovat. Naskočila jsem tedy do seriálu Slunečná a jsem moc ráda, že můžu zase pracovat. Na rozdíl od Specialistů tam ale nemám jednu z hlavních rolí, takže netočím tolik. A na Primě mi i slíbili, že toho opravdu moc nebude, takže budu moct natáčení zkombinovat i s povinnostmi doma.

Asi nejsem typ matky workoholičky, která je schopná většinu věcí, jež se týkají dětí, delegovat na jiné

Hraju hlavně s Evou Holubovou a Marošem Kramárem, se kterými jsem se ještě pracovně nepotkala, a to je moc fajn. Lidsky i profesně.

A ještě ke všemu je už rozhodnuto, že Slunečná skončí, tudíž nehrozí další prodlužovaný dlouhodobý závazek.

Do toho bych teď opravdu nešla. Mezitím jsem měla nabídku ještě od Novy na jiný seriál, ale nevzala jsem ji, protože bych musela točit patnáct dní v měsíci, přičemž nikdy předem nevíte, od kdy do kdy tam budete.

A já si opravdu chci nechat prostor pro rodinu, a do budoucna i pro divadlo, protože příští sezona, doufám, poběží už normálně.

Foto: archiv České televize

Jako Kamila Ptáčková v seriálu Vyprávěj

Asi nejsem typ matky workoholičky, která je schopna většinu věcí, co se týká dětí, delegovat na jiné. Mně to způsobuje nepříjemný neklid. A taky bych ráda měla trošku volného času i pro sebe.

Manžel Roman Říčař je profesí taky herec, takže to pro vás oba se dvěma malými dětmi asi není jednoduché.

Celou dobu naštěstí zvládáme organizovat rodinný život sami s manželem a s pomocí babiček. Máme štěstí, že máme obě maminky v Praze a že obě mají čas. Když děti chodí do školy, je to samozřejmě snazší. Dcera je teď ve třetí třídě a syn ve druhé.

Během distanční výuky na ně tedy musel pořád ještě někdo dohlížet, aby si k tomu sedli včas a všechno běželo, jak má. A do toho bylo třeba ještě vařit. V posledním roce jsem tedy spíš kuchařka než herečka.

Přesto jste loni nazkoušela dvě nová představení.

V pražském Divadle Palace jsme připravili moc pěknou izraelskou komedii Neperte se, prosím vás. V září jsme ji odehráli asi dvakrát na předpremiérách, ale premiéru jsme kvůli opatřením už nestihli.

Foto: Divadlo Palace

S Ladislavem Hamplem v izraelské komedii Neperte se, prosím vás.

Druhé představení je taky komedie, Ajťáci - podle toho známého televizního seriálu - v Divadle Radka Brzobohatého. Alternuji v ní s Aničkou Polívkovou. Taky jsme ji stihli odehrát jen párkrát. Myslím, že se obě představení budeme v podstatě znovu učit, protože jsme si je nestačili zažít.

Zkoušíte i něco nového?

Zatím ne. Herci, kteří mají stálé angažmá ve státních divadlech, v mezidobí většinou něco nového nazkoušeli, jenže já jsem na volné noze. Soukromá divadla žijí už déle než rok ve velké nejistotě, většina je, myslím, finančně už na hranici přežití. Budeme rádi, když se v září vůbec potkáme a budeme hrát.

Foto: Divadlo Radka Brzobohatého

Zuzana Kajnarová a Jiří Maryško jako Jen a Moss v divadelní hře podle kultovního britského sitkomu Ajťáci.

Před třemi lety jste získala širší nominaci na divadelní cenu Thálie za roli Marilyn ve stejnojmenném muzikálovém představení plzeňského divadla. Není pro vás právě muzikál hereckou výzvou a určitým lákadlem, tím, co vás také přimělo opustit Specialisty?

Divadlo s mým odchodem souvisí, tomu bych se určitě chtěla věnovat víc než v posledních letech, i když to samozřejmě nezáleží stoprocentně jenom na mně.

Na Marilyn jsem se připravovala pěvecky opravdu poctivě a myslím, že jsem to nakonec zvládla

Pokud jde ale o Marilyn, byla to výzva, která se mi v podstatě „stala“. Sama bych se do té role neobsadila, protože ve zpěvu a muzikálovém projevu si nevěřím tolik jako v činoherním. Radila jsem se proto s manželem, který je muzikant a bývalý muzikálový herec, jestli Marilyn můžu zvládnout. Řekl mi, že když budu makat, tak jo.

Připravovala jsem se tedy pěvecky opravdu poctivě a myslím, že jsem to nakonec zvládla. V té roli ale byla i velká činoherní plocha a okolo sebe jsem měla úžasné kolegy z plzeňského divadla, neuvěřitelně šikovný muzikálový soubor. Takže díky nim z toho ta moje činohra až tak netrčela.

Foto: Divadlo J. K. Tyla

Za roli Marilyn ve stejnojmenném muzikálu plzeňského divadla získala širší nominaci na Thálii.

Byla to moc hezká zkušenost a jsem za ni vděčná. Ale i proto, že žiju s až neuvěřitelně hudebně nadaným mužem, nemám vůbec odvahu pokoušet se prosazovat v muzikálu. Vždycky budu inklinovat k činohernějšímu typu představení, ale pokud bude potřeba, abych v něm zazpívala, zazpívám ráda.

Nikdy dřív jste k hudbě víc netíhla?

Jako malá holka jsem toužila být spíš zpěvačkou než herečkou, ale pochopila jsem, že mi ve zpěvu nebylo tolik dáno. Ale těší mě to i naplňuje.

Nesráží vás spíš fakt, že jste se vdala za talentovaného muzikanta?

Možná si kvůli tomu sama zavírám dveře, třeba jsou lidi, kteří mají víc sebevědomí a šli by tomu v mé situaci víc naproti, ale já opravdu nejsem ten typ. I když nějaký pěvecký a pohybový talent mám, je to pořád spíš činoherní zpívání.

Kdybych ale dostala zajímavou muzikálovou nabídku, která by byla přesně pro moje možnosti a byl by tam prostor i pro činohru, určitě bych to zvážila.

Jakou zpěvačkou jste chtěla v dětství být?

Rockerka s kapelou! Ale to byly opravdu jen dětské sny. V době dospívání, kdy jsem začala mít potřebu se vyjadřovat, mi zpěv přišel jako ta nejintenzivnější, nejvíc emotivní a nejvíc sdělná forma vyjádření, jaká vůbec může být.

Nevedeme děti k tomu, aby se z nich stali virtuózní hudebníci. Spíš jim chceme muziku do života dát

Jsou muzikální i vaše děti?

Jsou, ale to k profesi muzikanta samozřejmě nestačí. Patří k tomu i vůle a píle a k nim musí dětem pomoct rodiče. Dcera má zatím asi větší ctižádost, chodí na piano a už odmalička zpívá. Ve dvou letech uměla asi čtyřicet písniček. Syn je taky talentovaný, ale nevím, jestli je ten typ, který by poslušně a pokorně chodil do hudebky.

Foto: Profimedia.cz

S manželem Romanem Říčařem na premiéře filmové komedie Sezn@mka.

Máme s mužem zatím pocit, že bude dobré jejich talent rozvíjet, ale jakým směrem půjdou, to ať si rozhodnou později sami. Nevedeme je k tomu, aby se z nich stali virtuózní hudebníci. Spíš jim chceme muziku do života dát, aby měli šanci se jí věnovat. Pokud budou chtít.

Kromě toho, že jste se s mužem oba věnovali svojí herecké profesi, vybudovali jste během let penzion Smilovický mlýn. Takové dlouhodobé náročné projekty bývají velkou zkouškou vztahu. Jak to bylo u vás?

Za normálních okolností žijeme v Praze, protože děti tady chodí do školy a my tu oba máme práci, ale na venkov jezdíme o víkendech a na prázdniny. Akorát poslední rok během pandemie jsme byli hlavně na chalupě a já dojížděla do Prahy za prací.

Herci Roman Říčař a Zuzana Kajnarová, manželé ze mlýna

Jak bydlí VIP

Smilovický mlýn je spíš manželův projekt, já jsem byla víc morální podporou. V posledních letech mu věnoval opravdu hodně času.

V našem povolání není člověk svým pánem a to, co vytváří, je pomíjivé

Pustil se do stavby ve chvíli, kdy zrovna neměl tolik práce, ale jakmile se do toho ponoříte, pak už vás to samozřejmě nepustí, takže tam býval i přes týden a je pravda, že doma v té době moc nebyl. Na jeho obhajobu ale musím říct, že to vnímá jako naši společnou věc.

Jak ho to vůbec napadlo?

On je to takový budovatel... Touží, aby za ním bylo něco konkrétního vidět. V našem povolání není člověk svým pánem a to, co vytváří, je pomíjivé. Myslím, že řada mužů to špatně snáší, a proto si hledají nějaké koníčky nebo jiné úniky.

Foto: Česká televize

V seriálu Proč bychom se netopili si zahrála temperamentní, ale naivní vodačku Gábinu, kterou víc než sjíždění řeky zajímají kluci.

U manžela to všechno začalo tím, že se rozhodl obnovit jeden rybník. Jenže na břehu stála budova bývalého mlýna, a tak přišel ještě s nápadem zrekonstruovat ho. A aby to mělo i ekonomický smysl, vymyslel, že bude dobré ho pronajímat.

Potom se ukázalo, že k mlýnu by chtěl vybudovat i menší hospodářství. Loni v létě už jsme měli ovce, začal mluvit i o slepicích a kachnách a chtěl by pěstovat i nějakou zeleninu. Myslím ale, že jeho představy jsou ještě někde úplně jinde.

On je vášnivý gurmán a hrozně rád vaří, a tak mám pocit, že to vlastní jehněčí a vajíčka směřují k nějakému vaření. Mám podezření, že tam možná vidí i michelinskou restauraci. (smích)

Starat se o hospodářství je náročné, i když je malé, protože od zvířat se nedá moc odcházet. Natož cestovat, a vy jste dřív přece docela jezdili po světě.

Museli bychom mít i zaměstnance, bez nich by to nešlo. Ale zatím to je koncipované jen jako penzion, a to tak, že si zájemci můžou pronajmout celý dům. My takhle jezdíme s partou kamarádů už roky na hory a vyhovuje nám to nejvíc.

Nejsme resortové typy, asi vždy budeme cestovat méně komfortně a to s malými dětmi moc nejde

Zároveň si chceme ponechat možnost mít některé víkendy jen pro sebe, abychom tam mohli pořádat nějaké akce. Už před lety jsme jich pár udělali, velký ohlas měl třeba kamenický a kovářský workshop. Muž se totiž kamarádí s lidmi, kteří to umí fakt dobře, je to jejich profese. Dokonce se kovařinu začal sám učit.

Vraťme se ještě k cestování. Děti už trochu odrostly, netoužíte znovu někam vyrazit s batohem?

To jste mi tedy kápla do noty, protože na to poslední dobou hodně myslím. Je to samozřejmě i tím, že cestovat se teď kvůli omezením moc nemůže, takže člověk už touží kamkoli zmizet.

Foto: Milan Malíček - Právo, Make up: Jana Čermáková

„Chci si nechat prostor pro rodinu i pro divadlo, protože příští sezona, doufám, poběží už normálně,“ říká Zuzana Kajnarová.

Ale ani předtím to v našem případě moc nešlo. Když se člověk upíše Specialistům, nemůže si někam odjet třeba na dva měsíce. Je rád, když si v létě vyblokuje týden nebo dva, a to je maximum. Navíc děti byly malé a my jsme chtěli, abychom si to užili všichni.

Nejsme zrovna resortové typy, vždycky asi budeme cestovat méně komfortně, a to vyžaduje, aby člověk byl schopen se trochu překonat, což se děti učí pomalu.

Přesně na tohle všechno jsem nedávno myslela a že si o tom s mužem musím popovídat. Takže já potřebuju dotočit Slunečnou, on potřebuje dotáhnout penzion a můžeme vyrazit.

Kam byste ráda jela?

Na světě je spousta krásných míst a zatím jsem z nich viděla hrozně malou část. Je pravda, že v Indii už jsme byli, na druhou stranu do Himálaje bych se jednou hrozně ráda vrátila. Hory jsou krásné, jakékoli.

Lezla jste někdy?

Jen rekreačně jsem zkusila nějakou stěnu, ale nejsem zrovna adrenalinový typ, takže mě to neláká. Dovedu si sice představit nějakou ferratu, ale ani to mě moc netáhne, to spíš nějaký delší zajímavý trek. Jsem totiž schopná dost dlouho jít, a ani nemusím spát v moc velkém komfortu.

Hodně mě láká Kostarika, vlastně celá Střední Amerika, nebo Nový Zéland. Ale třeba i Rumunsko. Hory by se tam určitě daly procestovat i s terénním autem, stanem a dětmi. Jenže na to už z nich musí být trošku skautíci.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků