Článek
Dokonce i tehdejší šéf Mezinárodní hokejové federace IIHF René Fasel, dnes známý rusofil a od února i hrdý držitel ruského občanství, v pražské O2 areně 17. května 2015 kroutil hlavou: „Byl jsem osobně přítomen na 29 šampionátech, ale nic takového se nikdy nestalo. Když jsem to viděl, nevěřil jsem vlastním očím.“
Zloba mířila na ruskou sbornou, která po finálovém debaklu od Kanady 1:6 zbaběle a předčasně prchala z ledu, aniž by vyjádřila sportovní úctu vítěznému protivníku. Téměř dokonalé mistrovství světa, které lámalo divácké rekordy a slyšelo chválu od účastníků i bafuňářů, končilo v Praze ostudou, jíž ale organizátoři nemohli nikterak zamezit.
Na hymnu Kanady nečekali
Ruský tým – jak velí elementární slušnost – nezůstal po zničující porážce na ledě, aby vyslechl hymnu vítězů, ale raději zmizel v útrobách arény. Jen hvězdný Jevgenij Malkin se snažil zadržet spoluhráče, aby si zachovali důstojnost, jenže ve chvíli, kdy se arénou od živého orchestru rozezněly tóny písně „O Canada“, už na ledě nikdo v ruských dresech nebyl.
Kapitán Ilja Kovalčuk zahnal celý tým do kabiny. „Viděl jsem, jak se Malkin pokoušel zastavit hráče, aby neodcházeli do kabin. Vinil bych z toho hlavně trenéry nebo generálního manažera, kteří byli v té době na ledě a měli incidentu zabránit,“ říkal Fasel.
I Jaromír Jágr, pro něhož byl pražský šampionát definitivní rozlučkou s reprezentací, mínil: „Vím, že je člověk unavený, frustrovaný, ale musíš respektovat soupeře. Musíš tam zůstat, jenže Rusáci to neunesli.“ Poražení finalisté se snažili incident bagatelizovat, vysvětlovali, že šlo o nedorozumění. Kovalčuk později pro ruská média tvrdil, že nešlo o žádný „úprk“, ale že když zazněla píseň šampionů od skupiny Queen a začaly se sypat konfety, bral to jako okamžik, kdy oficiální ceremoniál končí. „Byl to signál, že jsme tady zbyteční.“
Nestalo se tak poprvé
Také šéf ruského hokeje Vladislav Treťjak přidával: „Byla to jen organizační chyba, žádná neúcta k soupeři. K němu máme velký respekt, podali jsme si s ním ruce.“ Je ale pravda, že už ve chvíli, kdy ruským hokejistům měli věšet na krk stříbro, byli liknaví a Fasel je k aktu téměř nutil. „Myslím, že se naši hokejisté nezachovali dobře. Porážku je nutné přijmout důstojně a s úctou k vítězi,“ říkal tehdy ruský ministr sportu Vitalij Mutko.
K něčemu podobnému navíc nedošlo poprvé. Už o pět let dříve, po dokonání zlaté české pohádky v Kolíně nad Rýnem, se Rusové podobně z ledu vytráceli. Pražský útěk měl ale dohru, protože IIHF napařila ruskému svazu pokutu 80 tisíc švýcarských franků, tehdy zhruba dva miliony korun. „Významnější než pokuta je morální dopad a fakt, že náš tým byl první, který se něčeho takového dopustil a který bude navždy zapsán v historii,“ řekl bývalý obránce Vjačeslav Fetisov.
Byla to ale prakticky jediná kaňka na organizačně dokonalém mistrovství. Atraktivita Prahy přilákala na turnaj řadu hvězd, kanadský výběr připomínal „Dream Team“, dorazil s ním i Sidney Crosby. Častokrát on i jeho parťáci byli k vidění v centru města ve zdejších známých barech, i tak ale suverénně vyhráli všech deset utkání turnaje. Česko v základní skupině porazili 6:3, ve finále pak smetli Rusko 6:1.