Zeptali jsme se úspěšných žen na ranní rituály. Na převalování v posteli nemají čas

Proto si stále více lidí vytváří vlastní ranní rituály - vědomé návyky, které jim pomáhají začít den v klidu, bez stresu a s jasným záměrem k dosažení všech cílů.

Zeptali jsme se několika inspirativních žen, jak vypadá jejich ráno. Jak využívají sílu prvních hodin dne k tomu, aby zbytek dne stál za to.

V pracovní dnech vstává pravidelně v 6:30, kdy ji budí muž, jelikož sama nesnáší budíky. Okamžitě vyskakuje z postele a běží do koupelny, poté se rychle obleče a jde připravit dětem teplé toasty a sobě snídani, kterou ale často jí až při jízdě v autě, protože ráno obvykle ještě připravuje svačiny do školy, píše omluvenky a chystá hudební nástroje pro děti apod.

Doma se nestíhá ani nalíčit, i to si nechává až do auta. „Pravidelně se líčím, až když zastavím u semaforu na červené. Naštěstí jich je v Praze hodně,“ říká s úsměvem Lucie Valešová.

Svůj pracovní den začíná pravidelně v osm hodin, nejpozději v půl deváté. Rána má hektické především proto, že si váží každé minuty spánku. „Spánek je pro mě hodně důležitý i vzhledem k mé profesi a soustředění na pacienty a operace,“ vysvětluje.

O víkendu se obvykle budí až o hodinu či dvě později, a to si i vstávání většinou vychutnává. „Nejraději jdu ještě v noční košili na zahradu, bosýma nohama chodím v trávě s rosou a prohlížím rostliny, které tam kvetou. A když se mi podaří vstát brzy, tak poslouchám zpěv ptáků a jenom sedím na terase. Někdy sedím jen tak zabalená v dece, jindy piju čaj a hledím do dálky a rozjímám. Když se začnou probouzet ostatní, děláme společnou snídani,“ uzavírá.

Nepatří mezi ranní ptáčata, a proto ji každé pracovní ráno probouzí mobil před sedmou ranní, kdy musí hned vyskočit z postele, aby vše stihla. Její první kroky poté vedou do kuchyně, kde vypije dvě sklenice obyčejné vody a poté si zacvičí.

Následně si dopřeje rychlou studenou sprchu a s ranní kávou již bere do ruky mobil a někdy i počítač a pracovní den začíná. Poté se přesouvá na devátou hodinu do kanceláře či na místo naplánované schůzky. „Je to čas, kdy mé sociální já začíná laskavě vnímat ostatní,“ dodává s úsměvem Petra Slabá.

Mnohem raději má tak víkendová rána, kdy nemusí nikam spěchat a může si dopřát, že se probudí sama od sebe, a to kolem osmé hodiny ranní a může se pak v klidu probouzet, protahovat, odhadovat počasí a plánovat den.

Víc než na ranní rutinu se ale zaměřuje na tu večerní. Snaží se totiž, aby svému tělu dopřála minimálně osm hodin kvalitního spánku denně.

„Vědomě se snažím zlepšovat zejména kvalitu spánku, jelikož je to klíčový faktor pro to, jak se cítím, jakou mám energii a výkonnost. Proto se věnuji autogennímu tréninku, který mi pomáhá zastavit vířící se mozek a dobře a rychle usnout. Někdy ho ještě podpořím asvagandhou (bylinný doplněk stravy z kořene rostliny Withania somnifera, často používaný pro snížení stresu a podporu spánku, pozn. red.),“ uzavírá Slabá.

Od doby, kdy má děti, má spaní jako na vodě, takže se častokrát probouzí sama ještě dříve, než zazvoní budík. V pracovní týden to bývá kvůli školce a škole kolem sedmé hodiny a o víkendu, protože si celá rodina ráda přispí, až okolo deváté hodiny.

V týdnu ji většinou tlačí čas a povinnosti, proto nemá prostor na žádné převalování v posteli a musí okamžitě začít fungovat. Poté, co rozveze děti do školky a školy, obvykle rovnou odjíždí do Prahy na schůzky nebo se vrací domů a pracuje z domova.

„Protože bydlíme na vesnici za Prahou, téměř u lesa, mým ranním rituálem je snídaně na terase a pohled do přírody - na louky a lesy, které nás obklopují. To mi dodá ranní pohodu a klid v duši. A častokrát si u toho ještě pouštím Erose Ramazzottiho a Tiziana Ferra a představuji si, že jsem v mém milovaném Toskánsku,“ svěřuje se Aneta Stolzová.

Snaží se ale neustále na své ranní duševní pohodě pracovat, aby nebyla hned po probuzení nervózní z toho, co ji ten den všechno pracovně čeká. „Učím se být klidná a těšit se na to, co hezkého mě potká,“ dodává.

Svůj počítač pravidelně otevírá v devět hodin. Před devátou hodinnou ranní nikdy nikomu netelefonuje a své první schůzky si obvykle plánuje až na desátou hodinu. „Naučila jsem se mít na noc zapnutý letový režim na telefonu a snažím se telefon neaktivovat před osmou,“ uzavírá.

Své pracovní dny začíná pravidelně v šest hodin ráno, kdy zazvoní budík. Poté si každý den zacvičí cviky na rozproudění lymfy a lehce se protáhne. Její první kroky vedou do kuchyně, kde vypije sklenici teplé vody a hned poté zachází do koupelny. Kromě ranní sprchy si umyje obličej studenou vodou a následně vyčistí pleť a dopřeje si i svou každodenní kosmetickou rutinu.

Poté se obleče, nalíčí a přesouvá se za pejskem, kterého vypouští na zahradu, aby se proběhl. „Vzhledem k tomu, že mu je již 13 let, stačí mu již naše zahrada,“ dodává Vladimíra Potůčková.

V poslední době odsunula snídani až na pozdější dopoledne, takže snídá až v práci. Dokud však byli její synové malí, dopřávala si každé ráno společné snídaně celá rodina pospolu. „Než opustím dům, tak si ještě na cestu do práce udělám do termosky bylinkový čaj doktora Jiřího Landy na podporu funkce lymfatického systému a jedu do práce,“ dodává.

Moc ráda by do své ranní rutiny ještě zařadila více cvičení, ale zatím neví jak, protože se rozhodně nechce vzdát ani minuty spánku. Stejně tak by se alespoň někdy ráda prošla po lese, který mají kousek od domu, ale i to je zatím v pracovních dnech nemožné, protože již po osmé hodině ranní bývá v kanceláři nebo na pracovních schůzkách.

V pracovních dnech vstává v šest ráno, aby stihla udělat dětem snídani a svačinu. Budí ji přitom pravidelně budík na telefonu, i když si je vědoma, že to není zdravé. Paradoxně o víkendu, kdy vstávat nemusí, se v šest probouzí sama.

Z postele vylézá hned po zazvonění budíku. „Tatínek byl lékař, který celý život vstával velmi brzy ráno, a tak mám od něj naučené, že když se musí vstávat, je dobré hned vstát,“ říká s úsměvem Zuzana Poláčková.

Na to navazuje každodenní rutina. Vstane z postele, udělá si čaj, vzbudí dceru, jde připravovat snídani a svačinu, a v okamžiku, kdy dcera při pohádce snídá, jde do sprchy. Poté se nalíčí a obleče a jde pomoct s oblečením dceři, učeše ji, společně připraví vše do školy.

Synovi je již osmnáct let, tudíž je samostatný - u něj jen hlídá, aby ráno vstal, nasnídal se a neměl zpoždění. „Daly by se podle mě a mé rutiny nastavit hodiny. Nikdy nic neměním, sama mám na sprchu, oblečení i líčení maximálně 15-20 minut,“ dodává Zuzana Poláčková.

Pracovní doba u ní začíná obvykle v devět hodin ráno v její agentuře Best Nanny, která zajišťuje chůvy. Občas si ale naplánuje pracovní schůzku s klienty své druhé agentury již po osmé hodině, tedy hned poté, co odveze dceru do školy.

Pokud by mohla něco změnit, pak zejména v zimních měsících, kdy je málo světla, aby škola začínala až v devět hodin. „Jsem velmi konzervativní člověk, a přestože si myslím, že je naše školství na stále velmi dobré úrovni, vnímám začátek školy v osm hodin jako pozůstatek z minulosti, který již neodpovídá požadavkům dnešní doby,“ uzavírá Poláčková.