Závoděním Jakub zpomaluje progresivní nemoc. Běhá i s berlemi, aby podpořil ostatní handicapované

Jakub se narodil s paraparézou dolních končetin, což mu hodně ztěžuje chůzi. Špičky nohou se stáčejí k sobě a kvůli zkracování svalů se musí spoléhat na francouzské hole. Když byl dítě, víc zakopával a zdál se být jen trochu víc nemotorný, postupně se ale stav zhoršoval.

„Před deseti lety jsem chodil ještě bez berlí, ale onemocnění je progresivní,“ říká 42letý Jakub, jenž se navzdory tomu připravuje na závody v Liberci, které se budou konat na konci prázdnin, a další budou v říjnu v Lipně nad Vltavou.

Sport mu totiž pomáhá změny zpomalit. „Abych měl chůzi lehčí a neriskoval pády či zakopnutí, používám při pohybu berle nebo francouzské hole. Tím, že dochází ke zkracování svalů a spasticitě, pomáhá mi sport zpomalit progresi,“ potvrzoval odhodlaný závodník.

V rámci regenerace pak kombinuje kompenzační a rehabilitační cvičení. „Než jsem začal běhat Obstacle Course Racing (extrémní překážkový závod zaměřený na všestranné fyzické dovednosti, pozn. red.), na rehabilitace jsem docela kašlal,“ připustil.

Naposledy se minulý víkend účastnil závodu Spartan v Žatci. „Můj primární cíl je závod dokončit, nezranit se a užít si ho. Sekundární je splnit časový limit,“ uvedl Jakub.

V Žatci si stanovil časový limit pod 4,5 hodiny. „Do cíle jsem proběhl s časem 4:15, takže spokojenost,“ hodnotil to. Aktuálním cílem je vyzkoušet si sám na sobě, kam se od posledního závodu posunul, jestli trénink směřuje tam, kam má, nebo bude potřeba něco změnit. Soupeří tak hlavně sám se sebou.

Bez doprovodu se ovšem Jakub při závodech neobejde. Pořadatelé mu umožňují trochu ohnout pravidla. „Pokud bych musel dodržovat pravidla doslova, možná bych v Žatci byl ještě teď. Tím, že musím v ruce držet berle, abych se pohyboval, tak moc nezvládnu některé překážky - i proto mám s sebou pomocníky. Oni nesou břemeno a já jdu s nimi. Takže trasu vždycky absolvuji celou a na překážkách, když je potřeba, využívám pomoci,“ popisoval závodění.

„Neběžím na to, abych byl na bedně, ale primárně abych si to užil. Případně ukázal lidem nebo těm, co by to chtěli zkusit, že se to dá zvládnout i s berlemi,“ dodal.

Ke sportu měl Jakub vždy blízko, jeho matka lezla po skalách, otec hrával hokej. Když se zjistilo, že má handicap, lékaři mu sport zakázali. „To netrvalo dlouho. Celou pubertu jsem projezdil na kole, hrával jsem stolní tenis i sledge hokej za Spartu,“ říkal Jakub.

Když neběhá, věnuje se rodině. Jeho šestiletý syn už také závodí. „V Bedřichově zvládl svého prvního Spartana, budu doufat, že u toho nějakou dobu vydrží,“ svěřil se Jakub Jančík.

Jakub pracuje v oblasti IT a testuje programy. Pochází z Ostravy, ale kvůli lepším pracovním možnostem se přestěhoval do Prahy, ačkoli, jak sám říká, raději by bydlel na samotě u lesa.

Když má volno, relaxuje na zahradě, čte odborné články a studuje sportovní tréninkové plány, které upravuje pro handicapované. Závodění mu potvrzuje, že nejde jen o fyzickou sílu, ale také o komunitu, jež pomáhá těm, kteří to potřebují.

„Nejde jen o handicap, ale o princip, když někdo potřebuje pomoc, vždy se najde někdo, kdo rád pomůže. To je na závodech Spartan to nejkrásnější,“ usuzoval Jakub Jančík.