Článek
„Sdělení diagnózy tumoru pankreatu pro mě znamenalo obrovský šok a zásadní životní zlom. A okamžik naprostého chaosu. Strach, stres, bezmoc a emoce, které se jen velmi těžko popisují. Najednou stojíte tváří v tvář vážné diagnóze, o které jste do té doby neměli ani tušení, a celý váš svět se během jediné chvíle zúží na vás a vaši nemoc,“ vzpomíná Alice Vondráčková.
„Právě v této situaci se ukázalo, jak mimořádným lékařem a především člověkem profesor Loveček je. Vše mi srozumitelně a lidsky vysvětlil, během hospitalizace byl se mnou v osobním a každodenním kontaktu, a to bez ohledu na to, zda šlo o všední den nebo víkend. Ráda bych mu poděkovala nejen za vysoce odbornou, náročnou a precizní operaci, na které se podílel celý špičkový tým chirurgické kliniky nemocnice, ale především za lidský, vstřícný a mimořádně empatický přístup, který dnes bohužel není samozřejmostí,“ pokračovala vzápětí.
Loveček ji poznal loni v květnu, kdy jí byl diagnostikován již zmíněný nádor na slinivce. Jediným potenciálně léčebným postupem u tohoto onemocnění je poměrně složité operační odstranění nádoru společně s okolními tkáněmi a orgány, takzvaná pankreatoduodenektomie.
„Tedy odstranění hlavy slinivky s nádorem, dvanáctníku, žlučovodu se žlučníkem, výtokové části žaludku, okolních mízních uzlin a slinivkového tuku s nervovými pleteněmi. A také s následnou obnovou celistvosti zažívacího traktu spojením zbývající části slinivky, žlučovodu a žaludku s tenkým střevem v zájmu zachování všech trávicích funkcí, doplněné o pooperační protinádorovou onkologickou léčbu, nejčastěji chemoterapii,“ vysvětluje Loveček.
Alice Vondráčková
Vondráčková měla podle něj štěstí, že jí nemoc byla odhalena v časném stádiu a také v tom, že jí její fyzická konstituce umožňovala provedení operace s využitím robotického systému DaVinci. Výkon se svým týmem provedli loňského 9. června.
„Operace dělaná tímto způsobem je velmi šetrná a přesná s minimálním operačním traumatem a krevní ztrátou. Délka hospitalizace byla v tomto případě šest dnů a pacientka se tedy velmi záhy vrátila do svého rodinného prostředí a zázemí,“ dodává Loveček.
Velmi lidský přístup zdravotníků
Vedle profesionální práce celého zdravotnického týmu vyzdvihuje Vondráčková především lidské jednání primáře. „S takovým přístupem jsem se ve zdravotnictví dosud nesetkala. Ačkoliv šlo o mou první a pevně doufám i poslední takto závažnou operaci, pan profesor mi pomohl nejen jako špičkový odborník, ale především jako člověk, který dokázal pochopit, čím pacient prochází,“ svěřila se.
Zároveň podotkla, že lze namítnout, že je to ‚jeho práce‘. „Jenže pro pacienta, který se ocitne v takové situaci, je nemocnice zcela neznámý a děsivý svět. Bloudíte po chodbách, absolvujete vyšetření, jste psychicky nepřítomní a v hlavě vám rezonuje pouze obava o vlastní život. I po propuštění do domácí péče jsme zůstali v každodenním telefonickém kontaktu. Každý den jsem ho informovala o svém zdravotním stavu, o tom, jak se cítím. A pokud se náhodou stalo, že jsem se neozvala, hned druhý den ráno přišel dotaz, zda je vše v pořádku,“ kvitovala s vděčností Vondráčková.
Fakultní nemocnici Olomouc pak popřála, aby měla co nejvíce osobností, jako je profesor Loveček. „Je to velká nemocnice. Ale to, co ji skutečně tvoří, jsou lidé. Lidskost, pokora a respekt primáře Lovečka k pacientům jsou stejně důležité jako jeho mimořádná odbornost. Tuto podporu si pacient často ani neumí plně uvědomit, natož popsat, ale byla polovinou mého uzdravení. Pane profesore, zachránil jste mi život. Nikdy vám za to nebudu dostatečně vděčná,“ uzavírá Vondráčková.
