Při lovu se propadl z posedu. Osmdesátiletému lékaři zachránili život přímou srdeční masáží

„Myslivost provozuji už třicet let. Je to moje záliba, moje milovaná činnost. Odpracoval jsem si své povinnosti, brigády, prořezávky v honitbě, stavbu posedů nebo krmných zařízení, a díky tomu jsem mohl vyrazit,“ vypráví vitální lékař.

Na posedu byl sám. „Prošel jsem revír a viděl pohyb zvěře, na kterou jsem měl povolenku. Sedl jsem si tedy na posed a čekal, jestli se zvěř přiblíží. Jenže se začalo stmívat a viditelnost se výrazně zhoršila. A tak jsem se rozhodl slézt dolů,“ vzpomíná na osudové momenty.

„Na druhém nebo třetím stupni se to prolomilo. Propadl jsem se zhruba ze čtyř a půl metru dolů a dopadl do konstrukce posedu,“ popisuje nehodu. „K mému štěstí byla na dalším posedu, jen asi dvě stě metrů ode mě, moje manželka, která je také vášnivá nimrodka (lovkyně, pozn. red.). Měl jsem u sebe telefon a zavolal jí. Ona pak všechno zorganizovala. Díky ní jsem naživu,“ říká.

Tím začal příběh, který s velkou pravděpodobností mohl skončit tragicky, ale díky skvělé souhře záchranářů a lékařů skončil šťastně. Po nehodě lékaře převezli záchranáři na Oddělení urgentního příjmu Fakultní nemocnice Olomouc (FNOL) a poté byl hospitalizován na traumatologii.

„Když pana doktora přivezli, byl v těžkém stavu,“ prozradil hrudní chirurg FNOL Josef Chudáček s tím, že pacient měl mnohočetné zlomeniny žeber, a protože dlouhodobě užíval léky na ředění krve, masivně zakrvácel do pravé pohrudniční dutiny.

„Nejdříve jsme se snažili o maximální konzervativní postup, nicméně kvůli užívání léků na ředění krve jsme jej museli nakonec operovat, i za cenu rizika velkého krvácení. V úvodu do anestezie došlo k zástavě srdce. V tu chvíli jsme museli přistoupit k naprosto výjimečné přímé ruční masáži srdce,“ popsal chirurg.

Šlo doslova o každou vteřinu. „Byli jsme nuceni se do pacientova hrudníku dostat co nejrychleji, abychom mohli začít ihned s resuscitací a během několika málo minut došlo k obnově srdeční činnosti. Poté jsme již mohli zašít poraněnou pravou plíci, bránici a provést zpevnění zlomených žeber,“ konstatoval.

Takový výkon se dnes provádí jen ve zcela krajních situacích. „Je to moment, kdy doslova držíte pacientovi život v rukou,“ zdůraznila primářka Kliniky anesteziologie a resuscitační medicíny Šárka Fritscherová.

Vzhledem k věku pacienta si lékaři nebyli jistí, zda vůbec takový operační výkon zvládne, jak bude reagovat jeho organismus na pooperační komplikace a jaký bude stav jeho mozku. „Nebylo jisté, zda se probudí. Díky perfektní koordinaci mezi chirurgy a anesteziologicko-resuscitační klinikou se srdce na operačním sále znovu rozběhlo, pacient operační výkon zvládl a zvládal i následující dny na intenzivní resuscitační péči,“ uvedla.

Následovalo dlouhé probouzení. Od 25. července do 4. srpna byl Jiří Knott na jednotce intenzivní péče KARIM, napojený na umělou plicní ventilaci a s tracheostomií. „Od momentu, kdy jsem se ocitl na rentgenu a potom na sále, už nevím nic. Ale jsem lékař, takže teoreticky vím, co se tam dělo. Klobouk dolů jak to všechno zvládli,“ uznává dnes.

Z JIP-ky pak putoval na Oddělení pro následnou a dlouhodobou intenzivní péči. To je určeno pacientům po stabilizaci jejich kritického akutního stavu, jejichž doléčení vyžaduje, kromě intenzivní rehabilitace, mobilizace a ošetřovatelské péče, ještě intenzivní podporu životních funkcí.

„Zpočátku byl neklidný, v deliriu, nemohl mluvit ani polykat. Ale zlepšoval se doslova z týdne na týden. Každý den byl o kousek dál, nejdřív kontakt, potom dýchání, později polykání. Dnes už může i chodit,“ popsal vedoucí lékař oddělení Rostislav Horáček.

Sám Knott, který je nyní už v domácím léčení, si péče, které se mu dostalo, váží. „Personál se ke mně choval výborně, na nic jsem si nemohl stěžovat. A jestli se budu věnovat myslivosti do budoucna? Dokud budu moct chodit, budu u toho,“ hlásí přesvědčeně.

Do opravy poničeného posedu se však pouštět nebude „To už asi přece jen budu muset nechat na někom jiném,“ uznává s vědomím, že přeceňování vlastních sil může mít fatální následky.