V jednatřiceti dostal mrtvici, přestože žil zdravě a sportoval. Dnes mladý lékař bojuje za návrat na porodní sál

„Při večeři mi přestala fungovat levá část těla. Přítelkyně zavolala záchranku, která mě odvezla do nemocnice, kde se mě ujali kolegové z ARO. Nakonec jsem u nich pobyl asi tři měsíce,“ vrací se k osudnému dni Dolinský.

I když důvodů k mrtvici bylo prý víc, stále se diví, že jej v jeho věku postihla. „Od mala jsem sportoval, zdravě se stravoval i žil, tudíž jsem vůbec nečekal, že by právě mě postihla v tak nízkém věku,“ pokračuje.

Zřejmě se tak jednalo o kombinaci únavy a nemoci, o které do té doby nevěděl. Až poté se zjistilo, že trpí tzv. antifosfolipidovým syndromem. Jedná se o autoimunitní onemocnění, které se projevuje sklonem ke zvýšenému srážení krve a své nositele ohrožuje vyšším rizikem vzniku krevních sraženin.

„Měl jsem tehdy za sebou hodně náročných služeb a místo odpočinku jsem k tomu ještě hodně sportoval. Únava a dehydratace v kombinaci se skrytým onemocněním tak udělala své,“ vysvětluje si dnes, proč se celá událost stala.

Mrtvice zapříčinila, že lékař shodil 23 kilogramů a stal se zcela nesoběstačným. V tom stavu dorazil v červnu do Sanatorií Klimkovice. „Přijel na vozíku a absolutně nebyl schopný nějakého koordinovaného samostatného pohybu. Vůbec nevěděl, kde se jeho tělo nachází v prostoru, neuměl kontrolovat pohyb, neuměl se přesouvat, o chůzi a stání nemohla být řeč,“ popisuje mladíkův stav na začátku intenzivních rehabilitací fyzioterapeutka Marcela Zelinová.

Přiznává, že výhodou klienta bylo, že před mrtvicí sportoval. „To nám hodně pomohlo. Vybavil si pohybové návyky, které měl naučené z období aktivního sportu. A výhodou bylo, že začal rehabilitovat poměrně včas, takže všechny tyto návyky nestihl zapomenout,“ poukazuje s tím, že během měsíčního pobytu v lázních udělal Richard Dolinský opravdu obrovský pokrok.

„Už zvládá samostatné přesuny s berličkou, čtyřbodovou hůlkou, dokáže dobře pracovat s těžištěm. Horší na tom je ruka, která se začíná hýbat pomalu, postupně, ale nějaká hybnost tam je a na tom se už dá stavět,“ připojuje fyzioterapeutka.

Za výrazným zlepšením lékařova stavu je však nejen jeho touha vrátit se zpět plně do práce, houževnatost, odhodlání či sportovní minulost, ale i speciální program KlimTherapy.

„Jeho hlavním bonusem je, že klient cvičí individuálně každý den dvě a půl hodiny, takže ten časový záběr je dost velký, a tím pádem i výsledek by tomu měl odpovídat,“ zmiňuje vedoucí rehabilitace a balneoterapie Romana Holáňová. Připojila, že jde o doplatkový program, který zdravotní pojišťovny nehradí.

Dolinský si ze všeho nejvíce přeje, aby se mohl vrátit do nemocnice a plnohodnotně vykonávat praxi porodníka. Jak dlouho mu to bude trvat, netuší. „Ještě mám před sebou dlouhou cestu. Rok, dva to určitě potrvá,“ míní.

Podle fyzioterapeutky Zelinové je vždy šance na návrat. „Záleží, jak bude rehabilitovat dál. Ono to není jen o tom, že přijedete do lázní, tady čtyři týdny intenzivně cvičíte a je hotovo. Tady se organismus jen nastartuje a člověk se naučí, jak má cvičit doma,“ vysvětluje.

Skutečná rehabilitace podle ní nastává právě až v domácím prostředí. „Tam musí být hodně intenzivní. A pokud velmi intenzivní bude, tak má pan Dolinský dost velkou šanci se toho hodně zpátky naučit. Ale do jaké míry, to opravdu nejde říct,“ uzavírá Zelinová.