Rakovina prsu: Ročně vezme život skoro dvěma tisícům žen

„Díky screeningovému programu, který plošně zve každé dva roky ženy ve věku od 45 let na plně hrazený mamograf, a díky stále účinnější léčbě se prognóza zlepšuje. Přesto se nám vrací zhruba dvacet pět procent žen s tím, že nádor je zpět. Ve čtvrtém stadiu je nevyléčitelný, tedy onemocnění podlehnou,“ říká přednostka Ústavu radiační onkologie ve FN Bulovka.

„Ženy, které přicházejí ke mně, už jsou zdrcené samotnou diagnózou. Jejich cesta vede nejprve k obvodnímu lékaři nebo gynekologovi, radiologovi, podstoupí vyšetření na mamografu, ultrazvuk a biopsii,“ popisuje diagnostický proces onkoložka.

„Pacientky máme dvojího typu. Častěji jsou to ženy nad pětačtyřicet let, jejichž onemocnění zachytil většinou mamograf. Ty mají štěstí časného záchytu a velkou pravděpodobnost vyléčení. Takové nádory nebývají velkého rozsahu,“ vysvětluje lékařka a dodává: „Jenomže pak jsou tu pacientky pod touto věkovou hranicí, které se občas například po samovyšetření prsu složitě domáhají lékařského vyšetření, protože nemají na pojišťovnou hrazený mamograf v rámci screeningu ještě nárok, a ty mívají tradičně vyhlídky horší.“

Nejvíce nových případů je zaznamenáno u žen ve věku 55 až 75 let. Jen 10 procent případů se objeví před 45. rokem věku. Výskyt rakoviny prsu prudce stoupá po menopauze, což souvisí s hormonálními změnami. Průměrný věk při stanovení diagnózy v ČR je 62 let. „Prognóza u mladších žen je horší, často je jejich rakovina spojena se škodlivou mutací a rozsah v době záchytu bývá větší. Často to bývají ženy těhotné, což velmi komplikuje léčbu. U kojících žen to může až v polovině případů skončit špatně.“

„Nejhorší je pro ženy, které si tuto diagnózu vyslechnou, překonat šok - především z hrozící smrti. Hned další je starost o blízké, jak a kdo se bude starat o děti. A pak přijdou s tím, že to vyřeší obětí, kterou za své zdraví položí, a chtějí si nechat uříznout prsy. Jenomže to často není potřeba a nic to nevyřeší. Mastektomie je indikovaná u velkých nebo multicentrických nádorů nebo těch, které prorůstají do kůže,“ vysvětluje profesorka Tesařová.

„Měla jsem spoustu pacientek, kterým se nádor vrátil i třikrát. Rakovina prsu je systémové onemocnění. I malý nádor může uvolňovat nádorové buňky putující krevním řečištěm do vzdálených orgánů, kde mohou dát základ nádorovým metastázám, které se za několik let objeví,“ popisuje lékařka a uvádí případ své pacientky: „Osmnáctiletá dívenka, dcera lékařky, měla rizikovou mutaci nádoru a podstoupila oboustrannou mastektomii. Plastik jí ale při operaci ponechal v prsou malý zbytek žlázy, kde se jí za šest let objevil nádor. Nemoc už se vyvíjela bohužel nepříznivě.“

Nejen v takovýchto případech je nesmírně důležité, aby samy ženy věnovaly pozornost změnám na svém těle, především v okolí prsů, a prováděly si pravidelně samovyšetření.

„Jakmile si žena nahmatá něco nového, podezřelého v prsu nebo podpaží, měla by počkat do další menstruace. Jestliže útvar zůstane, okamžitě vyrazit k lékaři,“ doporučuje onkoložka.

„Žen nemocných rakovinou prsu, pro které nemohou lékaři už nic udělat, je opravdu málo. Pokud neselhávají orgány, pořád pacientky dokážeme léčit. Máme velkou naději na prodloužení života, třeba i do doby, kdy se do praxe zavede nová účinná léčba, která jejich život zachrání,“ nevzdává se onkoložka.

„Hezkým příkladem je pacientka, která byla dobře léčena v mimopražském komplexním onkologickém centru pro pozitivní karcinom prsu. Podstoupila biologickou terapii, nádor na ni zareagoval, byla odoperována, ozařována, za rok se dozvěděla, že je pravděpodobně uzdravená. Jenomže následující rok se objevila lokální recidiva na hrudníku. Nádor odstranili a doporučili jí pokračování v biologické léčbě,“ popisuje případ mladé švadleny. „Jenomže třiadvacetiletá žena se chtěla vdávat, založit rodinu, a tak nějak selským rozumem dospěla k tomu, že když ji léčba neochránila před návratem nádoru, nebude ji podstupovat znovu.“

Nádor se na hrudníku opět objevil. „Bouličky, ze které vytékala zánětlivá tekutina a krev, si všimli lékaři v porodnici, až když jí oblékali andílka cestou k porodu. Mladá maminka se odmítala znovu léčit na stejném pracovišti, a tak mě oslovili, zda bych se jí neujala,“ vzpomíná přednostka ústavu.

Stála před ní však nejen zákeřná choroba, ale i mentální zeď, kterou si pacientka i se svým manželem proti léčbě vystavěla.

„Snažila jsem se jí domluvit, že je nyní zodpovědná nejen za sebe, ale i své dítě. Popsala jsem jí pravděpodobný postup nemoci bez léčby - smrt vykrvácením. Rozhodla se nakonec pro kombinovanou biologickou léčbu s krátkou chemoterapií. Ale pak přišla pandemie a ona prodělala covid. Rána se nezhojila a nález se začal zhoršovat,“ vzpomíná přednostka ústavu.

„Získala jsem pro ni inovativní léčbu konjugátem protilátky a cytostatika. Už po první aplikaci se nádorová rána na hrudníku zcela zahojila a léčba jí dobře slouží dodnes,“ popsala v onkologii nezvykle rychlý pozitivní účinek lékařka.

Zatímco dnes máme cílenou léčbu, screening a šetrné operace, před sto lety byla léčba rakoviny prsu velmi drastická a bolestivá. Nejčastější (a vlastně jediná reálná) léčba byla Halstedova radikální mastektomie, jež dominovala v 60. a 70. letech. Odstraňoval se při ní celý prs, prsní svaly a lymfatické uzliny v podpaží, pročež ženy často ztrácely pohyblivost ruky.

Mamograf neexistoval. Toho se pacientky dočkaly až v 70. letech. S chemoterapií a hormonální terapií se v tu dobu opatrně začínalo. Cílenou a biologickou léčbu měly nemocné k dispozici až po roce 2000.

„Lék, kterým jsem léčila zmíněnou pacientku, už je dnes běžně k mání. Přináší naději, prodloužení života, i nemocným s metastázami. Jde o cílenou léčbu pomocí antibody-drug konjugátu - tedy sloučeniny protilátky s léčivem,“ raduje se profesorka Tesařová a upřesňuje účinky: „Monoklonální protilátka je i nosičem molekuly cytostatické látky (např. chemoterapeutikum), která je přítomna v obalu, jako by ji nesla v batůžku. Kdybychom ji podali samostatně, zabije nejen nádor, ale i pacientku. Takto cílená molekula ale zasáhne jen nádorovou buňku a další buňky v jejím okolí. Minimalizuje poškození zdravých buněk a zvyšuje účinnost chemoterapie.“

„Převratnou léčbou, kterou aplikujeme už dnes, nicméně má svá ale, je cílená imunoterapie. Ovládá brzdu, kterou v imunitním systému zatáhl nádor proti sobě samému. Lék vrací imunitu do hry a může i pokročilý nádor, k němuž se nedostane ani chirurg, ani radioterapeut, zlikvidovat,“ popisuje lékařka.

„Ale přináší i řadu nepředvídatelných účinků, které mohou narušit zdravé buňky i orgány. Někdy jde o drobnost. Na tom nyní pracujeme, abychom věděli, u kterých pacientů bude tato léčba fungovat. Cílená imunoterapie například změnila osud obrovskému počtu pacientů s rakovinou plic,“ dodává onkoložka s tím, že univerzální lék na rakovinu zatím na obzoru není, ale rozvíjí se řada nových léčebných strategií.