Petra Holubová: Na léčbu rakoviny prsu by měla navázat rehabilitace. Pomáhá předcházet komplikacím

„Na fyzioterapii mě vždycky lákala kombinace medicíny, logiky, práce rukama a komunikace s lidmi. Je pro mě úžasné, když dneska vidím, že se ženě, které byla diagnostikována rakovina prsu, uleví a postupně se vrací k tomu, co měla ráda. Pocit, že jsem jí mohla pomoci, je pro mě velkou motivací,“ říká na úvod Petra Holubová.

Po vyslovení diagnózy se podle ní vše řídí tlakem na čas. „Lékaři musí řešit hlavně léčbu, a tak často není prostor na vysvětlování, co ženu po operaci čeká a jak se o sebe má dál starat. Pacientky přitom mají spoustu otázek, z nemocnice však mnohdy odcházejí bez odpovědí. V této situaci se fyzioterapeut může stát prostředníkem,“ tvrdí.

„Často ženám vysvětluji, co se děje s jejich tělem, jak předejdou komplikacím a co je třeba po operaci sledovat. Nenahrazuji lékaře, spíš doplňuji systém a nenechávám pacientku, aby na téhle cestě zůstala sama,“ dodává.

„Často slýchám, že po operaci jsou určité problémy nevyhnutelné, ale výzkumy i praxe ukazují něco jiného. Velmi důležitá je péče, která navazuje na léčbu karcinomu prsu. Fyzioterapie umí zmírnit otoky, zlepšit pohyb i uvolnit hrudník. V zahraničí je následná rehabilitace už běžnou součástí onkologické péče a výsledky jsou tam také lepší,“ má jasno.

„Problém u nás je ten, že pacientky se mnohdy k rehabilitaci nedostanou včas. Ideální je, když se poprvé potkáme už před operací, protože je můžu připravit na zákrok i na to, co bude následovat. Obvykle se ale vidíme až o pár týdnů později, někdy až když přijdou komplikace. Ideální pro první fyzioterapii je přitom pátý týden po operaci. Důležité je však s ní vůbec začít. A na to není nikdy pozdě,“ říká Holubová.

Při nemoci nastává velmi těžké, komplikované období, ženy se často cítí ztracené. „Já jim mohu pomoci získat zpět kontrolu nad vlastním tělem. Každá pacientka je jiná, každá léčba jiná, a tak i způsob mé práce je velmi individuální. I když je to někdy náročné, vrací se moje úsilí v podobě viditelných výsledků a raduji se z důvěry pacientek. Denně vidím, jak správná fyzioterapie dokáže obrátit jejich život k lepšímu,“ má radost fyzioterapeutka.

„Ročně pečuji o stovky žen, respektive jsem jejich průvodcem. Mým cílem je poskytnout jim komplexní péči – od operace až po návrat do běžného života. Pomáhám jim s pohybem ramenního kloubu, s péčí o jizvu a s prevencí otoků. Pacientky také připravuji na radioterapii a snažím se jim ulevit od dlouhodobých obtíží, jako je omezená hybnost, změna držení těla a bolesti zad. Mnohé z nich za mnou přicházejí i kvůli edukaci. Chtějí vědět, jak si mohou pomoci samy, ptají se, co je bezpečné a co už ne.“

Dodává, že práce s onkologickými pacientkami je emočně náročná a někdy jí bere hodně energie. „Doslova mi ukrajuje sílu, a to hlavně v době, kdy se moc nedaří. Musela jsem se naučit pracovat s vlastním stresem a snažím se vědomě odpočívat,“ uzavírá.