Článek
Příčinou byla akutní biliární pankreatitida (zánět slinivky břišní) způsobená zaklíněným žlučovým kamenem v místě společného vyústění žlučovodu a vývodu slinivky břišní. Kámen lékaři odstranili, jenže nemoc se rozvinula do těžké nekrotizující pankreatitidy a následně sepse a multiorgánového selhání.
„Asi ta první hospitalizace byla úplně nejzávažnější,“ vzpomíná přednostka Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzívní medicíny (KARIM) Fakultní nemocnice v Olomouci (FNOL) Olga Klementová.
Když Zdenu Tumpachovou loni 11. února na KARIM převzali, selhávalo jí dýchání, krevní oběh i ledviny. „Potřebovala umělou plicní ventilaci, kontinuální dialýzu a mimotělní podporu krevního oběhu a okysličování – ECMO (extrakorporální membránová oxygenace). Prodělala také srdeční zástavu, po níž se ji podařilo úspěšně resuscitovat,“ popisuje Klementová. Manžel pacientky Vlastimil Tumpach s ní o zdravotním stavu své ženy často komunikoval.
Ona sama si z nejhorších měsíců mnoho nepamatuje. Po probuzení byla ospalá, dezorientovaná, míchaly se jí sny s realitou a neměla pojem o čase. Jedním z mála pevných bodů byly návštěvy manžela.
Kolísavý stav vzbuzoval nejistotu
Pro něj ale čas plynul až příliš pomalu. Lékaři ho připravovali na možnost, že jeho žena svůj boj nezvládne. On to odmítal přijmout. „Zdence jsem absolutně věřil,“ říká dnes. Přes den pracoval, odpoledne mířil do nemocnice a snažil se jí pomáhat, jak jen mohl. Přinášel obklady, procvičoval a masíroval jí ruce a nohy, hledal způsoby, jak jí ulevit.
„Často přinesl také něco, co by jen málokdo čekal – vlastnoručně nakreslené vtipy se zdravotnickou tematikou. Tým to pokaždé rozveselilo a pobavilo,“ vzpomíná primářka KARIM FNOL Šárka Fritscherová.
Stav ženy se opakovaně zlepšoval a zhoršoval. Každé zhoršení znamenalo novou nejistotu. Do léčby postupně vstupovali různí specialisté. Bylo potřeba opakovaně drénovat tekutiny vzniklé v břiše, provádět endoskopické zákroky a řešit komplikace, které se objevovaly jedna za druhou.
Zdena Tumpachová během hospitalizace na klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny FNOL.
„Koordinace mezi jednotlivými pracovišti byla v celém procesu zásadní,“ konstatoval zástupce přednosty pro léčebnou péči II. interní kliniky – gastroenterologické a geriatrické FNOL Přemysl Falt. Podle něj byl případ mimořádný nejen svou závažností a délkou léčby, ale také počtem endoskopických, chirurgických a radiologických intervencí a potřebou úzké spolupráce mnoha odborností.
Obtížná, ale úspěšná operace
Ani přes veškerou snahu se ale komplikace pacientce dál nevyhýbaly. Nekrotická tkáň v břiše začala komunikovat se střevem a bylo nutné přistoupit k náročnému chirurgickému řešení. Podstoupila operaci, při níž chirurgové mimo jiné odstranili pravostrannou polovinu tlustého střeva, vytvořili umělý otvor do části tenkého střeva a dočasnou stomii (vývod).
„Byla to operace ve velmi obtížném terénu a jedna z posledních možností, jak nemocnou zachránit,“ uvedl Martin Stašek z Chirurgické kliniky FNOL. Po operaci následovala znovu intenzivní péče, postupné odpojování od podpory, návrat k vlastnímu dýchání, výživa a především rehabilitace.
Po měsících těžkého onemocnění Zdeně Tumpachové téměř nezbyla svalová síla. Neudržela tužku ani nenapsala písmeno. „Pacienti, kteří si projdou takovýmto orgánovým selháním, se opravdu začínají učit všechno od začátku,“ vysvětluje Fritscherová. Podat si lžíci. Udržet hrnek. Posadit se. Postavit se. Udělat první krok.
Na dlouhé cestě pomáhal pacientce také tým JIP II. interní kliniky vedený Leou Zarivnijovou a další zdravotníci. Důležitou součástí péče byla rehabilitace, stejně jako podpora rodiny a také nemocniční kaplanky Marie Kubištové.
Návrat do běžného života nebyl snadný
V červnu ušla Zdena Tumpachová s chodítkem tři metry. Tehdy to byl obrovský úspěch. O několik týdnů později, 14. července, nemocnici opouštěla. Domů se nevracela do stejného života, který opustila. Vracela se k němu postupně. Nejprve s vozíkem, potom o berlích a s pomocí manžela.
K tanečním kurzů se již Tumpachovi nehodlají vracet. Lékařům a sestrám při návštěvě nemocnice ale předvedli, že se Zdena výborně zotavuje a může si dovolit i zatančit tango.
Ten připravil doma malé slavnostní přivítání. Byt vyzdobil girlandami a připravil i pomyslnou slavobránu. „Ty jsi fakt blázen,“ řekla mu Zdena, když to uviděla. Pak se rozhlédla a dojatě dodala: „Bude to dobrý.“
Dnes už je zase doma, vídá děti a vnoučata, několikrát byli s manželem v zoologické zahradě a postupně se vrací i k práci. A obyčejné dny si užívá jinak než dřív. „Ráno si v klidu a beze spěchu dám snídani a kávu, s mamkou proberu život, zavoláme si s dětmi,“ uvedla.
Při svém návratu do života nezapomíná na ty, kteří jej svou péčí umožnili. „Obrovský dík, že jste se o mě úžasně starali a že jste opravdoví odborníci a profesionálové. Díky vám se mi podařilo přežít a vrátit se do normálu,“ vzkazuje.
„Klíčovým faktem bylo, že v průběhu celého dlouhodobého a náročného procesu nikdo ze zúčastněných, včetně nemocné a její rodiny, nerezignoval a všichni společně bojovali dál,“ shrnul příběh Zdeny Tumpachové Přemysl Falt.
