Když trauma přetrvává: 5 známek, že vás minulost stále drží v zajetí

Na rozdíl od běžné stresové reakce trauma časem neodezní. Mozek a tělo jako by zůstaly uvězněny ve stavu neustálého poplachu. Nebezpečí sice pominulo, ale vnitřní alarm se nevypnul.

PTSD tak může člověku komplikovat každodenní fungování, ovlivňovat vztahy, práci i celkové zdraví. Mnoho příznaků přitom bývá snadno zaměněno za únavu, úzkost nebo špatnou náladu.

Jak tedy poznat, že za potížemi může stát právě posttraumatická stresová porucha?

Jedním z nejtypičtějších příznaků PTSD jsou vtíravé vzpomínky na traumatickou událost. Člověk si bolestný zážitek znovu a znovu vybavuje, i když nechce. Vzpomínky se mohou objevovat během dne, ve snech nebo ve formě takzvaných flashbacků, kdy má dotyčný pocit, jako by traumatickou situaci prožíval znovu.

Někdy stačí určitý zvuk, vůně, místo nebo situace, které připomenou původní událost. Reakce přitom bývá velmi intenzivní a může vyvolat silný strach, úzkost nebo pocit bezmoci.

Pokud máte pocit, že se vám v hlavě neustále přehrává film, který nejde zastavit, může jít o jeden z varovných signálů PTSD.

Lidé s PTSD často žijí v permanentní pohotovosti. Jako by jejich organismus stále očekával další nebezpečí. Mohou být přecitlivělí na náhlé zvuky, snadno se lekat a mít problém uvolnit se i v bezpečném prostředí.

„Typické jsou také potíže se spánkem, nespavost, podrážděnost nebo náhlé výbuchy hněvu. Někteří lidé popisují neustálý pocit, že musí mít vše pod kontrolou a být připraveni okamžitě reagovat,“ vysvětluje psychoterapeutka Linda K. Laffeyová.

Tento stav je velmi vyčerpávající. Tělo i mysl fungují dlouhodobě v režimu „boj, útěk nebo zamrznutí“, což postupně vede k psychickému i fyzickému vyčerpání.

Dalším častým příznakem je vyhýbavé chování. Člověk se snaží za každou cenu vyhnout všemu, co by mu mohlo traumatickou zkušenost připomenout.

Může přestat navštěvovat určitá místa, odmítat některé aktivity nebo se vyhýbat rozhovorům souvisejícím s událostí. Někdy se dokonce snaží potlačit vlastní vzpomínky a emoce natolik, že působí odtažitě nebo citově uzavřeně.

Krátkodobě může taková strategie přinášet úlevu, z dlouhodobého hlediska však problém většinou prohlubuje. Nezpracované trauma totiž nezmizí, pouze se přesune do pozadí a dál ovlivňuje každodenní život.

Trauma často zasahuje i do mezilidských vztahů. Lidé s PTSD mohou mít problém důvěřovat ostatním, otevřeně komunikovat o svých pocitech nebo přijímat podporu od blízkých.

To, co dříve představovalo zdroj bezpečí a útěchy, se proměňuje ve zdroj napětí. Někteří lidé se začnou izolovat, stranit se přátelům i rodinným příslušníkům, jelikož mají pocit, že jim ostatní stejně nemohou porozumět.

Právě sociální izolace přitom často zvyšuje riziko dalších psychických obtíží, například úzkostí nebo depresí. Odborná pomoc proto může být důležitá nejen pro samotného člověka s PTSD, ale i pro jeho nejbližší okolí.

Trauma se neprojevuje pouze na psychické úrovni. Mnoho lidí s PTSD se potýká také s různými fyzickými obtížemi, které nemusejí mít na první pohled zjevnou příčinu.

Časté jsou bolesti hlavy, zažívací potíže, bolesti zad, svalové napětí nebo chronická únava. Dlouhodobý stres totiž zatěžuje celý organismus. Tělo zůstává v neustálém napětí a reaguje podobně, jako by nebezpečí stále trvalo.

Právě proto odborníci upozorňují, že PTSD není projevem slabosti ani nedostatku vůle. Jde o skutečný zdravotní stav, který vzniká jako důsledek prožitého traumatu a který je možné léčit.

Pokud příznaky přetrvávají déle než několik týdnů, zhoršují kvalitu života nebo narušují vztahy a běžné fungování, je vhodné obrátit se na odborníka.

„To, co zažíváte, není slabost nebo charakterová vada. Je to stav způsobený traumatem a je léčitelný. Čím dříve vyhledáte pomoc, tím větší máte šanci se vrátit k životu, který není ovládán minulostí,“ uzavírá Laffeyová.