Článek
Pětatřicetiletý muž teď dává jeden rozhovor za druhým. Přitom nerad o své práci mluví na veřejnosti. Je totiž přesvědčený, že činy jsou důležitější než slova. „Ale vím, že k ocenění to patří,“ usmívá se.
O své nominaci neměl zprvu ani tušení. Tajně ho přihlásila předsedkyně Českých adaptivních sportů Radka Kučírková. „Kdybych to věděl dopředu, asi bych protestoval. Jsou jiní lidé, kteří si to zaslouží víc,“ zdůvodňuje.
Nicméně ze sošky, kterou obdržel od Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové, má obrovskou radost. „Není to jenom moje zásluha, ale všech, kteří se do činnosti organizace zapojují a věří jí. Pro mě je to závazek pokračovat. A přijímám ho s pokorou,“ doplňuje.
V roce 2012 založil spolek Lenox pro osoby s těžkým a kombinovaným postižením. Umožňuje jim nejenom sportovat, věnovat se florbalu na elektrických vozících (powerchair hockey), ale také se účastnit společenských akcí i vzdělávacích projektů. „Florbal jsem poznal až na vysoké škole. Nejdřív jsem si myslel, že ho jenom vyzkouším, ale nakonec mě opravdu chytnul,“ říká.
K pohybu ho vedli rodiče od útlého věku. Osmnáct let plaval, pak u něj zvítězil právě powerchair hockey. „Bez sportu si nedokážu život už představit,“ přiznává Kroupa. Podle něj jde o skvělý prostředek, který člověka všestranně rozvíjí. „Učíte se disciplíně, zvládat stres, překonat překážky. Také díky tomu získáte sociální kontakty,“ vyjmenovává.
Ač vystudoval mezinárodní obchod na Metropolitní univerzitě v Praze, vrhl se do vod neziskového sektoru. „Jako předseda Lenoxu ovšem nechci čekat s nataženou rukou. Je důležité si na sebe co nejvíc vydělat,“ podotýká.
Proto spolu s dalšími členy pořádá například ples hendikepovaných nebo zábavný pořad Na stojáka. Zároveň jezdí do škol se vzdělávacím programem asistent na zkoušku.
„Je to hodně interaktivní. Takže si žáci vyzkoušejí jezdit na mechanickém vozíku, přendat člověka na postel a podobně. Může se to hodit třeba v situaci, kdy babička, dědeček nebo kdokoliv jiný zůstane odkázaný na pomoc druhého,“ nastiňuje.
Právě asistentů je podle Kroupy nedostatek. A pro osoby s těžkým a kombinovaným postižením jsou životně důležití. „Bez nich se spousta hráčů ani nedokáže obléct, přesunout se na vozík, dopravit se na místo zápasu,“ vyjmenovává.
Jako další benefit asistentů zmiňuje, že se člověk s hendikepem dostane do jiného prostředí. „Může se trochu odpoutat od rodinného zázemí. Obě strany si od sebe odpočinou. Protože pro řadu lidí je rodina zásadní a tráví v ní naprostou většinu času, někteří dokonce čtyřiadvacet hodin denně.“
Ve své práci vidí velký smysl. Zároveň je vděčný za dobrovolníky, spolupracovníky i firmy, které Lenox podporují. „Čas, který tady máme, je omezený. A tak se ho snažím využít co nejlépe,“ uzavírá.
