Článek
Malá část lidí se rodí se vzácnou kombinací genů, která skutečně zpomaluje proces stárnutí. Tyto geny je činí méně náchylnými k běžným „zabijákům“ spojeným s věkem – srdečním chorobám, Alzheimerově chorobě a rakovině – i když se důsledně nedrží doporučení lékařů, napsal web Bloomberg.
Výzkumníci začínají rozplétat, jak tyto geny fungují, a snaží se jejich účinky napodobit u ostatních pomocí léků nebo jiných zásahů. Zároveň pracují na tom, aby bylo možné přizpůsobit léčbu i stravovací doporučení genetické výbavě jednotlivce.
Nová studie publikovaná v časopise Science, vedená výzkumníky z Weizmann Institute of Science, vzbudila velkou pozornost, protože ukázala, že geny hrají v dlouhověkosti větší roli, než se dříve myslelo.
Dřívější výzkum z roku 2018 vycházel z genealogických záznamů sahajících několik století do minulosti a podíl genetiky podhodnotil (asi na 7 %), protože tehdy mnoho lidí umíralo na infekční nemoci.
Několik dalších studií podle Bloombergu odhaduje genetický podíl na dlouhověkosti zhruba na 20 %. Vědci zabývající se stárnutím ale upozorňují, že tyto studie často neměří totéž. Nejnovější výzkum kombinoval více datových souborů a použil matematický model, který odfiltroval úmrtí způsobená nehodami, infekčními chorobami a dalšími příčinami, jež nejsou ovlivněny geny.
Podíl genetiky se s věkem mění
Tyto faktory hrály ještě větší roli v minulosti, kdy vysoká úmrtnost v mladém věku držela průměrnou délku života hluboko pod 50 lety. Dnes se průměrná délka života v USA zvýšila téměř na 80 let, přestože se lidský genom nezměnil.
Klíčovým poznatkem je, že poměr mezi genetickými a environmentálními vlivy se s věkem mění. „Je opravdu důležité rozlišovat mezi tím, co je potřeba k dosažení věku kolem osmdesáti let, a tím, co je potřeba k dosažení sta let nebo ještě vyššího věku, například 105 či 110 let,“ říká Thomas Perls, geriatr z Boston University Medical Center a zakladatel New England Centenarian Study (dlouhodobý vědecký výzkum zaměřený na lidi, kteří se dožívají 100 a více let).
Perls odhaduje, že dožití do poloviny osmdesátých let je zhruba z 25 % dáno geny a ze 75 % prostředím a životním stylem. Podle něj je dosažení věku 100 let dědičné z 62 %, zatímco přežití do ještě vyššího věku se blíží 80 %.
Mezi zdravé návyky řadí vyváženou stravu, udržování zdravé hmotnosti, pravidelný pohyb, nekouření a konzumaci alkoholu jen výjimečně, pokud vůbec. Důležité je také zvládání stresu a pozitivní přístup ke stárnutí.
Další výzkumníci souhlasí, že větší genetický vliv ve velmi vysokém věku nijak nesnižuje význam pohybu, spánku a stravy. „Měli bychom se snažit optimalizovat všechny tyto oblasti,“ říká Nir Barzilai, ředitel Institutu pro výzkum stárnutí na Albert Einstein College of Medicine.
