CHOPN a rakovina plic: závažná onemocnění, která přicházejí nenápadně

Plíce jsou párový orgán v hrudní dutině, který zajišťuje výměnu plynů mezi krví a vdechovaným vzduchem. Přivádí do krve kyslík a odvádí oxid uhličitý. Pravá plíce je lehce větší, má tři laloky. Levá, menší, má dva kvůli prostoru pro srdce.

Díky plicím dýcháme, filtrujeme a zvlhčujeme vzduch. Zachytávají nečistoty a mikroorganismy řasinkami a hlenem. Mají i metabolické funkce - přeměňují některé hormony a udržují stálé pH vnitřního prostředí.

Rozšířeným onemocněním plic je také astma bronchiale, kterým u nás trpí přes 800 tisíc lidí. Častěji děti a mladší lidi. Naopak starší generace nejčastěji onemocní zápalem plic. Tato akutní plicní choroba se objevuje ne výjimečně také u malých dětí.

Chronická obstrukční plicní nemoc u nás patří mezi nejrozšířenější plicní onemocnění. Odborníci odhadují, že jí trpí až deset procent dospělé populace.

„Je čtyřikrát až pětkrát častější než rakovina plic. To lidé moc nevědí. CHOPN je také příčinou smrti velké části obyvatel. Poslední statistiky ukazují dvě stě sedmdesát čtyři nemocných mužů na sto tisíc obyvatel a sto dvanáct žen,“ popisuje profesor Pafko.

Za posledních deset let tato čísla lehce poklesla u mužů, u žen naopak narůstají.

„Přibývá kuřaček a toto onemocnění nejčastěji postihuje kuřáky,“ varuje profesor Pafko a popisuje důsledek letitého kouření: „Dlouho je nemoc asymptomatická, ve třiceti a čtyřiceti letech se kuřáci ještě smějí, ale v padesáti už se zadýchávají a dušnost je věkem jen horší. Dojde ke změně plicní tkáně obou plic. Jsou komplexně postižené. Když otevřete hrudník, plíce jsou jakoby poseté drobnými puchýřky. Sklípky ztrácí svou funkci.“

Vyléčit tuto chorobu možné není. Jde o nevratný stav a nemoc progreduje. „Když se nemocný začne dusit, dostane kyslík, ale nakonec se dusí i přes zvýšený přívod kyslíku. Jediné řešení je transplantace,“ dodává.

Rakovina plic je dlouhodobě druhou nejčastější příčinou úmrtí mezi nádorovými onemocněními v Česku.

Každý rok jí podlehnou více než čtyři tisíce nemocných. V průběhu let lékaři sledují lehce klesající incidenci u mužů, naopak rostou počty případů nemocných žen.

Úspěšnost léčby a prognóza rakoviny plic patří mezi nejhorší hlavně proto, že většina případů se zachytí pozdě, kdy už je nádor pokročilý. U více než sedmdesáti procent nemocných je nádor odhalen až ve třetím nebo čtvrtém stadiu, kdy už operace život nezachrání a lékaři indikují onkologickou léčbu a ozařování.

Pětileté přežití této choroby čeká méně než dvacet procent šťastlivců. Z nemocných, u nichž je nádor lokalizován už v prvním stadiu, dokonce přežívají až dvě třetiny. Jakmile už je nádor pokročilý nebo metastázuje, pohybuje se šance na přežití pod deseti procenty.

„Je nutné zdůraznit, že rakovina plic se objevuje až z osmdesáti pěti procent u dlouholetých kuřáků. Nádory jsou dlouho němé. U nás na to lidé nedbají. Proto byl zaveden screeningový program pro starší padesáti let, kteří kouří. Abychom dokázali odhalit nádory včas. Projevují se totiž až v momentě, kdy jsou pokročilé, tam prognóza vyléčení klesá o více než polovinu,“ varuje specialista na operace plic.

„Jakmile začnou člověka trápit dechové obtíže, jakékoli, a neustupují po léčbě, nebo kašel, který nereaguje na kapky, měl by po několika dnech navštívit lékaře. A ne až začne kašlat krev. To už může být opravdu pozdě,“ dodává profesor Pafko.

„Nádory jsou centrální a periferní. Centrální bronchoskopista vidí, endoskopicky odejme vzorek a patolog je schopen určit, o jaký typ nádoru se jedná. Základních typů nádorů je sedm. Ale nádory periferní, ukryté například v průdušničkách, nevidí. Nemáme pak před operací k dispozici histologický nález. A právě tyto periferní nádory jsou dlouho němé,“ vysvětluje chirurg.

Léčebných možností je dnes řada. Nejúčinnější u časných stadií nádoru je chirurgický zákrok. Poté radioterapie, buď samostatně, nebo v kombinaci s operací a chemoterapií. Ta je předepisována vždy u pokročilejších stadií jako doplněk k operaci. U nádorů s určitými genetickými mutacemi lékaři indikují cílenou léčbu. V posledních letech výrazně prodloužila přežití u části pacientů imunoterapie. Léky, které aktivují vlastní imunitní systém proti nádoru.

Transplantace plic je krajní léčebná možnost, když už žádná jiná terapie nedokáže udržet dostatečnou plicní funkci a pacientovi hrozí smrt na dechové selhání. Nejčastěji lékaři transplantují plíce nemocným CHOPN, poté pacientům s idiopatickou plicní fibrózou nebo cystickou fibrózou.

Do neléčitelného stavu se může dostat orgán lidí s plicní hypertenzí, tedy vysokým tlakem v plicních cévách, které nereagují na léky, se sarkoidózou v pokročilém stavu a dalšími vzácnými plicními chorobami.

Kombinovaná transplantace srdce a plic, kterou poprvé specialisté z FN Motol a pražského IKEMu provedli v roce 2007, je uskutečňována jen velmi vzácně, při závažném postižení obou orgánů. Doposud byly provedeny jednotky těchto náročných zákroků.

„Viděl jsem umírat lidi, kteří byli připojení na kyslíku, a přesto se dusili. Všichni víme, že jednou umřeme, ale bojíme se toho jak. A toto je opravdu strašný konec. Proto mě to táhlo k transplantacím. Abych se to naučil a dokázal pomoct, zabránit takovému umírání,“ říká lékař, který na začátku své kariéry prošel stážemi v Rakousku, Anglii a Kanadě.

„Dřív byli k transplantacím indikováni pacienti do pětašedesáti let. Nyní kolegové operují i starší. Transplantace nebývá doporučována obézním a lidem s dalšími závažnými onemocněními v polymorbidním stavu,“ prozrazuje chirurg.

Jakmile tým lékařů rozhodne o zařazení na seznam čekatelů na orgán, čekají nemocní v Česku zhruba sto padesát až sto sedmdesát dní. „Ale je-li to urgentní a pacient je v přímém ohrožení života, dostává se na vrchol seznamu. Přijde-li správný orgán, tedy s požadovanou krevní skupinou a velikostí plic, může být čekatel operován i během týdne.“

Déle čekají většinou drobní lidé, kteří potřebují menší orgán. Vše se odvíjí od počtu vhodných dárců.

„V žádném případě nehrají roli peníze nebo postavení člověka ve společnosti. Takové pokusy jsem zažil, ale nic než zdravotní stav neposuzujeme. Je to velmi přísně sledované,“ zdůrazňuje profesor s tím, že dnes se transplantace nedočká asi čtvrtina indikovaných.

„Dříve byla nejčastějším plicním onemocněním tuberkulóza. V současnosti už je skutečně raritní. Objeví se maximálně u cizinců. Pokud jde o nádorová onemocnění - před padesáti lety byla onkologie úplně jinde, nebyla diagnostika ani žádní roboti. Když jsem začínal, měl jsem k dispozici jen rentgen. Na vážně nemocné čekala jen ošklivá smrt,“ připomíná specialista.

„Lékaři dnes nabízejí personalizovanou medicínu. Žádné plošné léčebné metody. Scházíme se na boardech - plicaři, chirurgové, kardiologové, rentgenologové, patologové -a rozhodujeme o individuálním postupu, který bude optimální pro konkrétního pacienta. Péče se centralizuje, ale to je nevyhnutelné vzhledem k nárokům na vybavení a zkušenosti operatérů, které pochopitelně nemohou být k dispozici v každé menší nemocnici,“ míní profesor Pafko.

„Upřímně, já od budoucnosti očekávám, že lidé konečně pochopí, že si budují svůj život sami. Genetika nás ovlivňuje zejména v dětství. Zdraví je ta nejvyšší hodnota, kterou máme. Bez zdraví nejsou ani peníze. Záleží na nás, zda budeme zdraví, nebo nemocní a jak umřeme,“ apeluje chirurg.

„Budoucností je onkologická léčba, skalpel už bude považován za primitivní. Lékaři budou moci přesně specifikovat nádory a cíleně je léčit ještě lépe než dnes,“ věří.