Článek
"Již dlouho nebylo někde tolik uprchlíků. Je to obrovský počet lidí," řekl v Ženevě mluvčí UNHCR Ron Redmond. Rychlost nárůstu počtu běženců přirovnal k době etnických masakrů ve Rwandě. Podle pákistánského premiéra Jusúfa Gilánhoí je situace s uprchlíky v zemi nejhorší od rozdělení Indie a Pákistánu v roce 1947.
Situace se eskalovala v květnu, kdy Pákistán avizoval ofenzívu proti Tálibánu v údolí Svát. Vláda dokonce načas přerušila zákaz vycházení, aby lidé mohli utéci. Mnohým se však nepodařilo odejít, protože chybí dopravní prostředky. Cena za pronájem nákladního auta s řidičem jedoucího ze správního střediska údolí Svát Mingory, kde se nedostává vody ani potravin, do bezpečnějšího Šergarhu je šestinásobně vyšší než před boji.
Vysoký komisař OSN John Holmes poznamenal, že jen 15 až 20 procent běženců v Pákistánu je v některém z uprchlických táborů a obrátil se na mezinárodní společenství o pomoc. OSN požádalo o 150 miliónů dolarů, ale obdrželo zatím jen třetinu. Přitom není jasné, jak dlouho budou boje trvat.
Pákistánský prezident chce vyčistit kmenová území
Podle prezidenta Alího Asifa Zardárího jde nyní jen o první část ofenzívy proti Tálibánu. V další armáda plánuje vytlačit Tálibán i z obou Vazíristánů při hranicích z Afghánistánem. Právě tam má zázemí Tálibán, působící v Afghánistánu. Američtí velitelé říkají, že bez zničení bezpečných přístavů Tálibánu a Al-Kajdy v pákistánské straně afghánsko-pákistánských hranice nejde vyhrát válku v Afghánistánu.
Podle pákistánské armády se podařilo při bojích zabít již tisíc radikálů při ztrátě 50 vlastních vojáků. Informace ale nelze ověřit. Zatím se Tálibán nepodařilo vytlačit ani z oblasti Buner, jejíž hranice leží jen sto kilometrů od Islámábádu.
