Sankce na ropu v praxi. Malajsie jí prodala dvakrát tolik, než může vytěžit

Loni v listopadu dosáhl import ropy z Malajsie do Číny milionu barelů za den. Malajsie přitom může vytěžit denně maximálně 521 000 barelů. Větší těžební kapacity nemá. Upozornil na to americký Úřad pro informace o energetice (EIA), který zveřejnil tabulku dovozu ropy do Číny.

V případě Malajsie se denní dovoz v první půlce letošního roku proti roku 2022 více než zdvojnásobil na více než milion barelů ropy. Ještě více vzrostl dovoz ropy z Ruska, který stoupl z nějakých 1,7 milionu barelů ropy za den na více než 2,1 milionu.

Za růstem vývozu z Ománu, Malajsie a Spojených arabských emirátů stojí přeprodávání ropy vytěžené v zemích, na které jsou uvalené sankce, tedy z Íránu a Ruska, nebo z Venezuely. Prudký nárůst dovozu z Malajsie do Číny zřetelně souvisí s přitvrzením restrikcí na export ruské ropy, jejíž cena je od prosince zastropovaná. Shodly se na tom země G7 s EU a Austrálií.

Podle amerického ministerstva zahraničí má tento strop dopad na ruské příjmy z prodeje ropy, ale současně to vedlo k nárůstu těchto šedých reexportů pomocí flotily tzv. stínových tankerů, která neustále roste.

List The Guardian zmínil, že způsob obcházení je velmi jednoduchý. Tankery ze sankcionovaných zemí doplují na volné moře, kde se s nimi setkají tankery ze zmíněných zemí, těžících z přeprodeje. Ty pak přečerpají ropu z tankerů ze sankcionovaných zemí a prodávají ji jako vlastní, vytěženou doma.

Podobné aktivity není těžké zjistit, existují i satelitní záběry, kde jsou vidět dva těsně vedle stojící tankery. Obtížně se však postihují. Přečerpávání se obvykle uskutečňuje mimo výsostné vody i výlučné ekonomické zóny pobřežních zemí a lodě, které jsou do těchto nelegálních aktivit zapojeny, často vypínají zařízení, jež zachycuje jejich polohu. Navíc je to riskantní praxe, není-li moře klidné. Vede také k častým únikům ropy a znečištění moří.

Země pod sankcemi toho využívají. Měsíční export ropy z Íránu podle organice UANI (Spojeni proti jadernému Íránu) dosáhl letos v srpnu pětiletého maxima. UANI odhaduje, že 91 procent íránské ropy skončí v Číně, denně se tam dováželo v srpnu 1,575 milionu barelů ropy. Do emirátů, které patří mezi země zapletené do tohoto obchodu, se vyvezlo z Íránu denně 37 tisíc barelů ropy, v červenci sice žádná, ale v červnu 59 tisíc.

Podle expertů oslovených listem The Guardian se to děje s vědomím USA, které nad tím přivírají oči zejména v případě Íránu, s nímž chce Bidenova administrativa dosáhnout obnovení dohody o jaderném programu.

„Když máte tak tvrdé sankce na íránskou ropu a začnete se dívat jinak, můžete to použít jako vábničku, aby se připojili k účasti,“ uvedl specialista na energetiku Thomas O’Donnell, který tak naznačuje, že jde o záměr, aby byl Írán ochoten se domluvit.

Americký zvláštní vyslenec pro Írán Robert Malley sice v lednu agentuře Bloomberg řekl, že se USA nelíbí rostoucí export íránské ropy a že chtějí „udělat vše, co je v jejich silách“, aby prosadily sankce, nic se však nezměnilo.

Podle experta na námořní bezpečnost Jana Stockbrueggera je to v americkém zájmu: „Ropa pod embargem pomáhá snižovat její cenu. Bez ruské nebo íránské ropy by byly naše ceny ropy vyšší. Volby (v USA) většinou rozhoduje cena benzinu a (Biden) má zájem zajistit, že bude nízká.“

O’Donnell s tím souhlasí a upozorňuje, že v době, kdy se cena ropy za barel blíží sto dolarům, bude americká vláda dělat vše, aby byla cena nízká: „Ropa je velmi citlivé téma v americké politice. Jestliže stoupne cena benzínu, každý ukáže na prezidenta.“