Článek
Pokud se Burevestnik bude chovat tak, jak se Putin a jeho náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov chlubili, mohl by pomocí unikátního pohonného systému dopravit jadernou hlavici na druhou stranu planety. Mohl by také zůstat ve vzduchu téměř neomezeně dlouho, držet se země nebo moře a uhýbat, aby se vyhnul systémům protiraketové obrany.
Odborníci však podle listu The Wall Street Journal tvrdí, že tato zbraň je v mnoha ohledech anachronická. Jaderné řízené střely totiž nejsou novým konceptem. Spojené státy s nimi experimentovaly již v 50. letech 20. století, což v 60. letech vyústilo v projekt Pluto, kterého se ale kvůli nebezpečí a technickým obtížím vzdaly.
„Vždy to byl spíše laboratorní projekt než praktická zbraň,“ poznamenal Douglas Barry, analytik Mezinárodního institutu pro strategická studia v Londýně. A dodal: „Chybí mu praktičnost a je v něm určitá zranitelnost.“ Burevestnik, který létá rychlostí hluboko pod rychlostí zvuku, navíc debutuje právě v době, kdy Ukrajinci stále častěji sestřelují podzvukové rakety, protože se na ně dokáží zaměřit moderní obranné systémy.
Jaderný pohon burevestniku také může usnadnit jeho detekci. Norsko zjistilo, že raketa byla při posledním testu odpálena z ostrova Nová země v Barentsově moři. K tomu více pohonných systémů rakety musí být dokonale načasováno, jinak se dramaticky zvyšuje riziko neúspěchu. Burevestnik totiž používá k odpálení konvenčnější raketový motor na tuhá paliva a poté dva další posilovače k nabrání rychlosti, než jaderný reaktor převezme jeho pohon.
Realita testů neodpovídala grafice
Putin poprvé představil burevestnik v roce 2018, během prvního funkčního období amerického prezidenta Donalda Trumpa. Na počítačové animaci tehdy šéf Kremlu ukázal raketu blížící se k Americe z jižního pólu – odkaz na téměř neomezený jaderný pohon rakety. Elegantní grafika ukazovala, jak se při průletu kolem zeměkoule vyhýbá systémům protivzdušné obrany.