Hlavní obsah

Pořád jenom brečím, říká afghánský uprchlík v Calais

19. 9. 2021, 11:41

Salám Chán se nedávno probudil po další noci marných pokusů překročit Lamanšský průliv z Calais a byl ve střehu před příjezdem francouzské policie. Přichází sem téměř každé ráno, aby zabavila stany stovek migrantů, kteří spí na okraji města. „Nový den a stále stejné problémy,” řekl Chán listu The Guardian.

Foto: Pascal Rossignol, Reuters

Migranti v Calais míjejí stan s nápisem, Londýn můj sen.

Článek

Běženci, kteří táboří v Calais, říkají pokusům dostat se do Británie ukrytí v nákladních vozech „šance”.

A třiadvacetiletý Chán si za poslední rok od doby, kdy z Afghánistánu dorazil do Calais, zvykl na každodenní rytmus, který se kolem nich točí.

Každý den se k němu připojí další Afghánci - děti bez doprovodu, bývalí vojáci a další, kteří utekli před násilím ve svých provinciích a nyní uvázli na hranici, odkud nemají bezpečnou cestu na druhou stranu.

Británie dala Francii kvůli migrantům ultimátum

Zahraniční

„Pořád brečím. Co teď můžeme dělat? Britská vláda nás do země nepustí, a když se vrátím zpátky, zabijí mě,” říká Chán. Jeho rodina se živí zemědělstvím a od rychlého postupu Tálibánu celou zemí s nimi ztratil kontakt.

„Tohle je náš život. Celý rok jsem se snažil dostat do náklaďáků. Někdy jsem tady, někdy jedu do Paříže. Jedu tam, když jsem unavený, když jsem zlomený,” říká Chán.

„Odjedu tam na týden a pak se vrátím zpátky a jsem připravený to znovu zkusit,” dodává.

I když francouzské úřady nechaly rozebrat nechvalně proslulý uprchlický tábor v Calais a před ním tábor v Sangatte, nyní jsou po městě a v jeho okolí roztroušená menší tábořiště.

Chánovo místo převzalo jméno „džungle” podle původního tábora v Calais - což se hodí pro zarostlý kus pozemku vedle městské nemocnice, kde si staví stany. Denní rutina se mění jen zřídka.

Britští pohraničníci mohou obracet lodě s migranty, než dosáhnou pobřeží

Evropa

V noci se pokoušejí schovat uvnitř nákladních automobilů a ráno se připravují ukrýt své stany a utéct před policií, aby je nemohla zadržet.

Občas se ráno postaví do fronty na snídani od charitativních skupin, které rozdávají jídlo na ulici, vedle níž tábor leží.

Během dne nemají moc co dělat. Většina z nich sedí v improvizovaných přístřešcích postavených z plachet a projíždějí sociální sítě, aby zjistili novinky z Afghánistánu a o svých rodinách.

Právě tam se také dočetli o obvinění amerického prezidenta Joa Bidena, že afghánští vojáci nebyli ochotní bojovat proti Tálibánu, když se zhroutila vláda.

„Mám dva bratrance, umřeli ve válce a my ani nevíme jak - jestli to bylo při výbuchu nebo něčem jiném. Jejich matky stále doufají, že třeba mohli nějak přežít,” řekl 25letý Chán Kočai, který byl v afghánské armádě a od britských vojáků v provincii Hílmand se naučil anglicky.

Lidé v Afghánistánu jsou bez výplat, Tálibán to prý řeší

Svět

V armádě strávil pět let, stejně jako jeho dva bratři a generace jeho otce, ale odešel, protože ve válce umíralo příliš mnoho jeho příbuzných.

„Joe Biden je rasista. Amerika je rasistická. Zničili Afghánistán a vytvořili tuhle válku. Nejen Amerika - udělali to všichni dohromady,” říká.

Kočai nyní doufá, že by se země, které vedly invazi do Afghánistánu, mohly odvděčit Afgháncům, kteří bojovali po jejich boku.

„Strávil jsem pět let v armádě od doby, co mi bylo 17 let. Byl jsem s nimi v Hílmandu. Doufám, že to bude stačit, aby mě přijali,” dodal.

Sedmatřicetiletý Muhammad Valí Ahmadzai odjel z Afghánistánu před 11 dny. Pracoval jako osobní strážce pro svého bratrance, místního politika, ale báli se, že Tálibán převezme vládu. „Pět dní poté, co jsem odjel, vláda padla,” řekl.

Mladým afghánským fotbalistkám se podařilo odejít do Pákistánu

Svět

Čtrnáctiletý Džahanzíb už je v Calais tři měsíce a spřátelil se s dalšími afghánskými dětmi, které všechny přijely do Calais samy. Rodina je pro všechny z nich bolavé místo. Dětem chybí rodiče a starším běžencům chybí děti.

Džahanzíb se snaží připojit ke svému bratrovi, který na dva roky zmizel a pak se s ním jednoho dne spojil prostřednictvím facebooku se zprávou, že je v Anglii.

Původně bratr chtěl, aby na něj Džahanzíb počkal v Rakousku, aby mohl požádat o spojení rodiny. Ale byrokratický proces ho frustroval a brexit jeho skepsi jen posílil, a proto Džahanzíbovi řekl, ať zkusí Calais.

„Je lepší být v téhle džungli než v Afghánistánu, kde je to vždycky špatné,” říká Džahanzíb. Jeho kamarád Šaukat se dostal dál než mnoho ostatních. Minulý týden nastoupil na gumovou loďku, která odplula od francouzského pobřeží, ale po hodině cesty se začala rozpadat.

Slibovaná tolerance se nekoná. Tálibové ženy na ulicích mlátí bičem

Svět

Loď francouzské pobřežní stráže je pak odvezla zpátky do Calais. Zatímco hlavním Džahanzíbovým cílem je sejít se se svým bratrem, Šaukat vidí v Anglii příležitost k lepšímu životu.

„V Afghánistánu se pořád bojovalo, žádné školy, žádná práce, v noci bomby. Chci chodit do školy. Chci se naučit anglicky a stát se inženýrem,” říká.

Když ho pohraniční stráž chytila, odvezli ho do dětského útulku, ale nevěřil, že mu pomohou dostat se do Anglie, a proto utekl. Džungle je drsná, říká. Ale alespoň se tu může pokoušet o svou "šanci".

Reklama

Výběr článků