Článek
V roce 2017 měl za sebou jen kratší působení v socialistické vládě jako ministr hospodářství, aniž by kdy předtím zastával jakoukoli volenou funkci. Pozornost médií tehdy více přitahoval jeho dojímavý osobní příběh někdejšího studenta lycea v rodném Amiens, který se zamiloval do o 24 let starší učitelky, jíž si i přes nepřízeň okolí a dlouhé odloučení v roce 2007 vzal.
Ve Francii oznámili výsledky voleb a vypukly protesty
Letos měl Macron ve svých 44 letech zkušeností na rozdávání. Prosadil se jako hráč, který obrátil naruby francouzskou politickou scénu, charakterizovanou dříve soupeřením mezi dvěma tradičními velkými stranami: neogaullisty (dnešními Republikány) a socialisty.
Trauma jménem Žluté vesty
Macron úspěšně udržuje při životě centristické liberální hnutí, které ušil sobě přesně na míru a které „vyzobalo“ od politických konkurentů obratné a pragmaticky smýšlející osobnosti.
Jako někdejší investiční bankéř a inspektor na ministerstvu financí začal v prezidentské roli prosazovat progresivní reformy, které měly oživit unavenou francouzskou ekonomiku. V letech 2018 a 2019 ale narazil na odpor tzv. Žlutých vest, jež se zformovaly jako hnutí na protest proti zvýšení daně na pohonné hmoty a celé měsíce držely Francii v napětí. Hned nato sevřela zemi pandemie koronaviru a lockdowny, načež přišla ruská invaze na Ukrajinu.
Macron se tak mohl cítit dostatečně zocelený pro boj o druhý mandát hlavy státu. S ohlášením kandidatury nijak nepospíchal, učinil tak až pět týdnů před prvním kolem, i když jeho účast v prezidentském klání se už dlouho předtím všeobecně očekávala.
Evropští politici gratulovali Macronovi ke znovuzvolení
Také jeho nasazení v předvolebním boji letos viditelně zaostávalo za entuziasmem, s nímž se pustil do boje o prezidentskou funkci poprvé. Mítinků s voliči měl nyní minimálně, zato se více projevoval jako státník, k čemuž jej vybízelo francouzské předsednictví v EU a hlavně válka na Ukrajině. Těsně před jejím vypuknutím jednal v Kremlu s ruským protějškem Vladimirem Putinem a po invazi s ním několikrát telefonoval ve snaze přimět jej k ukončení agrese.
Macronova popularita vylétla nahoru, po několika týdnech se ale zase vrátila na dřívější hodnoty.
Odborářská vejce
S jakou razancí bude moci Macron nanovo spustit své tažení za hospodářské reformy, ukážou až červnové parlamentní volby. Staronový prezident bude potřebovat sobě nakloněnou vládu s důvěrou Národního shromáždění. Do něj budou Francouzi také volit podle většinového systému, ten je ale v případě sněmovny méně striktní a zejména stoupenci levicového radikála Jeana-Luka Mélenchona by Macronovi mohli ztížit život.
Macron chce být i prezidentem těch, kteří pro něj nehlasovali, řekl v projevu
U levice neměl Macron v posledních letech na růžích ustláno, byť byl kdysi členem Socialistické strany. Také o jiskření ve vztahu s odbory se už napsalo mnoho a Macron má jistě v dobré paměti vejce, která kdysi v Montreuil schytal od odborářů i s pokřikem „Táhni!“ ještě jako ministr hospodářství. Obvinění některých oponentů, že se chová povýšeně a elitářsky a že je prezidentem bohatých, Macron odmítá.
„Prezident nemusí být milován. Důležité je, aby dokázal zajistit pokrok své země,“ argumentuje.