Článek
V čele Německé demokratické republiky (NDR) stál Modrow jen několik měsíců. V listopadu 1989 nastoupil na post předsedy Rady ministrů, což byla východoněmecká vláda. Jeho pozice nebyla do té doby příliš vlivná, ovšem když v prosinci společně s vládnoucím politbyrem rezignoval tehdejší východoněmecký lídr a šéf Jednotné socialistické strany Německa (SED) Egon Krenz, ocitl se Modrow v roli nejvyššího představitele NDR, píše agentura AP.
Modrow, považovaný za komunistu otevřeného reformám, pak patřil ke klíčovým osobnostem, které se účastnily jednání o znovusjednocení Německa. Proces dokonal křesťanský demokrat Lothar de Maiziere, který v březnu 1990 dovedl východoněmeckou CDU k vítězství v prvních svobodných volbách v komunistické části země.
„Celá poklidná cesta za dosažením německé jednoty byla přesně jeho mimořádným úspěchem,“ uvedla na Twitteru Levice o zesnulém politikovi. „Zůstane to jeho politickým poselstvím,“ pokračuje prohlášení.
V Německu tiká časovaná bomba: Příliv migrantů
Modrow se narodil do dělnické rodiny v polské Jasienici, členem bolševické SED se stal v roce 1946. Před nástupem do čela vlády dlouho vedl její okresní výbor v Drážďanech. Jeho politická kariéra pokračovala i po pádu východního bloku a v letech 1999 až 2004 byl poslancem Evropského parlamentu a také prvním místopředsedou delegace Evropského parlamentu v parlamentním výboru přidružení EU-ČR.
Jakkoli Modrow mezi východoněmeckými komunisty patřil k reformátorům, odpovědnost za mrtvé při pokusech přejít hranici na Západ přisoudil oběma stranám. Také byl v srpnu 1995 odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody za podíl na falšování výsledků komunálních voleb na jaře 1989.
Za průstřel při útěku za hranice v roce 1989 mu přiřkli 5 500. Muže se zastal Ústavní soud
