Hlavní obsah

Hra o trůn vzpruží mdlou CDU

Právo, Vladimír Plesník

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Kancléřka Angela Merkelová (64) oznámila, že po osmnácti letech vyklízí kapitánský můstek vládní Křesťanskodemokratické unie (CDU). Strana se teď nadechuje. Zdá se, že její kyvadlo se vychýlí směrem doprava.

Foto: Martti Kainulainen, ČTK/AP

Německá kancléřka Angela Merkelová

Článek

Bylo už hodně pozdě, když poslední říjnovou neděli zazvonil Jensi Spahnovi (38) mobil. Spahn hovor přijal, avšak současně nespouštěl oči z televizní obrazovky, kde výsledky voleb v Hesensku stvrzovaly debakl jeho strany v podobě ztráty 11,3 procenta hlasů.

Volal Friedrich Merz (62). Nezdržovali se zdvořilostmi, Merz šel rovnou k věci. „Vracím se do politiky. Mohu počítat s tvou podporou?“ vypálil hned první otázku.

Rozhovor netrval dlouho. Spahn neřekl přímo ne, avšak rivalovi dal jasně na srozuměnou, že má vlastní ambice. V tu chvíli ani jeden netušili, že Merkelová druhý den rozpoutá politické zemětřesení.

Donutila tak mimo jiné i možné dědice svého stranického trůnu a nejspíš i kancléřského, odkrýt veřejně karty.

Annegret Krampová-Karrenbauerová (56), zvaná AKK, generální tajemnice CDU a kancléřčina favoritka, podle očekávání ohlásila jako první, že do toho jde. O několik hodin později vstoupil, přesněji řečeno vtrhl, na jeviště Spahn. V úterý odpálil bombu Merz: po deseti letech, kdy vydělával miliony jako právník, poradce a lobbista, výřečně ohlásil, že udeřila jeho hodina. „Strana potřebuje výraznou změnu a obnovu, ale ne revoluci,“ předeslal.

Ačkoli dalších devět uchazečů zvedlo ruku, dny příští v CDU, a tudíž i v pramálo oslňující velké koalici se sociální demokracií (SPD) i Merkelové osobně určí trojboj AKK–Spahn–Merz.

Mladší kopie…

Merkelová bude na volebním sjezdu v Hamburku, svém rodišti, počátkem prosince držet palce AKK, donedávna označované za mladší kopii dosluhující kancléřky. Nejenže zastává podobné názory, navíc při vjejich prosazování sází také na uvážlivost a pragmatismus.

Loni triumfovala při volbách v Sársku zdrcujícími 40,7 procenta a Merkelová, jež k ní má blízko i lidsky, si ji povolala k sobě letos v únoru jako pojistku pro původně zamýšlené pozvolné předání žezla.

„Její centristické postoje nepředstavují ve chvílích volání po obratu bůhvíjaké plus. Navíc jí zbývá pramálo času, aby ze sebe setřásla mentorčin stín. Prosadí-li se pocit, že Merkelová byla stěžejní brzdou, vyhlídky se zřítí k nule,“ varuje list Frankfurter Rundschau.

Spahn, mladý, ctižádostivý a bytostně konzervativní, si bral na paškál kancléřčinu vstřícnost vůči migrantům na podzim 2015, kdy se to rovnalo rouhačství, takřka vlastizradě.

… vzpurný gay

Řada straníků ho však vnímá jako někoho, kdo rozděluje. Jiným překáží, že je gay, jenž žije v manželství s novinářem Danielem Funkem (37).

A v neposlední řadě centristické a levicové křídlo na něm nenechá nit suchou kvůli jeho semknutosti s rakouským kancléřem Sebastianem Kurzem (32) a především Richardem Grenellem (52), velvyslancem USA v Berlíně, který si osvojil nejen názory prezidenta Donalda Trumpa (72), ale i jeho manýry.

… či odhodlaný milionář?

Merz se stal v roce 2002 jednou z prvních obětí vzestupu Merkelové. Tehdy ho, pro něho jako blesk z čistého nebe, „vyštípala“ ze šéfování frakce CDU/CSU a místo si zabrala. Když v roce 2009 přešel do světa byznysu, slzy neronila. Takové hanebné ponížení nikdy úplně nestrávil.

„Ta dáma z východního Německa se nikdy neměla stát kancléřkou,“ opakoval zarputile.

Konzervativce až do morku kostí, charismatického řečníka se znamenitými vazbami na finanční a průmyslové kruhy tlačí dopředu přímluvce z nejvlivnějších – Wolfgang Schäuble (76), v kabinetech Merkelové ministr vnitra a financí a dnes předseda Spolkového sněmu.

„Je těžké si představit, že by Merkelová dosloužila do konce kancléřského mandátu s ním jako lídrem CDU. Merz se sice na devět let uchýlil do ústraní, avšak přinejmenším v jednom ohledu se nezměnil. Zůstal mužem činu,“ upozorňuje britský týdeník The Economist.

Reklama

Výběr článků

Načítám