Článek
„Nemůžu věřit tomu, že jsem v nemocnici. V suchu, v teple, a nikdo po mně nestřílí.“ Tak shrnul ukrajinský voják Serhij v rozhovoru pro americkou televizi CNN své pocity poté, co se mu po dlouhých dnech neustálého ohrožení života podařilo jako poslednímu ze své skupiny dostat z ruského obležení na frontě u Bachmutu.
Jeho vyprávění ukazuje odvrácenou stranu války – takovou, kterou statistiky o počtu „zlikvidovaných“ nepřátel či o kilometrech postupu zprostředkovat nemohou.
„Nějaké zranění jsme měli všichni. Kamarád, který byl v těžkém šoku, po mně chtěl, abychom ukrátili jeho utrpení a raději jej zastřelili,“ líčí situaci v ukrajinském zákopu, která u jeho jednotky nastala poté, co Rusové na konci října přešli do ofenzivy. Nepřátelské ostřelování podle Serhije bylo prakticky neustálé.
Velitel se radši oběsil, vojáci utíkají. Ruské útoky u Bachmutu jsou hysterické
Na pozici zbyl sám – evakuační jednotky ukrajinské armády braly do bezpečí přednostně vojáky, kteří měli horší zranění. A čekal na zázrak. „Trvalo to nekonečné dny. Naše drony mi sice dokázaly shodit nejnutnější zásoby, abych přežil, ale problémem byla voda. Byl jsem šťastný za každou kapku,“ líčí Serhij.
Po několika dnech se ocitl v kompletním obklíčení. Dařilo se mu sice radiovým spojením posílat spolubojovníkům koordináty nepřátelských jednotek a Ukrajinci je pak přesnými zásahy ničili, Rusové ale vždy vojáky bryskně doplnili.
„Nakonec mi velitel řekl: ‚Je to hop nebo trop. Zkus se proplížit, jiná šance není.‘ Tak jsem do toho šel, ale nevěřil jsem, že přežiju. Všude kolem miny a jiné nástrahy. A nakonec se to zázrakem povedlo,“ líčí Serhij.
V nemocnici si ještě pár týdnů poleží, doktoři zatím nedokázali z jeho nohy dostat všechny úlomky šrapnelů. „Naši kamarádi na frontě platí velmi vysokou cenu, platí vlastní krví. Co bych si přál ze všeho nejvíc, je zajít si s nimi někdy na ryby nebo si dát pár piv,“ uzavírá Serhij.
Těžké chvíle pro Ukrajince. Poučení Rusové na východě rozjeli rozsáhlou ofenzivu
