Evropa není jen Paříž a Berlín. S Čechy děláme hodně v zákulisí, říká šéf nizozemské diplomacie

(od našeho zvláštního zpravodaje)

„Česká muniční iniciativa je typickým příkladem toho, jak země, které nejsou největšími zeměmi v Evropě, mohou převzít iniciativu, která získá podporu a pomůže budovat mosty. Kvůli Rádiu Svobodná Evropa / Rádiu Svoboda mě (český ministr zahraničí) Jan Lipavský velmi rychle kontaktoval poté, co se rádio ocitlo pod tlakem ohledně amerických financí. Konstruktivně se zabýváme tím, jak jeho návrh podpořit,“ řekl Veldkamp těsně předtím, než EU ohlásila, že na podporu stanice uvolní 5,5 milionu eur.

Zdůrazňuje přitom, že Evropa „není jen Paříž a Berlín“ a že menší země jako Česko a Nizozemsko mohou předkládat návrhy, které pak spojí další země.

„Myslím, že je to velmi důležitá role, i když je někdy podceňovaná. Vidím to jako důležitou roli v zákulisí,“ řekl Veldkamp.

Nizozemsko přitom – ne zcela nepodobně Česku – už po brexitu nemůže spoléhat na příliš úzkou spolupráci s Británií, kterou v rámci EU dlouho považovalo za svého spojence.

Nizozemsko patří k zemím, které s Českem ve vojenské pomoci Ukrajině spolupracují nejvíc. Od listopadu 2022 začalo pro Kyjev nakupovat tanky T-72, protiletadlová vozidla, houfnice, radarové systémy a další vybavení.

Později se Nizozemsko spolu s Dánskem stalo jedním z prvních podporovatelů české iniciativy v oblasti dělostřelecké munice a vynaložilo na ni 521 milionů eur. Z toho zhruba 270 milionů eur vydalo přímo na nákupy české munice s termínem dodání v letošním roce.

„Doufám, že Česká republika zůstane v čele koalice ochotných a jakékoli koalice, protože způsob, jakým tato hrozná válka na Ukrajině skončí, bude mít pro evropskou bezpečnost a evropskou bezpečnostní architekturu velký význam na roky a možná i desetiletí dopředu,“ říká Veldkamp.

I v Nizozemsku jsou si samozřejmě vědomi toho, že po říjnových parlamentních volbách se konstelace v ČR může změnit.

Nizozemsko ve vojenské pomoci Ukrajině pokračuje navzdory tomu, že nejsilnější stranou v nynější různorodé vládní čtyřkoalici je národovecká strana PVV Geerta Wilderse. Wilders, který ale sám musel v rámci koaliční spolupráce zůstat mimo vládu, další vojenskou pomoc Ukrajině odmítal.

„V koalici jsme čtyři velmi odlišné strany, ale asi před rokem jsme uzavřeli dohodu a sepsali jsme vládní program, který všechny čtyři strany přijaly a který určuje i směr zahraniční politiky. Tím jsem zavázán. Nikoliv individuálními názory jednotlivých lídrů,“ vysvětluje diplomaticky Veldkamp (sám ze středopravé partaje NSC) a podotýká, že relativně nedávno nizozemská vláda schválila další navýšení pomoci pro Ukrajinu.

„Myslím, že v Nizozemsku je i kvůli sestřelení letu MH17 větší veřejná vůle nejen podporovat Ukrajinu, ale také se aktivně postavit Rusku,“ říká původem americký analytik Davis Elliason z think-tanku Haagské centrum pro strategická studia (HSCS).

Roli podle něj hraje i vliv expremiéra Marka Rutteho, který nyní stojí v čele NATO. Očekává ale, že ochota podpořit Ukrajinu u nizozemské veřejnosti poněkud klesne, pokud se reálně začne řešit vstup této země do EU.

A blížící se summit NATO v Haagu? Ten se bude podle všeho z velké části točit okolo obranných výdajů, respektive požadavku Spojených států na to, aby je evropské země navýšily na pět procent svého HDP (i když samotné USA vydávají okolo 3,4 HDP).

„Mohly by to být výdaje na obranu, na infrastrukturu, na IT, na hybridní válku, na odolnost v mnohem širším smyslu. Je otázkou, jak to definovat,“ naznačuje Veldkamp způsob, jak by mohly evropské země výdaje na obranu ve statistikách „přifouknout“.

Velkým tématem summitu bude samozřejmě Ukrajina, ale měsíc před začátkem summitu NATO není vůbec jisté, zda se jej zúčastní i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, jako v předchozích případech.

Americký prezident Donald Trump, který opakuje, že je proti vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance, si podle nedávných zpráv amerických médií účast Zelenského nepřeje. Veldkamp je podobně jako množství evropských představitelů opačného názoru.

„Navrhl jsem pozvat i prezidenta Zelenského, abychom sem dostali všechny představitele,“ říká.

„Troufám si hádat, že i kdyby NATO neposlalo formální pozvání, že by Zelenského stále mohli pozvat, že by se taková návštěva mohla uskutečnit prostřednictvím Nizozemska. Myslím, že by ho tam chtělo 29 spojenců z NATO. Vím, že (ukrajinský) ministr zahraničí (Andrij) Sybiha tam s velkou pravděpodobností bude,“ komentuje to analytik Elliason.

Dosavadní signály naznačují, že summit v Haagu pravděpodobně přelomovou změnu nepřinese. „Nebude to dlouhý summit. Bude to relativně kompaktní, mnohem více podobné spíše tomu, co jsme udělali v Londýně v roce 2019, než loni ve Washingtonu,“ připouští Veldkamp s tím, že z toho nejspíš bude i poměrně krátké komuniké.

„Nový generální tajemník NATO, nizozemský expremiér Mark Rutte, doufá v méně veřejných příležitostí ke konfrontacím, a proto se i zkrátil společný čas,“ komentuje délku summitu Elliason s tím, že v zásadě půjde o jeden večer a jedno ráno, kdy se alianční lídři setkají.