Arménie se odklání od Moskvy. Chce Macrona jako moderátora jednání s Ázerbájdžánem

Během středeční „rodinné“ fotografie vedoucích představitelů Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB) v Jerevanu arménský premiér Nikol Pašinjan poodstoupil od Putina, jenž stál po jeho levici.

Následně odmítl podepsat společné prohlášení ze summitu, když se ohradil proti nedávným neúspěchům ODKB, tedy dohody o vzájemné obraně mezi Arménií, Běloruskem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Tádžikistánem a Ruskem.

Pašinjan vyjádřil frustraci nad tím, že se mu nedostalo odpovědi na jeho formální žádost, aby ODKB zasáhla ve prospěch Arménie poté, co se jeho země v září stala terčem nového útoku z Ázerbájdžánu.

„Je deprimující, že členství Arménie v ODKB neodradilo Ázerbájdžán od agresivních akcí,“ pronesl Pašinjan na zasedání v arménské metropoli. Závěr summitu odmítl podepsat s tím, že negarantuje bezpečnost Arménie.

V pátek vyšlo najevo, že arménský premiér usiloval o zapojení Francie do posledního pokusu rozvíjet současné křehké příměří. Rozhovory jsou naplánovány na 7. prosince v Bruselu.

Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev v reakci prohlásil, že summit ruší, protože nemůže akceptovat roli Francie.

Šéfa Elysejského paláce obvinil z protiázerbájdžánského postoje. „Je jasné, že za těchto okolností a s tímto postojem se Francie nemůže podílet na mírovém procesu mezi Ázerbájdžánem a Arménií,“ uvedl Alijev.

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov na dotaz ohledně Alijevových komentářů v pátek uvedl, že Moskva – která v roce 2020 vyslala do regionu 5000 členů mírových sil – je připravena pomoci zprostředkovat další dohody.

Pro Putina poškozující optika summitu poukazuje na rostoucí křehkost ruského vlivu na jeho bezprostřední sousedy, uvedl Tom de Waal z think-tanku Carnegie Europe, který se specializuje na východní Evropu a kavkazský region.

„Je to součást širšího trendu, v němž Rusové stále žijí v sovětském dědictví, kdy vnímají své sousedy jako jakési mladší partnery, kteří jsou jim zavázáni, ale jsou to suverénní země. ODKB má být obrannou organizací, avšak pokud jde o Arménii, neplní své závazky,“ uvedl de Waal.

Rusko nedokázalo předloni zabránit ázerbájdžánskému útoku, při němž Ázerbájdžán získal část okresů přiléhajících k Náhornímu Karabachu i část území této oblasti.

Moskva pak zprostředkovala příměří, ovšem za cenu značných arménských ústupků a nedokázala ani zabránit dalšímu útoku podniknutému letos v září, který si vyžádal životy 207 arménských a 80 ázerbájdžánských vojáků.

Podle Emila Avdalianiho, profesora na Evropské univerzitě v gruzínském Tbilisi, se Arménie pokouší diverzifikovat své zahraniční vztahy s ohledem na slabost Ruska.

„Závislost na Rusku je smrtící, a proto Jerevan usiluje o sblížení s Tureckem, užší vazby s Evropskou unií, Íránem a Čínou,“ uvedl Avdaliani, který působí i v think-tanku Geocase.

„Je to důsledek polovičatého přístupu Moskvy k Arménii a především oslabení pozice Ruska na jižním Kavkaze v důsledku jeho stále více neúspěšné války na Ukrajině,“ dodal.

Arménští demonstranti mezitím vyzývali Rusko, aby z Ukrajiny odešlo. „Protesty naznačují posun v arménském vnímání Ruska,“ domnívá se Avdaliani.

„Jeho nespolehlivost jako spojence se stala hmatatelnou. Protiruské nálady byly mezi arménskými politickými elitami vždy přítomny, ale nyní se mění v odpor,“ míní profesor.

Protesty podle něj prospěly Pašinjanovi, jelikož mu umožnily poukázat na to, že Arménie potřebuje konkrétní záruky, a nikoliv jen prázdné sliby.

„Neznamená to, že Arménie z ODKB vystoupí, ale to, že se Jerevan snaží ovlivnit negativní dynamiku v tomto uskupení,“ dodal Avdaliani.

Arménie a Ázerbájdžán jsou už tři desetiletí v přerušovaném konfliktu o Náhorní Karabach, enklávu mezinárodně uznávanou jako součást Ázerbájdžánu, kterou však z velké části ovládá většinové arménské etnikum, a jednalo se o autonomní oblast v Ázerbájdžánské SSR, která si tudíž mohla podle pravidel rozpadu Sovětského svazu vybrat svůj osud.